Postřehy z distanční výuky

Učitelé mě až na výjimky překvapili tím, jak dokážou být úžasně flexibilní, když jim nic jiného nezbývá. Rodiče mě nepřekvapili. Ti stejní, kteří předtím měli spoustu výhrad k tomu, jak učíme – a teď by to tedy mohli vzít do ruky po svém –, mají opět spoustu výhrad, jak neučíme. Ti, kteří na děti kašlali předtím, dělají to i teď. Zbylých 80 % je úžasných, chápavých a spolupracujících. K úřadům: Ukázalo se naplno, jaká je reálná síla MŠMT vůči jiným resortům – nic moc. Odráží to reálné priority naší společnosti v porovnání s těmi deklarovanými.

Michal Černý, ZŠ Praha-Klánovice

Odpovědné úřady se vyděsily stejně jako ostatní a zůstaly v utajení. Postupně se probouzejí. Ale abych nebyla nespravedlivá, posílaly e-maily o možnostech distanční výuky, které byly na netu. Náš zřizovatel poskytl minimální množství roušek asi po měsíci. To není kritika, dělali, co mohli. Rodiče ve velké míře převzali vzdělávání dětí do svých rukou podle vedení učitelů. Někteří i bez jejich vedení. Lepší je situace na 1. stupni, kde učivo rodiče zvládají. Učitelé nesporně poskočili v digitální gramotnosti. Mnoho je jich velmi obětavých. Ke škodě věci bylo překotné rozhodnutí vlády. Mohli jsme dostat dva tři dny na přípravu distančního vzdělávání. Také se hovoří o nastartování formativniho hodnocení. To není jednoduchá věc, hodně učitelů hodnotí slovně sumativně. Je potřebná příprava a vzdělávání v této oblasti. Mně by klidně stačilo: absolvoval např. 7. ročník. 

Martina Thumsová, ZŠ Mendelova, Praha