Online archiv

Daniel, psycholog z Etiopie, strávil krátký čas na studijním pobytu ve Švýcarsku, v posledních sedmi letech žije a pracuje v Česku. S psycholožkou Věrou Raškovou, která má naopak zkušenosti z Etiopie, si povídá o tom, jaké to je žít v odlišném konci světa a jaké úkoly stojí před etiopskými psychology. Věra: Co vás v počátcích vašeho českého pobytu nejvíc překvapilo? Daniel: Počasí. Přijeli jsme na podzim a brzo přišla zima. Pamatuji si, jak mi recepční radila, ať si vezmu teplé oblečení - zrovna byl slunný podzimní den a já jsem vycházel z hotelu jen v tričku. Pokud je v Etiopii slunečno, není nikdy zima. Někdy s kamarády říkáme, že slunce je u vás jen taková světélkující žárovka. Cesta ráno do školy ve tmě, odpoledne ze školy ve tmě, to byl úplně nový zážitek. Sníh je samozřejmě také unikátním zážitkem, nic takového v Etiopii nemáme. Co se týče přátelství, rodiny, jídla atd., zpočátku to bylo stejné jako u nás, protože jsme dál žili stejným způsobem jako doma. Například jsme si vařili etiopské jídlo, protože koření jsme měli s sebou. Nebydleli jsme v Praze, ale v Poděbradech. Čtyři Etiopové pohromadě. Pamatuju si, že jsme často všichni chodili na etiopskou kávu a tradiční etiopské jídlo Doro Wet. To vše pomáhalo naší psychice - překonat stesk po domově, strach z jazykových bariér a počasí. Věra: Když jste zmínil etiopskou kávu - také máme hezký zážitek. Byli jsme s manželem v Addis Abebě v restauraci, byli jsme jedni ze dvou hostů, takže tam byl poměrně klid. V rohu restaurace seděla žena, která připravovala typickou etiopskou kávu buna. Už jsme ten obřad přípravy znali a moc se nám to líbilo, tak jsme si objednali. Manžel se pak této dámy zeptal, zda by si ji mohl vyfotit. Ona moc nemluvila anglicky, ale pochopila a ukázala, že ne. Velmi nás odmítnutí překvapilo, protože Etiopové jsou milí a neustále přátelští. Dokonce ze „zákoutí buna“ odešla. Hned jsme dumali, zda jsme ji něčím neurazili, co se stalo… No a za pár minut se paní vrátila, převlečená v krásných šatech v národních etiopských barvách, se širokým úsměvem na tváři si sedla, pokynula a vesele koukala do objektivu. Teď už se fotila ráda! Nejkrásnější ženy