Online archiv

Na začátku byl jednoduchý nápad a nadšení kulturologa, fotografa, cestovatele. PETR MIKŠÍČEK putoval českým pohraničím a porovnával současnou krajinu se starými fotografi emi. Ze dvojic fotografi i shodných míst uspořádal první výstavy a knihu Zmizelé Sudety. Myšlenku porovnávání míst se mu podařilo dostat také do škol, které ji mohou využít jako fantastický program projektového vyučování. Jak mohou školy zapojit nápad porovnávání současné podoby okolí školy s minulostí do výuky? Je to v podstatě námět na projektové vyučování, které může zahrnovat dějepis, zeměpis, občanskou výchovu, výtvarnou výchovu, informatiku a třeba i český jazyk. Žáci nebo studenti mají za úkol nejdříve shánět staré fotografie a potom vyhledají, odkud bylo to místo fotografováno a vytvoří tak fotodvojici. Dozvídají se tak o historii svého regionu, poznávají lépe zdejší přírodu a vývoj urbanizace. Při pohledu na fotografie je začnou automaticky napadat otázky: Co se tady v posledním století dělo? Proč to tady vypadá hůř než kdysi? Na tyto otázky pak hledají ve vyučování odpověď. Právě jste dokončili projekt Krajina za školou podpořený Evropským strukturálním fondem. Jaký byl ohlas na školách? Projekt jsme realizovali na 16 školách. Nejdříve jsme si mysleli, že zájem budou mít hlavně gymnázia, protože se jedná o poměrně náročný projekt. Daleko větší zájem byl ale nakonec ze základních škol. Vysvětluji si to tím, že na nižším gymnáziu už jsou studenti více tlačeni k výkonům v oborech, kdyžto základní školy, které se teď velmi snaží nižším gymnáziím konkurovat, a mohou si tak dovolit trochu „volnočasové“ programy. Každá škola se chopila projektu po svém. Jak vypozoroval Tomáš Feřtek, který se vypravil na osm zapojených škol, projekt Krajina za školou otestoval každou školu, jak je schopna realizovat projektové vyučování. Některé školy byly úplně fantastické. Například na vernisáž výstavy dvojic fotografii do Biskupského gymnázia ve Varnsdorfu přišlo 2000 lidí. Když se informace o projektu rozkřikla v regionu, tak sami starostové začali posílat dětem staré fotky z jejich vesnice, aby to pro ně zpracovaly. Myslím, že byl projekt zajímavý i pro rodiče. Byli často překvapení, co všechno dokázali jejich děti zvládnout. Někteří se hodně zapojovali, jezdili s dětmi po místech, která bylo potřeba vyfotografovat. To jsem sledoval hlavně na Chomutovsku, kde se současná generace jakoby snaží o očištění svých hříchů devastace krajiny v minulém století. Zapojovali se do projektu celé školy nebo jen pár žáků? To bylo právě velmi odlišné. Někde projekt zadali jedné třídě, jinde celému stupni, na pár školách to dělalo jen pár žáků jako volnočasovou aktivitu. Velký ohlas byl například na gymnáziu v Rakovníku. Tam na projektu začínalo pět studentů, kteří si sebrané fotografie vystavovali na chodbách školy. Tím motivovali ostatní a nakonec se do projektu zapojilo přes 40 dětí. Jedna tamější studentka napsala o fotografiích seminární práci, která byla oceněna cenou Olgy Havlové. Strašně záleží na klimatu školy, jak se s projektem popere. V čem byl projekt pro školy užitečný? Z projektu podle mého názoru hodně těžili učitelé. Vyzkoušeli si projektové vyučování a třeba zjistili, že se dají dělat větší, zábavnější projekty, než si vůbec kdy představovali. Ukazovalo se, jak se dá výuka vytáhnout ven z lavic a propojit dění ve škole s děním v regionu. Také se učitelé hodně zdokonalovali v práci s technologiemi, jako jsou programy na úpravy fotografii, učili se uploadovat na web, hovořit s médii. Pro děti to byla myslím zajímavá aktivita, která je sblížila s prostředím, ve kterém žijí a také povzbudila v tom, že dokáží vytvořit skvělé věci. Co mohou udělat školy nyní, pokud se chtějí do projektu zapojit? Metodika je samozřejmě jednoduchá, může s ní začít každá škola. Pokud to chtějí učitelé udělat jako větší projekt s použitím opravdových technologií a s výstupy jako výstava nebo sborníky, je dobré na to získat podporu z nějakého grantu. Školám s psaním grantů samozřejmě pomáháme. Přístup do webu www.krajinazaskolou. cz je pro školy mírně zpoplatněn, ale právě granty lze i tento vstup ošetřit. Myšlenka porovnání starého s novým se velmi uchytila: z malého projektu se šíří do stále větších celků. Jaký bude její další vývoj? S propagací nám nyní pomáhá společnost Centre for Modern Education, která má sedm poboček v zahraničí. Myšlenku se zatím podařilo prosadit v jednom projektu na Slovensku pro tamější Rómy. Ti porovnávají svoje tradice s tradicemi svých kočovných předků a s tradicemi Slováků. Také se námi inspirovaly projekty v Birminghamu, kde mají velké množství imigrantů z Pakistánu. Tam také porovnávají své tradici s tradicemi v Británii. Postupně bychom chtěli z projektu Krajina za školou vytvořit projekt „Příběhy za školou“, kde děti nebudu již sbírat jen fotografie místa, ale i sbírat příběhy a osudy lidí žijících v jejich regionu. Mohou je třeba zaznamenávat na kameru, potom je sestříhat do filmů a udělat filmovou přehlídku.