Online archiv

Autor: PhDr. Václav Mertin

Hodnocení

PhDr. Václav Mertin, 7/2013
Dětství sice představuje hodnotu samo o sobě a měli bychom se snažit, aby dítě mohlo být stále spokojené, radostně naladěné a vlastně úplně bezstarostné, nicméně jeden podstatný úkol celého tohoto období spočívá v tom, že se během něho má co nejlépe socializovat, tedy připravit na samostatný život v dospělosti.

UČITELSKÁ ABECEDA Chvála

PhDr. Václav Mertin, 8/2013
Chvalte, chvalte, chvalte děti za všechno, hodně a stále, zní prý z úst dětských psychologů. No tak přesně takhle to snad neříkáme, nicméně dnešní psychologie skutečně preferuje kladný přístup k životu i k dítěti a k jeho učení a výchově spojený s kladnou motivací a povzbuzujícím hodnocením.

Gramotnost

PhDr. Václav Mertin, 6/2013
Vyznat se ve světě, pohybovat se v něm s jistotou a efektivně, být připraven na množství informací, na obrovskou dynamiku životních a pracovních změn i složitosti mezilidských vztahů vyžaduje osvojení velkého množství znalostí a dovedností.

Fantazie

PhDr. Václav Mertin, 5/2013
Kdo si vzpomene na ty úžasné chvíle, kdy malé dítě poprvé řekne: „Já nejsem Anežka, já jsem pejsek, haf, haf,“ kdy si nazuje máminy boty a je doopravdická princezna, nebo se s vařečkou v ruce stane statečným princem.

Důvěra

PhDr. Václav Mertin, 4/2013
Malé děti určitě nevědí, co je důvěra, ani nejsou s to pochopit, co znamená. Přesto se jejich důvěra v dospělé fakticky a zcela přirozeně projevuje tím, že jsou rády v jejich přítomnosti, samy se jich drží za ruku, skočí jim bez obav do náručí ze schodů.

City

PhDr. Václav Mertin, 3/2013
Často si stěžujeme, že dnes všichni pořád strašně pospíchají, že jsme zaměřeni pouze na výkon a na maximální efekt, že i veškeré hodnoty poměřujeme výlučně penězi a ziskem a na citovou složku života nám nezbývá skoro žádný prostor.

Budoucnost

PhDr. Václav Mertin, 2/2013
Dětská psychologie nepochybuje o nezastupitelném významu prvních let života dítěte. Každá událost i každá osoba, které působí v tomto období, mají zpravidla mnohem větší vliv než vše, s čím se dítě setká v dalších letech.

Autorita

PhDr. Václav Mertin, 1/2013
Výchova a vzdělávání dětí se bez autority dospělého nedají efektivně uskutečňovat. Pro školu to platí ještě víc než pro rodinu. Odborná literatura i běžný život obvykle odlišují formální a přirozenou autoritu učitele.

Způsoby vyjadřování mladých lidí

PhDr. Václav Mertin, 9/2006
Občas nás může velmi zarazit nekultivovaný projev dětí a mladých lidí. Primitivní vyjadřování plné vulgárních výrazů, chudý slovník nebo věty, které jsou kusé, postrádají smysl, nejsou srozumitelné. Rovněž učitelé si stěžují na vyjadřovací schopnosti žáků. Kde je zakopaný pes?

