Splněný sen Drahomíry Doudové

Odjakživa totiž chtěla být moderátorkou nebo herečkou. Učitelkou se stala jen shodou nešťastných náhod, když ji na přijímačkách na DAMU při monologu Ofélie postihla náhlá škytavka a ataka meteorismu, což spolu s předkusem, nadváhou a šilhavostí zhatilo její šance na přijetí do svatostánku múz. I po letech jí zněla v uších krutá slova předsedy přijímací komise Pšeničky: „V začátcích kinematografie, když lidé uviděli na plátně jedoucí lokomotivu, ze strachu utíkali z kina. Obávám se, slečno, že kdyby diváci uviděli na plátně vás, utíkali by z kina také. Neklesejte však na mysli. Jistě se uplatníte v jiném oboru, jako je třeba prodej galanterie, doručování pošty nebo školství.“

Teď však byla jiná situace. Vysílat do éteru měla nařízeno vedením školy a v pomyslném hledišti na ni čekalo třicet dychtivých diváků ze 7. C. Drahomíra Doudová usedla k počítači, nasadila si sluchátka a zapnula mikrofon. Ačkoli nemusela, přetáhla si ještě přes tvář roušku, jež vhodně zakrývala její dvojitou bradu a mírně předsazený horní chrup. 3-2-1 start!

Nejprve se objevilo zrnění. Pak však na monitoru vyskočilo logo aplikace Škola v pyžamu a PC kamera zabrala Drahomíru Doudovou z ánfasu. Okolo ní se začaly rozsvěcet ikonky s hlavičkami žáků. „To vysíláte ze sklepa, pančelko?“ „Jé, takovej ubrus má i moje babička!“ „S těma sluchátkama vypadáte jako youtuber Fatty Pillow!“ „Vy nosíte roušku i doma? Táta to taky navrhoval mámě, aby prej doma tolik nemluvila.“ „Víte, že jsme se na vás těšili?!“

Drahomíra Doudová si urovnala halenku a vzala vysílání do svých rukou. Nejprve děti srdečně přivítala, poté načrtla denní rozvrh, načež se vrhla do výkladu látky, využívajíc všechny odstíny svého hlasového rejstříku. Pravda, nedeklamovala Oféliin monolog, ale jen pravidla pro určování přívlastků, ale i tak ji práce naplňovala. Připadala si jako Vlasta Chramostová, když za normalizace inscenovala Macbetha v obýváku. Za chvíli pedagožka zapojila do výkladu i dramatická gesta, takže když chtěla naznačit délku příslovečné spřežky, shodila ze stolu vázičku s gerberami. To však už děti naštěstí neviděly, protože poruchové spojení se přerušilo před více než pěti minutami, čehož si umělkyně v zápalu produkce nevšimla. 

V průběhu dopoledne se spojení sice přerušilo ještě několikrát, ale děti nudící se v karanténě nechtěly pustit učitelku takříkajíc ze scény. Škoda že to nevidí ten namyšlený estét Pšenička z DAMU, pomyslela si kantorka, ale pak nakonec ukončila svou několikahodinovou show kopnutím do napájecího kabelu počítače, neboť už byla zpocená jako myš. Tak zase zítra, milí diváci! 

A tak se Drahomíře Doudové splnil životní sen. Na obrazovce se objevovala častěji než Donutil s Dejdarem a její plamenné etudy o koncovkách zájmen sledovali nejen žáci, ale občas se v kameře objevil i tatínek nevěřícně sledující dění na monitoru svého dítěte. Většinou to byli pupkatí strejdové s lahváčem v ruce, co trousili do éteru ironické poznámky, ale jednoho dne se objevil ON. Šarmantní čtyřicátník, jenž měl ve střídavé péči jejího žáka Káju Jůzla, a jak se ukázalo, pracoval jako televizní technik na Kavčích horách!

Ještě než pedagožka stačila ukončit produkci kopnutím do kabelu, vzal si Karel Jůzl starší od syna mikrofon a jal se učitelce vysvětlovat technické zásady vysílání. Když jí vykládal, jak docílit, aby do mikrofonu tolik neprskala, zavřela kantorka oči a nechala se unášet podmanivým tónem jeho hlasu. 

Takto si spolu povídali každý den a Drahomíra se vznášela na křídlech snů. Karel Jůzl ji dovede nejen k oltáři, ale též do studií Kavčích hor. A opravdu, zdálo se, že ani ona jemu není lhostejná. A tak jednou, když spolu osaměli u monitorů, se rozhodla předvést nápadníkovi cudný striptýz. Pomalými pohyby si nejprve rozvázala jednu tkanici roušky, poté druhou – a nakonec nechala masku volně klesnout z tváře. Karel Jůzl vytřeštil oči z důlků a pak to byl zjevně on, kdo přerušil spojení. Od té doby se už na obrazovce neobjevil.

Náš příběh má však přece jen happy end. Okopávání napájecího kabelu způsobilo poruchu PC. Přivolaný opravář Véna Tokoš, mírně koktající padesátník, jenž měl v pravém oku tik, se do Drahomíry Doudové zakoukal. Bral ji takovou, jaká byla, a tak si ji i vzal.