Online archiv

Jaké požadavky by měly splňovat „úspěšné“ vánoční dárky? Tuhle otázku si v 80. letech minulého století položili američtí sociální vědci. Sociolog Theodor Caplow s týmem spolupracovníků oslovili při výzkumu 350 rodin ve státě Indiana. Dozvěděli se, že dárek by měl příjemce překvapit, že by měl odpovídat jeho vkusu a jeho hodnota by měla určitým způsobem odrážet emoční hodnotu vztahu mezi dárcem a obdarovaným. Většina oslovených uvedla, že chce dávat dárky, které zhruba odpovídají hodnotě dárku, který očekávají. Další důležité pravidlo zní: Respektujte hierarchii členů rodiny. Je to citlivá oblast, která bývá předmětem pečlivého porovnávání a může působit ve vzájemných vztazích jako časovaná bomba. Takže: Dárek pro snachu by neměl být větší než dárek pro syna, u zeťů a dcer platí totéž. Rodiče partnera by neměli dostat menší dárky než vaši vlastní rodiče (vzhledem k tomu, že většinu dárků i u nás vybírají ženy, je tohle doporučení určené především jim). Podobně bychom neměli „diskriminovat“ partnerovy sourozence oproti vlastním. Rodiče by měli svým dospělým dětem dávat srovnatelné dárky (pokud se některý se sourozenců v dětství cítil opomíjený nebo vnímal určitého bratra či sestru jako protežované, může „dárková disbalance“ tyhle bolestné pocity rázem oživit). Děti nevlastní, adoptované nebo v pěstounské péči by měly dostat dárky srovnatelné s dětmi vlastními.

Občas rádi přistoupíme na romantickou hru se srdíčky: tu srdce překypuje láskou, hřeje nás u něj vlídné slovo a jindy plane vášní. Ale ve skutečnosti víme, že tím pravým sídlem emocí i ostatních mentálních procesů je mozek. A že ho můžeme rozvíjet, a tím osobnostně růst.

Vážné problémy nás mohou potkat v jakémkoli ročním období, přesto na jaře je psychika některých jedinců natolik rozkolísaná, že počet extrémních reakcí na zátěž v podobě sebevražd je vyšší než kdy jindy. Pocit, že situace je bezvýchodná a život ztrácí smysl, vede až k poruše pudu sebezáchovy. (V období vrcholícího jara a počátků léta se počty dobrovolných úmrtí postupně mírně snižují. Svůj význam může mít i dlouhý den a vyšší počet hodin slunečního svitu.) Sebevražda jako východisko z problémů (především partnerských) se objevuje po šestnáctém roce věku a výrazněji narůstá po šedesátce, kdy na člověka může negativně dolehnout odchod do důchodu spojený s pocitem vlastní neužitečnosti, ztráta sociálních kontaktů, zdravotní problémy. Počty dokonaných sebevražd jsou u mužů čtyřikrát vyšší než u žen, muži mají i více sebevražedných pokusů. Zdá se, že se obtížněji vyrovnávají s pocitem osamění, osobního selhání (např. při ztrátě práce nebo ve finančních těžkostech), s depresí (mnohdy nepřiznanou a neléčenou) či jinými duševními onemocněními, které vedou k více či méně úspěšným pokusům o ukončení života. Muži i ženy volí nejčastěji smrt oběšením, ženy na druhém místě sáhnou po lécích nebo si podřežou žíly na zápěstí, u mužů se na čelném místě objevuje použití střelné zbraně. Přitom už samotný fakt, že člověk má doma dostatečný počet prášků na spaní nebo funkční zbraň, zvyšuje riziko, že po nich ve chvíli těžké psychické krize sáhne.

Důsledkem záchvatovitého přejídání může být rozvoj obezity až do obrazu obezity morbidní. Ta je zároveň indikací k chirurgickému řešení obezity, k bariatrické operaci.