Ad: Etiketa patří i do škol

PhDr. Václav Mertin, 9/2006
Ohlasy minulého čísla

Nezapomeňme chválit

PhDr. Václav Mertin, 8/2006
Učitelky mateřských škol mohou mít značný vliv na vývoj dítěte. Uvědomují si přitom nepřebernou škálu okolností, které dítě utvářejí. Je dobré, když soustředí maximum energie a umu na ty faktory, které mohou samy ovlivnit, a příliš se nezabývají těmi, které pedagogickými prostředky přímo výrazně ovlivnit neumíme (např. dědičnost, fungování mozku, zdravotní problémy v předcházejících obdobích). Takovým ovlivnitelným faktorem je rovněž skutečnost, jak se dítěti daří plnit požadavky okolí a jak toto okolí reaguje na činy dítěte i na dítě samotné. Úspěch je mocný hybatel budoucí činnosti. Pokud se dítěti daří, má tendenci činnosti opakovat, a když se setká s nezdarem, příště se podobné situaci vyhne. Populární psychologická literatura samozřejmě zmiňuje, že je žádoucí dítě chválit a povzbuzovat, aby mělo pocit, že je úspěšné. Mnohem méně se uvádí, že dítěti je možné rovněž pomoci, aby činnost samo zvládlo, aby dosáhlo slušného výsledku. Ten je pak povzbudí ještě víc než samotná chvála. Musíme ovšem počítat s tím, že dítě není úplně naivní a leckdy pozná, že je chváleno za úplné samozřejmosti, nebo dokonce že je chváleno za nepoměrně horší výkon, než podaly ostatní děti. Takže první zásada zní - chvalme dítě za reálné výsledky. Jenže u některých dětí je výsledek trvale slabý, nedaří se mu, výrazně zaostává za svými vrstevníky. Takže v té chvíli nastupuje druhá zásada. Nemusíme chválit jen za výsledek, ale i za cestu, kterou konkrétní dítě jde a kterou případně již urazilo. Psychologické výzkumy přesvědčivě ukazují, že je dokonce mnohem efektivnější, když chválíme dítě právě za snahu, úsilí, trpělivost, vytrvalost, výdrž, soustředění na práci, nasazení, ochotu vnímat rady a připomínky okolí, využívat nabízenou pomoc, než když chválíme pouze za výsledek (povedlo se ti to) nebo za vlastnosti, které dítě nemůže ovlivnit (ty jsi tak chytrý). Toto chválení zaměřené na proces současně výrazně chrání dítě před nepříznivými následky budoucího selhání. Pomáhejme tedy dětem v tom, aby se snažily a aby to dokázaly, a pak je oceňujme za jejich úsilí.

V cizí školce, s cizí učitelkou, s cizími dětmi...

PhDr. Václav Mertin, 6/2006
Naprostá většina předškolních dětí preferuje důvěrně známá prostředí i známé osoby. Známé, opakující se, bývá v tomto věku mnohem přitažlivější než nové. Z hlediska dětí je tedy žádoucí, aby o prázdninách mohly být buď s rodičidoma, nebo i nadále ve své známé mateřské škole. Jestliže ani jedna varianta není možná, pak je nezbytné dítěti pobyt v neznámé mateřské škole maximálně usnadnit. Měli bychom mu ji dopředu ukázat, seznámit dítě s učitelkami,navnadit je v nové školce něčím, co zná, nalákat také tím, s čím ještě nemá zkušenost, po čem třeba touží a co pro ně nebude ohrožující.Dítěti je třeba jednoduše a srozumitelně vysvětlit, proč to musí být právě tak. Jinak může mít pocit, že všechny ostatní děti jsou se svými rodiči a jen ono bude někde odložené. Je zbytečné zvyšovat hlas a rozčilovat se,když dítě"nechápe"a trvá na jiné možnosti. Jednodušší varianta téhož je, když dítě chodí dál do stejné školky, ale je v jiné třídě a má jiné paní učitelky, než na které je přes rok zvyklé. I v tomto případě sevyplatí investovat trochu energie do přípravy.I učitelky by měly s pochopením přistupovat k tomu, že dítě se hned nevyzná v novém prostoru, že se obtížně přeorientovává na jiné zvyklosti, že s nimi příliš nekomunikuje, že si nehraje a někdy i odmítá spolupráci.Některé dítě si možná nezvykne za celý pobyt vůbec, protože na jeho adaptaci je doba dvou, tří týdnů příliš krátká. Je dobré, když mu dáme příležitost povídat o tom, co mají pěkného v původní školce, s čím si v ní nejradějihraje, co tam rád dělá, s kým kamarádí. Vůbec není marné, když paní učitelka ví dopředu o dítěti něco hezkého - okamžitě se tím v něm posílí pocit známosti. Podobně rodiče nebudou přeceňovat stesky dítěte a případnou většíneochotu jít do školky. I oni by se měli mnohem víc zajímat o vše, co je dítě ochotné o nové mateřské škole sdělit. Dobré je zachytit vše pozitivní, byť by to byl jen nepatrný střípek.Většina dětí patrně zvládne těch několik málo týdnů bez problému a může se zdát, proč dělám vědu z této záležitosti, která se jeví dospělému jako vcelku banální. Jenže existují děti, kterým dobrá příprava může napomocipředejít zcela zbytečnému traumatizujícímu zážitku. Vzhledem k tomu, že nevíme stoprocentně, jak které dítě zareaguje, je lepší absolvovat přípravu zdánlivě zbytečně, než dítěti i dospělým způsobit komplikace.