Online archiv

František KoukolíkPraha, Karolinum, 2003, 384 s.Autor předkládá čtenáři srozumitelnou a čtivou formou informace o současném stavu výzkumu mozku. Hned od první stránky nás vtáhne do napínavé rozpravy mezi fyziky a biology: Co je svět a jak jej poznáváme? Proč nervový systémvytvořil vědomí? Koukolíkovi se v této publikaci podařilo převést obtížné téma výzkumu mozku do srozumitelného jazyka. Kniha je členěna do krátkých informačních bloků, jejichž názvy jsou mnohdy shrnutím obsahu. To rovněžnapomáhá čtivosti náročného tématu. Je nesnadné některý z nich zdůraznit. Zajímavé jsou všechny. Klasickým oživením jsou popisy nejrůznějších klinických případů. Koukolík tak obsahově a cenově zpřístupnil širší veřejnosti svojiodbornou publikaci Lidský mozek rozšířenou o různá překvapení.Obdivuhodná je autorova obeznámenost s filozofickými pracemi o vědomí a mozku. Publikace dokonce odolává útokům filozofů ze stránek časopisu Vesmír, které kontrastují s Koukolíkovými úvahami o společné cestě. Tyto útokyjsou jen důsledkem úsudkových chyb a neznalosti stavby a funkce mozku. Některé akademické skupiny by si své mezery v povšechném vzdělání mohly doplnit četbou Koukolíka.Kniha ale také obsahuje chyby. Například"Sluchová čidla a sítnice očí promění informace, které na ně dopadají, na proud nervových vzruchů."Kdyby na sítnice dopadaly informace ve smyslu znalostí (jinak by tototiž nebyly smysluplné informace, ale smysluprosté znaky), nemuseli bychom se nic učit. Na sítnice ale dopadají fotony v určité struktuře. Z ní a obsahu naší paměti se informace teprve vytvářejí. Existují pro to jak klinické,tak modelové důkazy. Některé vzruchy jsou vědomé a potažmo tedy asi také nositeli"informací". Pojem informace ale asi nebude vhodným deskriptorem činnosti mozku, i když se v literatuře běžně používá. Vhodnější sejeví pojem vzruch ve smyslu Laufbergrovy vzruchové teorie. Tento náš neurofyziolog předběhl světový vývoj v modelování nervového systému přinejmenším o padesát let. Také západní věda dospěla na přelomu do 21. stol. ke koncepcivzruchu a rozvíjí jej matematicky pod pojmem"pulzující neuronové sítě". Neurovědy se pomalu odklání od analogií s anatomií nervového systému a přiklání se k neurofyziologii.Nedostatkem publikace jsou obrázky. Je jich málo, naprosto chybí obrázky ukazující prokrvení mozku, funkční propojení různých částí mozku, atd. Dobrý obrázek má cenu tisíce slov. Také jejich umístění na konci knihy snižuječtivost publikace.Sebeuvědomování se u dětí vytváří asi od dvou let a nikoli od čtvrtého roku. Tato nesprávná informace je však dále v textu korigována. Datum úmrtí vídeňského patologa Constantina von Economa je správně 1931 a nikoli 1936.I. P. Pavlov dostal Nobelovu cenu (1904) za práci o fyziologii trávení a nikoli za objev podmíněného reflexu.A co je tedy vědomí? Snad se to dozvíme v příští publikaci, kdy věda snad již bude více vědět o elektrických synapsích v mozku.

