Online archiv

Díky technickým vymoženostem poklesla v poslední době výrazně potřeba ručního psaní, a tak vyvstala otázka, zda má nadále smysl, aby se děti ve školách učily psát tradičním způsobem. O budoucnosti, či přímo existenci psacího písma (vázaného, spojitého) se v poslední době hojně diskutuje jak u nás, tak v řadě dalších zemí. Názory, a to i v odborných kruzích, se mnohdy značně liší.

První listopadové dny jsou tradičně zasvěceny památce zemřelých. Jenže současná doba se od všeho, co vážně připomíná smrt, odvrací, a tak i návštěvy hrobů blízkých slábnou. Stále více těch, kteří na hřbitovy přece jen přicházejí, však s sebou nebere děti na základě přesvědčení, že by jim tím mohli způsobit duševní traumata. Byť je toto „chránění“ dětí před konfrontací s lidskou smrtelností myšleno dobře, ochuzuje je o důležité zasvěcení do životní pravdy. A pokud nahlížíme na péči o hrob a návštěvu u něj jako na projev úcty, a to převážně úcty k našim předkům, neboť ti nás ve smrti především předcházejí, představuje neúčast dětí při tom jejich další ochuzení, které možná nezůstává bez následků.

Dva týdny na přelomu dubna a května se nesou ve znamení tradičních přijímacích zkoušek na střední školy. Avšak ne všechny střední školy přijímají studenty na základě výsledků přijímacích zkoušek, k rozhodnutí o přijetí či nepřijeti si vystačí s informacemi obsaženými v přihlášce. Než tedy o přijímacích zkouškách bylo by lépe hovořit o přijímacím řízení, a v tomto případě o jeho prvním kole. Na mnoha školách bude totiž probíhat druhé kolo, popřípadě ještě kolo další. Kdo tedy neuspěl v prvním kole, kdy byl zákonem omezen podáním pouze dvou přihlášek, bude moci nyní zkoušet štěstí na libovolném počtu škol a studijních oborů. Řada rodičů, pokud tak již neučinili v rámci prvního kola, se začne možná zajímat o možnost přihlásit své dítě na některou ze soukromých středních škol, jejichž síť je poměrně bohatá a nabídka mnohdy pestřejší než u škol státních.

Ve dnech 11.-13. dubna 2011 proběhl v Praze druhý ročník konference Inovace ve výuce, jejímž organizátorem byla vzdělávací organizace HYL. Na programu byly panelové diskuse, prezentace řečníků a workshopy, rozdělené do jednotlivých dnů podle stupně vzdělávání: střední školy, základní školy a mateřské školy. V průběhu celé konference se jich zúčastnilo přes tisíc účastníků.

Ač se to možná zdá k nevíře, to co děti nyní skutečně nejvíce postrádají pro svůj zdravý psychický růst, jsou vyzrálé dospělé vzory. Dospělí se v dnešní době chovají často dětinsky a dětem neposkytují vhled do sféry smysluplného bytí.

Před volbami jsme mohli zaslechnout z úst některých politiků ostrou kritiku státních maturit, které mají doplnit a z části nahradit tradiční formu maturitních zkoušek. Dokonce se mezi politiky objevil názor, že by bylo vhodné státní maturity zrušit. Do veřejného povědomí, jež bylo dříve právě ze strany politiků formováno spíše k vstřícnosti vůči státním maturitám, tak vstoupila nejasnost, kterou navíc zesilují protesty odvážných učitelů.

Tak jako se celá společnost neustále potýká s předsudky a klišé, nezůstávají těchto zjednodušujících postojů prosty ani naše školy. Osobnost dítěte a mladého člověka se v nich proto posuzuje obvykle jen na základě prospěchu a kázně. Žáci studijně nadaní a poslušní jsou vítaní, žáci se slabšími učebními výsledky a se sklony k neposlušnosti jsou naopak coby nežádaní zatracováni. Přitom skupina prvně jmenovaných by se bez školy více méně obešla, neboť v sobě nese potenciál k samostatnému vzdělávání. Kdežto právě druhá skupina, osobnostně jinak založená, pro své vzdělávání potřebuje pedagogicky fundované odborníky.

Při rozpravách o kvalitě vzdělávání se často objevuje přesvědčení, že výsledek pedagogické práce bývá ovlivněn počtem žáků ve třídě. Mělo by platit, že čím je méně žáků, tím kvalitnější je výuka. Bohužel to vesměs neplatí.

se tradičně nese ve znamení přijímacích zkoušek na vysoké školy. V houfech uchazečů lze potkat i řadu nadšených absolventů středních škol, kteří smysl svého potenciálního několikaletého studia nevidí pouze v dosažení diplomu, ale také v uspokojení své touhy po hlubším poznání. A právě očekávání jisté exkluzivnosti vysokoškolského vzdělávání může být příčinou zklamání.