Jak jsme vpluli do on-line

A pak přišel 11. březen. Studenti poslouchali Babišův projev a byli nadšení. Sen se splnil. Školy se zavírají. Žáci viděli jen světlé zítřky – až na maturanty. Přinutila jsem své třídy ještě před opuštěním školní budovy zastavit se ve školní knihovně a nabrat si knížek, kolik unesou. Poslechli.

Závody v éteru
Škola osiřela. Jen stavebníci dál a nerušeně stavěli novou aulu a ve sklepě budovali učebnu virtuální reality. Už na první poradě učitelů bylo jasno, že musíme začít makat. A nešlo jen o to, že jsme škola soukromá a že se rodiče brzy začnou ptát, jak s dětmi doma pomůžeme. Bylo až neuvěřitelné, s jakou vervou se do toho celý sbor pustil. Hledali jsme možnosti. Po krátké debatě bylo rozhodnuto – využijeme hromadně jednu platformu, ať v tom žáci nemají zmatek. A budou to Microsoft Teams. Ostatně máme je koupené, už dlouho kolem nich chodíme a zatím nebyla příležitost. Teď bude.
Když jsme si pak druhý den sestavili fiktivní třídu a zkoušeli, co všechno to umí, bylo nám velmi brzy jasné, co nastane. Naši žáci a studenti jsou v IT dovednostech často uživatelsky mnohem dál. A když jsme stihli během fiktivní hodiny vymyslet řadu lumpáren my pedagogové, to teprve bude, až se připojí naše děti.
Už od pondělí začalo řádné vyučování. Rodiče menších dětí byli ze začátku při tom, ale po čase už věděli, že děti se prostě dopoledne pár hodin učí a že se pedagogové o ně postarají, byť na dálku. Už v pátek jsme měli první on-line poradu. Byli jsme toho plní. Zkušební testíky přes Forms dopadly skvěle, tedy pro žáky – neuvěřitelné zlepšení! No jasně, třída si tajně rozdělila úkoly – každý jeden, rychle ověřit a pak společně zapsat správné výsledky… A víte co? Proč ne! Jednali jako tým, spojili síly, proč nezamhouřit oko.