Online archiv

Když se řekne Kuba, většina z nás si představí sklenku Cuba Libre, Mojita nebo Daiquiri, doutníky Cohiba, usměvavé krásné lidi tančící salsu a pláže s bělostným pískem. Kubánská realita je však jiná, nejen z pohledu nezávislých cestovatelů, ale především z pozice obyčejného Kubánce. Život je složen z boje o každodenní přežití, ačkoli to ve výrazu jeho tváře nepoznáte. Míchané nápoje či doutníky jsou pro něj z finančních důvodů nedosažitelné a na slavnou pláž Varadero přístup nemá, tam se dostane pouze politická honorace či havanská smetánka.

Zvýšená míru sexuálního pudu je přisuzována většinou mužům, žena je obecně považována za bytost méně sexuálně aktivní. Nymfomanii, která byla poměrně nedávno vyškrtnuta ze seznamu nemocí, lze spolu s podobnou mužskou poruchou zvanou satyriáza označit pojmem hypersexualita. Otázkou ovšem je, co můžeme v oblasti sexu již označit za „zvýšenou míru“.

Cévní mozková příhoda, mrtvice, iktus nebo lidově „pepka“ postihne v České republice více než 30 000 osob ročně. Třetina z nich zemře a u další třetiny pacientů má onemocnění trvalé následky. Jak se tito lidé cítí? Co prožívají jejich rodiny?

Chtějí být spolu, protože se jeden do druhého zamilovali, odděluje je však mnohakilometrová dálka. Dokáže takový partnerský vztah přežít? Přináší vedle negativ i nějaká pozitiva, nebo dokonce dává partnerům něco jiného, co ostatní páry nemají?

Bojíte se telefonovat před ostatními, být někomu představeni nebo jíst na veřejnosti? Pak trpíte sociální fobií! Sociální fobie patří mezi nejčastější úzkostné poruchy vůbec, trpí jí zhruba každý desátý člověk. Výskyt sociální fobie však může být vyšší, protože se postižení vyhýbají kontaktu s psychologem či psychiatrem a porucha je v mnoha případech neodhalena.

Terapie regrese do prenatálního vývoje nabízí odpově? na otázku, zda jsme byli chtěným či nechtěným dítětem. K čemu je taková informace pro náš současný život? „Devět měsíců jsme s matkou byli ve velmi těsném spojení. V tomto období jsme neuměli odlišit, co z toho, co prožíváme, je mámy a co je naše. Matčina radost, obavy, pocity nejistoty se zapsaly hluboko v nás a často přetrvávají dodnes. Jestliže matka prožívala nedůvěru či nechuť k partnerství, také my se v našem životě můžeme potýkat s obavami z partnerského života. Velmi jasně jsme v prenatálním období vnímali, zda nám naše matka věnuje pozornost, zda se na nás těší, nebo nás vnímá jako životní komplikaci. Možná jsme se v takovém případě ještě před narozením rozhodli, že se jí (a všem ostatním) budeme snažit zavděčit, abychom si zasloužili její lásku, a možná, že tento model používáme vůči všem našim životním partnerům.“ – Tak je na webových stránkách Prenatální regrese vysvětlována podstata terapeutické metody návratu do prenatálního vývoje. V terapii regrese do prenatálního období života se pacient vrací na podnět emoce do situace od početí do narození. Při tomto postupu spolu s terapeutem hledá a vizualizuje vznik příčiny, která má za následek současné problémy a potíže. Jejich vědomým zpracováním se má vyrovnat s minulými negativními zkušenostmi.

Poruchy příjmu potravy patří ke komplikovaným psychosomatickým onemocněním. Často souvisí s poruchami vztahu k sobě či ke svému tělu a s nepřijetím sebe sama. K nejzávažnějším patří mentální anorexie, úmyslné snižování váhy odmítáním potravy, a bulimie, typická přejídáním a následným zvracením.

Někteří sourozenci se mají rádi odmalička, jiným je rivalita vlastní a vydrží jim na celý život. Další k sobě najdou cestu až v dospělosti nebo ve stáří. Leccos záleží na povaze dětí, mnohé mohou svým přístupem k výchově ovlivnit rodiče a později v dospělosti i sami sourozenci.

Otázkou vlivu médií, především televizního a filmového průmyslu, na agresivitu člověka se zabývá celá řada psychologů a mediálních analytiků. Závisí míra ovlivnění zobrazovaného násilí na osobnosti a věku diváka?

Porozumět sebeobraně znamená se na čas věnovat studiu psychologie. Jedině tak pochopíme procesy, které se v našem mozku a těle odehrávají během střetu. Když poodhalíme mentalitu a myšlení útočníků a dozvíme se něco o způsobu, jakým si vybírají oběti a jak mohou odvést naši pozornost, budeme moci lépe předvídat možné komplikace. Pokud se navíc vyznáme v tom, co se odehrává v našem těle, budeme ušetřeni překvapení a budeme se moci věnovat řešení situace.

Moderní společnost upřednostňuje seberozvoj a do pozadí utlačuje naše schopnosti sociálního vnímání. Nežijeme v komunitách založených na sdílení společného prostoru, o to častěji se tématem našich hovorů stávají vztahy, rodina, přátelé, případně duševní potíže, se kterými se setkáváme.