Online archiv

Autor: Daniela Kramulová

Cihlafest: „Cihláři“ se bavili i s Psychologií dnes

Daniela Kramulová, 9/2011
Letošní Akce Cihla nepřinesla jen stánky se známým benefičním prodejem cihel, ale i víkendový hudebně divadelní festival Cihlafest přímo v areálu chráněného bydlení a dílny ve Slapech nad Vltavou. A Psychologie dnes byla při tom. Stavení pod kostelem vítá návštěvníky doširoka otevřenými vraty. Hned za nimi hraje kapela, vedle tři holčičky nadšeně skáčou na malé trampolíně, jejich rodiče i několik klientů zdejšího chráněného bydlení se pohupuje do rytmu. „Měli jsme tu pohádky pro děti a pěknou romskou kapelu, večer bude divadlo,“ říká mi nadšeně Petr. Přišel sem před deseti lety po životě stráveném po různých ústavech sociální péče. Tehdy mu bylo 37 let a začínal v chráněném bydlení Na Faře, které je určené pro málo samostatné klienty. „Taky jsem tady v dílně dělal hermelíny. Občas je jím, ale hlavně že je jedí jiný lidi,“ dodává. Dneska bydlí úplně samostatně v chráněném bytě a je zaměstnancem obce. „Stříhám stromy, hrabu, zametám, u popelnic dělám pořádek. Hned se pozná, když začnou jezdit Pražáci. Je tu větší nepořádek – od června si pěkně zamakáme. A pak chodím na tréninky na fotbal,“ říká a je evidentně hrdý, že přispívá k čistotě ve své obci. Většina mentálně handicapovaných klientů, kteří sem přicházejí, je zpočátku velmi nesamostatná. „Jsou zvyklí z ústavů, že nemusejí nic dělat, o nic se starat,“ říká Gabriela Štěpánková, která má v občanském sdružení Portus, jež je zřizovatelem chráněné dílny i bydlení, na starost PR Akce Cihla. „Klienti pracují v sociálně terapeutické dílně, podílejí se i na přípravě jídla ve společné kuchyni. Každý si ve svém pokojíku udržuje pořádek a upravuje si ho po svém, nelezeme jim do soukromí. Někteří klienti se tak adaptovali, že už jsou schopni bydlet samostatně v garsonce v domě Na Vyhlídce, kam jen občas přichází asistent, když potřebují s něčím pomoct a poradit. Nedávno jsme tu měli i svatbu – Míša tu začínala před deseti lety taky Na Faře, teď bydlí s manželem ve dvougarsonce pro samostatnější klienty. Ona pracuje v naší dílně, on získal normální práci v květinářství,“ vypráví Gabriela. V chráněných objektech bydlí ve Slapech celkem 19 klientů s mentálním postižením. „Jak je přijali místní obyvatelé?“ ptám se vedoucí pracovního centra Šárky Michalíkové. „Ze začátku byla nejistota na obou stranách. Místní obyvatelé nevěděli, co je čeká, jak v reálu vypadá bydlet vedle lidí s mentálním postižením. I klienti si museli postupně vytvářet důvěru k neznámému okolí. Vzájemné oťukávání trvalo, myslím, tak rok, dva. Teď je spolupráce perfektní, jak se starostou obce, tak třeba s obchodem, kam chodí klienti nakupovat. Někteří neznají úplně hodnotu peněz, ale máme jistotu, že jim prodavač poradí, že je nikdo neokrade. Klienti příležitostně pracují i na zahradách místních obyvatel.“

Přijeď, zabiju tě!

Daniela Kramulová, 7-8/2011
Slovenský kanibal a oběti na internetu

Sexuální život náctiletých

Daniela Kramulová, 7-8/2011
Sotva zletilé rodiče s kočárkem už dnes prakticky nepotkáte. Věk žen i mužů při narození jejich prvního dítěte se od roku 1989 prodloužil o víc než osm let. Znamená to, že mladí lidé začínají sexuálně žít později, nebo že jsou v této oblasti „opatrnější“ a odpovědnější?

