Online archiv

Tento projekt mne, řekněme, překvapil. Původně jsem se domníval, že na webových stránkách naleznu mapu, kde budou vyznačeny nebezpečné úseky, místa častých dopravních nehod apod. Nalezl jsem standardní mapu, po čase i ony zmiňované křížečky. Po rozkliknutí se objevil popis nehody, z něhož ovšem není jasné, kdo byl na vině, informace o možném nebezpečí na zmíněném úseku silnice žádné. Ze zpravodajství idnes.cz jsem zjistil, že jednatel firmy, která mapu provozuje, do toho „chce dostat emoce“. V mém případě se mu to podařilo. První křížek, který jsem rozklikl, obsahoval dojemně vylíčený popis dopravní nehody, dokonce s plným jménem obětí a jejich fotografií. To je dle mého názoru dvojsečné. Těm, kteří tam tento popis vložili, to sice může posloužit ke zlepšení adaptace na proběhnuvší událost, pro jiné blízké ovšem může být takový postup naopak zdrojem sekundární viktimizace, může je opakovaně traumatizovat. Ne každý bude nadšený zveřejněním jména, data a okolností smrti svého blízkého, natož pak s fotografií. Proto také příslušníci tří hlavních složek integrovaného záchranného systému (policisté, zdravotníci, hasiči) úzkostlivě dbají na to, aby informace, které zveřejňují, neobsahovaly osobní údaje a na fotografiích nebyly rozpoznatelné obličeje obětí, registrační značky vozidel apod. Druhý křížek obsahoval také plná jména obětí a následující popis nehody: „Střet automobilu s krávou.“ Tak přemýšlím, zda byl na vině řidič či kráva a také zda ta kráva přežila a stále ohrožuje bezpečnost silničního provozu či zda je tam těch krav víc a jak mám tedy jet, abych se s žádnou nestřetl. Opravdu nevím, jak tato informace pomůže k výchově řidičů. Ale emoce vzbudila… V podobném duchu se nesou i další křížky. Nabyl jsem dojmu, že se jedná o galerii chyb a omylů, nikoli o relevantní informace vedoucí ke zkvalitnění dopravy. Zatím (červenec 2008) na mapě existuje 48 křížků. Když vezmeme v úvahu počet nehod, tak v případě, že budou uvedeny všechny, nebude na té mapě nic jiného než křížky, což zapůsobí všelijak, jen ne výchovně. Dle mého názoru toto není cesta, jak zlepšit chování řidičů na silnicích. Denně v médiích zaznamenáváme informace o dopravních nehodách a úmrtích s nimi spojených, a žádný efekt to nemá. Denně vidíme nejrůznější utrpení jiných lidí i porušování dopravních předpisů. To první vede k určitému otupění, druhé naopak posiluje názor, že předpisy se dodržovat nemusejí. Ostatně, ve chvíli, kdy nám lidé, kteří by měli být příkladem pro společnost, předvádějí, že předpisy pro ně neplatí, těžko dojde k internalizaci této normy. Proto si dle mého názoru projekt Virtuálního pamětníku rozhodně nemůže dělat ambice na zlepšení chování řidičů a snížení nehodovosti.

V říjnovém čísle mne zaujal článek Veroniky Zehnalové (Pd 10/ 07). Uvedu několik svých poznámek a připomínek. – Věrohodnost vs. hodnověrnost. Abych se přiznal, rozdíl ve významu těchto dvou slov mi uniká. V oblasti forenzní psychologie používáme termín věrohodnost výpovědi. Věrohodná výpověď nemusí být nutně výpovědí pravdivou (jde o subjektivní pravdivost pro vypovídajícího). Při zkoumání věrohodnosti výpovědi rozlišujeme tzv. věrohodnost obecnou a věrohodnost specifickou. Obecnou věrohodností rozumíme, zda je daná osoba věrohodná, a věrohodností specifickou to, zda je daná výpověď či soubor výpovědí k dané kauze věrohodná. Může se tedy např. stát, že osoba obecně nevěrohodná (mentální retardace, závislost na alkoholu apod.) může poskytnout specificky věrohodnou výpověď a naopak (např. uznávaný soudce-obecně věrohodný, v daném případě poskytne specificky nevěrohodnou výpověď). K posouzení věrohodnosti obecné se používají psychodiagnostické metody, k posouzení specifické věrohodnosti např. SVA (Statement Validity Assesment) či CBCA (Critical- Based Content Analysis). – Lhaní ve výslechové situaci. Příznaky lhaní jsou individuální, stejně tak jako motivace k tomuto jednání. Návodné seznamy „příznaků“ mohou být velmi zavádějící. Naopak mohou vést k nežádoucí generalizaci („Kdo se dívá nahoru, lže, kdo se dívá dolů, lže, kdo se dívá do strany, lže…“). V určité situaci může být velmi těžké odlišit, zda pocení, nervozita apod. jsou známkou lhaní či projevem stresu z výslechové situace samotné. Jedinec může mít nedůvěru k policejním orgánům, může mít strach, pokud je to pro něj nová situace (je prvně u výslechu), často se dostavují projevy stresu. Dále to, že vypovídající zpochybňuje sám svou výpověď (resp. paměťovou stopu), může být naopak jedním ze znaků její věrohodnosti (viz systém SVA). – Vedení výslechu. Náležitosti výslechu určuje platná zákonná úprava (zejména § 92 a 102 TŘ). Výslech provádějí orgány činné v trestním řízení. Přítomnost psychologa u výslechu je možná, ovšem výslech vede vždy osoba k tomu kompetentní (v našem případě vyšetřovatel; ta je také odpovědná za všechny náležitosti výslechu tak, jak je upravuje zákon), která může konzultovat s psychologem taktiku výslechu a jeho průběh. Nikoliv naopak. – Co si pamatuje svědek dopravní nehody? To jsem se z článku moc nedozvěděl. Pokud jde o důvody, proč mohou být výpovědi účastníků dopravní nehody rozdílné, neúplné apod., lze se bavit zejména o vlivu této situace (dopravní nehody) na daného jedince (tedy primární a sekundární viktimizace). Mám tím na mysli např. vliv stresu, akutní reakci na stres, odloženou reakci na stres, posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), amnézii (zpravidla částečnou) apod. Co tedy v první řadě musíme zmínit, je, kdy, s jakým časovým odstupem výslech osoby probíhá. Pokud následuje velmi brzy (v řádu minut a hodin po události), lze kalkulovat zejména s akutní stresovou reakcí, pokud je naopak výslech z nějakého důvodu prováděn týdny či měsíce od události, mohou se objevit příznaky např. PTSD. Pro bližší informace doporučuji použitou literaturu u výše zmíněného článku.