ad) Vím, cos dělal v pátek
Ivana Široká, 6/2009V období, kdy Prima vysílala svou „zábavnou hypnózu“, jsem asi neměla den, kdy by se někdo z mých pacientů o pořadu nezmínil. Hypnoterapeutům opravdu zavařil, ale zdá se, že nejen jim. Ve většině případů však nešlo o zklamání, že s nimi nedokážu provádět tak úžasné kousky, ale spíše o znechucení, obavu nebo přímo zděšení. Nemohou být něčemu podobnému sami vystaveni a nečekaně zneužiti někým, kdo ví o jejich citlivosti k hypnóze? Takto pracují lékaři a psychologové? Pořad vnímali spíše jako zesměšňování, ponižování a zneužívání důvěry. Někteří museli dokonce hypnoterapii opakovaně obhajovat před rodinou nebo známými. Kromě trochu sporné legrace a neobvyklých hypnotických jevů jsme viděli i značnou stresovou zátěž pro soutěží cí a jejich blízké. Bylo toto vystoupení opravdu bez rizik? Chybělo vysvětlení, že takto se v terapii s lidmi nezachází a že účinkující v pořadu jsou motivovaní vycházet hypnotizérovi vstříc i v často bizarních sugescích před televizními kamerami. Všechny nás může uklidnit, že nakonec i tito mimořádně hypnabilní jedinci amnézii často prolomili. Nevědomí prostě vědělo, co bylo třeba. Každopádně se mi ulevilo, když byl pořad předčasně a údajně pro nezájem diváků zastaven. Hypnóza se snad zase vrátí tam, kde má své místo, a bude bez legrace léčit.