Online archiv

Jak se posádka kosmické lodi při meziplanetárním letu vypořádá s rok a půl trvající izolací? Na to má odpovědět rozsáhlý mezinárodní experiment evropských odborníků, jehož první část nedávno úspěšně skončila. Výsledky napověděly, nač se zaměřit ve druhé fázi experimentu.

V souvislosti s politickými tahanicemi kolem vojenských misí zůstává jakákoli zmínka o trestné činnosti vojenských profesionálů málokdy bez povšimnutí sdělovacích prostředků a veřejnosti. Zvláště, jedná-li se o vojáky, kteří se účastní vojenských misí. Jde bezpochyby o selhání jednotlivců, přesto se ale nabízí otázka, jakým výcvikem procházejí, jak dalece jsou připravení na zvládání různých stresových situací, do jaké míry dochází ke změně osobnosti v situacích ohrožení a do jaké míry zvládají návrat do normálního života. V rámci psychologické přípravy vojenských profesionálů určených do bojových situací se vojáci učí především poznat sama sebe, své psychické a fyzické limity. Náročnost výcviku se stupňuje tak, aby se co nejvíce přiblížil reálným bojovým podmínkám. Psychologická příprava má dvě oblasti. V první se vojáci dostávají v rámci výcviku do situací, které jsou modelem reálné skutečnosti. Jedná se nejen o nácvik orientace v terénu, ošetření zraněného kolegy a podobně, ale i o nácvik psychicky náročných situací, jako je například zatčení, výslech, hladovění. Dále následuje část, kdy psychologové, kteří se účastní modelových situací přímo v terénu, dávají vojákům zpětnou vazbu, jakým způsobem se chovali, jakým způsobem dávali najevo své prožitky a jaký druh reakce by byl v dané situaci vhodný. Poté nastává druhá, teoretická část, kdy vojáci získávají obrovské množství informací, znalostí, dovedností k tématu, které se v psychologické přípravě probírá. Vojenské mise tvoří z části speciální vojenské jednotky, z části dobrovolníci z řad vojenských profesionálů s potřebnými fyzickými, psychickými a odbornými předpoklady. Jedná se o jedince se silnou motivací získat odborné a vojenské zkušenosti, a tím i lepší postavení v armádě či finanční prostředky. Vojáky ochotné přijímat značné riziko, s vyšší celkovou mírou osobního sklonu k riskování, o osoby se sklonem vyhledávat dobrodružství. Krizové situace, ve kterých se bojové jednotky při plnění úkolů v zahraničních misích nacházejí, s sebou přinášejí značnou dávku stresu. Je důsledkem souběhu nadměrné fyzické a psychické zátěže a neobvyklých situací. I trénované osoby nemusejí být zcela imunní vůči válečným traumatům. Může se pak stát, že dochází k nestandardnímu a často i neetickému či protiprávnímu jednání. Dalším rizikovým faktorem v tomto případě je pocit výjimečnosti, který je u příslušníků těchto speciálních jednotek jistě na místě, avšak u některých jedinců může vést k chování, které je v rozporu se společenskými normami. Důležitá je v těchto případech nejen akutní psychologická pomoc zajišťovaná prostřednictvím psychologů, kteří se zahraničních misí účastní, ale i následná pomoc po návratu do normálního života. Řada účastníků vojenských misí poukazuje na skutečnost, že se psychické potíže dostavily až po několika týdnech a měsících. Bohužel mezi vojenskými profesionály neustále převládá názor, že takové problémy jsou ostudou. Účastníci misí psychology raději nevyhledávají nebo své potíže tají. Do jaké míry stres z bojových situací či pocit vlastní nedotknutelnosti a výjimečnosti vede k trestné činnosti či dalším excesům je otázkou, kterou není radno podceňovat.