Online archiv

Genderové či feministické organizace ani jednotlivé ženy podle mých zkušeností neusilují nijak vědomě či cíleně o netradiční formy soužití. To, že existují alternativy tradiční rodiny a že jsou častější než v minulosti, souvisí s tím, jak se česká, respektive západní společnost jako celek vyvíjí a role žen i mužů se mění. Ženy jsou celkově emancipovanější, vzdělanější a logicky tak aspirují na odpovídající profesní uplatnění, které jejich nezávislost dále podporuje, a to zejména v ekonomické rovině. Ženy, které jsou takto nezávislé, vstupují do partnerských vztahů s jinými očekáváními než generace jejich matek či babiček. Od vztahu primárně neočekávají ekonomické zajištění, zpravidla již neodvozují svůj status od statusu manžela či partnera. Vztah také nepotřebují legitimizovat před svým okolím svatbou, a vzhledem k tomu, že česká společnost je převážně ateistická, není zde nijak silný tlak na sezdávání partnerství. Další rozvolňování tradičních modelů soužití je možné a je i žádoucí v tom smyslu, že lidé, ať už ženy, či muži, budou svobodnější a méně svázaní předsudky a stereotypy ve svých životních volbách. Nebezpečí zejména pro ženy může ale spočívat v ekonomických důsledcích zániků partnerství, ať už jde o rozvody, či rozchody. Ženy jsou častěji v roli samoživitelek, velmi častým problémem je neplacení výživného ze strany otců. I zde ovšem platí, že žena, která byla v partnerství či manželství emancipovaná, měla svůj vlastní příjem, ale i okruh svých přátel a prostor pro svůj osobní život, zájmy či koníčky, se s rozpadem manželství či partnerství i případnými ekonomickými důsledky vyrovnává lépe, než ta, která svůj život podřídila výhradně péči o partnera a děti. Mnoho párů s dětmi, které se rozejdou, se i po oddělení nadále často setkává. Pokud ještě nemají nové partnery, kvůli dětem a také částečně kvůli sobě se navštěvují, nebo spolu dokonce jezdí na dovolenou. Znamená to další důkaz, že vztahy jsou prostupné, nemají již pevné kontury a rozpíjejí se do mnoha forem.