Výběr partnera? Taktika se tisíce let nemění

Daniela Kramulová, 7-8/2011
Je vzdělaná, sebevědomá, úspěšná. Přesto uznává ženskou emancipaci jen do určité míry. Byť se ujišťujeme, že dnešní doba je úplně jiná, jde mezi muži a ženami po tisíciletí o totéž - pro muže je atraktivní vnější ženská krása, pro ženu mužovy zdroje a ochota se o ně dělit. Ani způsoby, jak získáváme pozornost, se příliš nemění, tvrdí psycholožka Laura Janáčková.

Buďte v práci odolnější proti stresu

Daniela Kramulová, 6/2011
Duševně odolní lidé dokážou lépe zvládnout práci pod tlakem, snáze se dokážou rozhodnout, méně je trápí obavy ze selhání, a navíc se zpravidla v životě cítí spokojenější. K vyšší míře odolnosti se však můžeme vypracovat všichni - začněme třeba tím, že místo chyb na sobě budeme hledat pozitiva.

Změny v silničním zákoně očima dopravního psychologa

Daniela Kramulová, 6/2011
Parlament schválil změny v silničním zákoně. K nejdiskutovanějším patří tolerance vůči malému množství alkoholu, za něž řidič už „nepřijde o body“. Jsou přijaté změny podle vás přínosem? Zeptali jsme se zkušeného dopravního psychologa Karla Havlíka.

Antidepresiva a sex

Daniela Kramulová, 6/2011
Antidepresiva dnes užívají desítky milionů lidí na celém světě, další berou léky na zklidnění a proti nadměrným pocitům úzkosti. Jak působí takové léky na naši sexuální touhu? Ovlivňují naši výkonnost v této oblasti?

Profesionální kontakt se zlem nevede k zesurovění

Daniela Kramulová, 6/2011
Jako soudní znalec byl u nejbrutálnějších zločinů - kauzy námezdných vražd, heparinového vraha, měsíce pohřešované Aničky J. „Profesně znám nejlépe lidi z opačných konců Gaussovy křivky - ty nejschopnější a ty, co skončí úplně nejhůř. S průměrnými lidmi se moc nesetkávám, jen když výjimečně zajdu na pivo,“ říká s trochou ironické nadsázky Slavomil Hubálek.

Ženy si déle pamatují nepříjemné

Daniela Kramulová, 5/2011
Emocionální zkušenost se zapisuje do ženského mozku mnohem trvaleji než do mužského. I když manžel zpravidla nechápe, proč je dnes jeho žena roztrpčená kvůli tomu, že předloni zapomněl na výročí svatby, z evolučního hlediska mohla mít ženská schopnost pamatovat si nepříjemné zážitky doslova cenu života.

Nadměrná péče těhotným neprospívá

Daniela Kramulová, 5/2011
V rámci programu Světového týdne respektu k porodu, který se zaměří mimo jiné na téma „Rodíme (se), jak potřebujeme?“, vystoupí i Helena Máslová, lékařka působící v dosud málo známé oblasti psychogynekologie.

Proč předstíráme orgasmus

Daniela Kramulová, 5/2011
Předstírání orgasmu bylo donedávna považováno za doménu žen, dnes už i muži ve výzkumech připouštějí, že orgasmus občas předstírají. Není to nijak těžké, partner ani partnerka nic netuší – otázkou ovšem je, proč to všechno děláme.

Transsexualita: život v „cizím těle“

Daniela Kramulová, 4/2011
„Já žádný sukýnky a volánky nechci, já jsem kluk,“ brání se sotva čtyřletá holčička a sahá po teplácích. Chce se podobat staršímu bratrovi a zase zkouší, co si může dovolit, říkají si rodiče. Netuší, že jejich dítě, ačkoli se narodilo s ženským tělem, se bude po celý život cítit mužem. Jiní transsexuálové jsou naopak uvězněni v mužském těle, ačkoli jsou celou svou duší ženami.