Michael A. Arbib (editor)MIT Press 2003, 1136 s.Objemná kniha seznamuje čtenáře se současným stavem teoretických neurověd. Sestavil ji tým sedmnácti spolupracovníků a poradců, z nichž někteří připravují celosvětovou elektronickou databázi výzkumu mozku. Přesto však publikacenení vyčerpávajícím seznamem literatury pro odborníka - umožňuje však orientaci v oboru. Publikace sestává ze tří částí. V první z nich je čtenář seznámen se základními poznatky o nervové buňce a dočte se o různých úrovních astylech analýzy. Z hlediska úrovní sleduje publikace důležité postupy velkých informačních systémů, pokračuje například rekuretními sítěmi neurofyziologických modelů až posléze poskytne základní informace o modelovánímolekulárních struktur. Z hlediska stylů analýzy usiluje o interdisciplinární přístup. Čtenář je seznamován s evolučním vývojem mozku, umělou inteligencí, kognitivní psychologií, biologicky inspirovanými robotickými přístupy apodobně. Následuje úvod do neuronových sítí, které modelují dynamické adaptivní systémy. Týká se to klasifkování vzorů, vytváření svazků vzorů, asociace vzorů... Uspořádání druhé části, v níž nás autoři provázejí teorií mozku,nemá údajně žádný teoretický význam. Jedná se prostě o jeden možný způsob přístupu ke článkům shromážděným ve třetí části. Tento průvodce mapuje teorii mozku do 22 skupin, jež sceluje do osmi základních. Na začátku obsahujemetamapu - informuje čtenáře o vzájemné propojenosti těchto 22 skupin. Některé zde pro jejich důležitost uvedu: základní modely umělých neuronů, neuroetologie a evoluce, mozkové regiony u savců, kognitivní neurověda,psychologie, lingvistika, umělá inteligence, nervová plasticita, nervové kódování, přirozené nervové sítě, dynamika a učení v umělých nervových sítích, spočitatelnost a komplexnost, senzorické a motorické systémy, technickéaplikace. Třetí část knihy se skládá z 285 článků a tvoří více jak 90 % obsahu. Články jsou uspořádány abecedně podle názvu. Abecední seznam autorů příspěvků a tematický index se nacházejí na konci publikace. Uveřejněné článkymají spíše reprezentovat určité téma, než je soustavně zpracovat. Každý článek začíná netechnickým popisem, následuje vlastní sdělení, diskuze k tématu, diskuze otevřených problémů. Na konci článku jsou odkazy na další tématateorie mozku a neuronových sítí. A také odkazy na"Průvodce"v druhé části. Připomeňme ještě, že mezi světovými přispěvateli jsou z bývalých lidových demokracií zastoupeni pouze tři Maďaři a Lánský a Kůrková zAkademie věd. Přínos recenzované publikace spočívá především v celkovém množství informací. Zaujme jistě každého, kdo se výzkumem mozku nebo technickými aplikacemi biologických poznatků o nervovém systému zabývá, není všakvhodná pro úplného začátečníka. Některé části předpokládají znalosti z matematiky, neurofyziologie, anatomie mozku a podobně.

Kurt BeiersdörferPaderborn, Ferdinand Schöningh 2003. 221 s.Název knihy (Co je myšlení?) psychologům nejspíš asociuje myšlení jakožto biologický, psychologický a možná i filozofický fenomén. Knihu ovšem napsal kolektiv odborníků z oboru robotiky a informatiky, a tak se týká spíše strojůnež lidí. Je bilancí vývoje robotů, současné úrovně technického napodobování člověka a principů živých organizmů vůbec. Publikace na počátku seznamuje čtenáře se základními informacemi o nervovém systému a uvádí, které jehovlastnosti již člověk technicky napodobil a využil při řešení problémů nebo při konstrukci různých zařízení. Detailnější popisy těchto konstrukcí jsou v následujících čtyřech kapitolách: 1. Svět smyslů, 2. Život je pohyb, 3.Nástroje inteligence, 4. Co počítače (ještě) nedovedou. Kniha je zakončena pěti esejemi:"Umělá inteligence a vývoj robotů"od R. A. Brookse,"Evoluce umělé inteligence"od H. Rittera,"Neuronovézáklady vědomí"od A. K. Engela a W. Singera,"Postbiotické vědomí"od T. Metzingera a konečně"Vize minulosti a budoucnosti"od C. P. Sesína. Současná strategie výzkumu v oblasti myšlení se orientujena porovnávání umělých dat, získaných na robotech nebo na umělých nervových strukturách, a experimentálních dat, pocházejících z fyziologických a behaviorálních experimentů. Kniha podává úvodní informace z těchto oblastí a můžebýt tedy zajímavá pro psychology, kteří by se rádi dozvěděli něco o neuroinformatice, která vytváří umělé nervové struktury, a o robotice, zabývající se umělým chováním. Při čtení biologických a psychologických informací jeovšem třeba mít se na pozoru, neboť v těchto oblastech autoři nejsou zrovna kompetentní a některé pojmy používají velmi volně. Hovoří například nejen o myšlení lidských mozků, ale též o myšlení strojů a umělých neuronovýchsítí. To ovšem, narozdíl od myšlení lidského, není vědomé. Kniha tak bohužel šíří omyly mezi techniky, což může následně přispět k neporozumění i mezi vědci. Dalším příkladem jsou neurofyziologické popisy. Autoři publikacepoužívají pojem informační signály namísto pojmu vzruch. Cituji:"Dendrity sbírají informační signály."Psycholog může této větě porozumět zcela jinak než technik. Totiž jako přenosu vědomých informací. Ale ne všechnydendrity přenášejí vědomé vzruchy. Také nevíme, zda je přenášejí často, málokdy nebo zda vůbec. Kde a jak se vytváří význam zatím nevíme. Dobré informace podává kniha o druhé straně - o výzkumu umělých nervových struktur aumělého chování. Závěrem bychom mohli říci, že publikace je výzvou všem výzkumníkům netechnické orientace a lze ji zformulovat do následujícího sdělení: Poskytněte nám informatikům poznatky z vaší oblasti, ale krátkou asrozumitelnou formou bez zbytečné teoretické nadstavby. Řekněte nám, co je myšlení, a my vám je namodelujeme na počítačích.