Existují geny pro hrdinství? Je statečnost, odvaha a odolnost výsadou úzké elity vyvolených, nebo se jim můžeme v určité míře naučit všichni? A pokud ano, jak na to? To jsou otázky, které zajímají psychology v době, kdy raketově roste spotřeba léků proti depresi a úzkostem.

Dali jste si závazek, že v letošním roce konečně zapracujete na zlepšení svých jazykových znalostí? Nejste spokojeni s výukou a hledáte změnu? O netradiční metodě vhodné pro „domácí užití“ hovoříme se spoluautorkou TAXUS Learning® Martinou Králíčkovou.

Německo se stane první evropskou zemí, která umožní uznání třetího pohlaví. Občané, kteří se necítí být ani mužem, ani ženou, budou moci v úředních dokumentech uvádět „pohlaví neurčité“. Tuto možnost zavádí novela občanského zákoníku, která začne platit od 1. listopadu, upozornil deník Süddeutsche Zeitung. Změna umožní v rodných listech uvést v kolonce pohlaví „neurčité“, pokud se dítě narodí s nejednoznačným pohlavím - tedy jako hermafrodit. Až do nynějška bylo nutné se mezi dvěma pohlavími rozhodnout, nyní bude možné toto rozhodnutí provést kdykoli v pozdějším průběhu života. Daný člověk však bude mít rovněž právo se nerozhodnout a zůstat u „třetího pohlaví“. Revoluční změnu zákona doporučil německý ústavní soud, podle nějž patří právo určit vlastní pohlaví k základním lidským právům. Tolik ze zprávy ČTK vydané 19. 8. 2013.

Jednoho dne v roce 1828 se v ulicích Norimberka objevil podivný mladík. Přihrblá postava, nejistá chůze, neodpovídal na otázky, uměl se jen podepsat: Kaspar Hauser. Měl u sebe anonymní dopis o tom, že jej před 16 lety coby kojence na svém prahu našel jakýsi nemajetný člověk, který ho vychoval. To byla i na romantickou dobu první poloviny 19. století poněkud silná káva, a tak začalo vyšetřování. Zjistilo, že chlapec byl držen jen v malé tmavé místnosti, kam mu jeho „opatrovník“ dával jídlo, patrně chléb a vodu, protože cokoli jiného Kaspar zpočátku odmítal. Brzy se objevily spekulace, že jde o potomka a dědice významného šlechtického rodu, který byl vyměněn za jiného, lehce neduživého kojence, jenž zanedlouho zemřel, takže velkovévodský trůn byl volný pro potomky z nejbližší příbuzenské linie. (Vzhledem k tomu, že šlo o rod v německé historii významný, je kauza Kaspara Hausera stále živá. Historik Richard Händl ve svém blogu na webových stránkách Reflexu podrobně líčí dva pokusy o rozbor DNA, poslední v roce 2002 pracoval se vzorky potu z Kasparovy čepice, který byl porovnáván se vzorky DNA přímých ženských potomků Stephanie de Beauharnais, předpokládané Kasparovy matky. Jednoznačně průkazné však nejsou a panují i pochyby o regulérnosti dodaných vzorků - není prý vyloučeno, že rod, který stále ovládá rozsáhlá panství, rozhodně netouží po tom, aby se prokázalo, že se moci ujal podvodem.) Z psychologického hlediska je případ tajemného nalezence zajímavý minimálně ze dvou důvodů.

Byl tmavovlasý, nebo blonďák? Jaké měl oči? Co nos nebo brada, vzpomenete si? Každé pátrání po pachateli trestného činu začíná výslechem obětí a svědků. Ovšem tipovací portréty se svědek od svědka nejednou liší – a když dva lidé popisují tutéž osobu společně, obvykle se pohádají.

Rituály se vyvíjejí a mění nejen v rámci jedné rodiny či dané kultury, mění a ovlivňují se globálně.