Online archiv

Na českém pracovním trhu chybějí lidé se znalostí německého jazyka. Když pátráme po příčinách, zjistíme, že problém nespočívá v malé nabídce. Němčina zkrátka není v módě.

Toto číslo Rodiny a školy se věnuje vzájemné komunikaci rodiny se školou. V panelu ředitelů se proto škol ptáme, jaké formy spolupráce s rodiči používají.

Zeptali jsme se ředitelů škol, co plánují v novém školním roce. Je zajímavé, že všichni zdůraznili projekty z evropských fondů a práci na ŠVP.

Velký povyk vyvolala snaha ministerstva po návratu centrálních pevných osnov. Co si o tom myslí ředitelé škol? Přivítali by je zpátky, nebo raději zůstanou u svých školních vzdělávacích programů?

Ministr Dobeš navrhuje redukci a slučování podřízených organizací MŠMT. V některých odvážných plánech by ze sedmnácti organizací měly zbýt tři. Každopádně by mělo dojít k výraznému snížení stavu zaměstnanců. Chyběly by školám podřízené organizace MŠMT, kdyby se zredukovaly?

Tentokrát se ředitelé škol poměrně shodují. Základním problémem je nízká motivace žáků, kteří se nemusí příliš snažit - na školy se vždy dostanou. Dalším problémem jsou víceletá gymnázia, která zhoršují vzdělávací podmínky na základních školách druhého stupně, nezájem rodičů o školu a v neposlední řadě didaktické schopnosti učitelů.

Nedávno vydal Člověk v tísni příručku o školství za komunismu Mýty o socialistických časech, která se snaží zbořit mýtus o vždy ukázněných dětech a kvalitních učitelích, na druhou stranu podává dobu před rokem 89 poněkud černobíle. Podle reakcí na tuto knihu je jasné, že někteří učitelé na socialistické školství naopak rádi vzpomínají. Jaký je podle ředitelů hlavní rozdíl mezi školstvím za komunismu a nyní? Byli jsme tehdy v něčem lepší?

Jaké máte zkušenosti se školním psychologem?

KNIHY

Motivace učitelů, zvláště těch mladých s nízkými nástupními platy, je velkým oříškem. Jak se s tím vyrovnávají ředitelé škol?

Školní rok opět utekl jako voda, v té rychlosti se člověk někdy nestačí ani zamyslet nad tím, co ho potěšilo, či zklamalo. Proto vlastně děkuji za tuto otázku. Začnu raději tou druhou částí, bude jistě kratší a hlavně skončíme tím pěkným. Když se tak zamýšlím… ve škole mě vlastně vůbec nic vyloženě nezklamalo. Ale bývám smutná z rodičů, kteří svým dětem nevytvářejí základní podmínky pro šťastné dětství a nepřipravují je na budoucí život. Zklamaná jsem občas z přístupu veřejnosti ke vzdělávání obecně, a to včetně politické reprezentace. Myslím si, že veřejnost není objektivně informována a velmi často k tomuto přispívají média, která informují jen o negativních situacích a problémech. Jako ředitelka a prezidentka Asociace ředitelů ZŠ jsem zklamaná z neřešení otázky úvazků ředitelů základních škol a z občasné snahy některých zřizovatelů o omezování právní subjektivity škol. Ale co byl nejhezčí zážitek? Jsem člověk, který se umí radovat z maličkostí i z každého dobře prožitého dne. Proto mám vždy radost, když vidím okolo sebe spokojené zaměstnance a usměvavé žáky. V naší škole během tohoto školního roku proběhla řada akcí, které doplňovaly vzdělávací proces, je těžké je všechny vyjmenovat, ale velmi silným zážitkem pro nás dospělé a hlavně děti byla návštěva večerní zoo v Plzni s následným přespáním ve škole. Celou akci organizovala školní družina. Žáci 4. třídy byli úspěšní v testování čtenářské gramotnosti, dokonce se zařadili mezi 10 % škol s vynikajícími výsledky – to vždy potěší. Velkou radost mám také z nové paní učitelky v mateřské škole, díky níž se mateřská škola proměňuje každým dnem. Dále mě potěšil velký zájem rodičů o naši školu, ať již při zápisu do základní, či mateřské školy. Věřím, že sklízíme ovoce za naši snahu, snahu o celkově kvalitní vzdělávání a chápání dítěte jako individuality. Když všichni pedagogičtí pracovníci i ostatní zaměstnanci vědí, kam škola směřuje, je to každodenní zážitek. Za tyto každodenní zážitky děkuji právě jim.

Co si o tomto aktuálně diskutovaném problému myslí ředitelé škol?