Online archiv

Autor: Libor Popela

JAK NAJÍT SPOLEČNOU ŘEČ

Libor Popela, 5/2016
V době rádia, televize a především internetu asi nezní překvapivě sdělení, že podle psychologů spolu málo mluvíme. Na vše je méně času, doba je uspěchanější a nabízí také více lákadel, kvůli kterým na nějaké rozmlouvání není čas, prostor, energie. Komunikace v rodině by se však rozhodně zanedbávat neměla. Mohlo by se to jejím členům vymstít, a to jak rodičům, tak i dětem.

ROZVOD TŘÍŠTÍ DĚTSKOU DUŠI

Libor Popela, 4/2016
Statistika podle jedné písně nuda je, nicméně vážně poskytuje cenné údaje. A jedním z takových údajů je, že v České republice se rozvádí zhruba každé druhé manželství.

VÝCHOVA GENŮ V PRAXI

Libor Popela, 3/2016
Po kom jen to dítě je, povzdechne si leckdy nejeden rodič. Obvykle tehdy, když jeho ratolest přinese ze školy pětku. Jeho protějšek vzápětí kontruje: To nevidíš, vždyť je celý po tobě. Kdo má pravdu? Rodiče si v tomto případě mohou zdárně podat ruce, protože je to jedna ku jedné. Jednoduché počty, polovinu genů zdědí potomek po otci, druhou polovinu po matce. A s touto „výbavou“ si musí vystačit po celý život.

SOUROZENECKÉ KONSTELACE

Libor Popela, 2/2016
Co formuje člověka? Ano, na první dobrou jsou to geny. A pak je tu výchova. A spousta dalších věcí, mezi kterými jsou i sourozenecké konstelace. Cože to je? Je velký rozdíl, kolikátý v pořadí se do rodiny narodíte. Jste první, druhý, třetí? Pokud prokouknete taje a úskalí sourozeneckých konstelací, možná si uvědomíte, proč je vaše dítě takové, jaké je, a ne jiné. Co ho v jeho vývoji ovlivnilo, ovlivňuje a ovlivní. A jak se při výchově dítěte vyvarovat chyb s tím spjatých.

BYL JSEM ZA ŠKOLOU

Libor Popela, 1/2016
Táta patnáctiletého Petra se jednoho dne nečekaně vrátil z práce domů dříve. Už něco před polednem. Jaké bylo jeho překvapení, když svého syna našel v pokoji před počítačem, jak hraje nějakou hru.

MALÍ SUPERMANI

Libor Popela, 1/2016
Sedmiletý Kuba chodí každé úterý a čtvrtek do šachového kroužku, ve středu a v pátek má tenis, pravidelně ale ještě stíhá angličtinu, protože zdokonalovat se v cizím jazyce je třeba, a když to vyjde, zvládá i hru na flétnu či kytaru. S trochou nadsázky by se dalo říci, že je to takový malý moderní Superman.

KLÍČ DO SVĚTA DOSPĚLÝCH

Libor Popela, 9/2015
Svěřit dítěti klíče od bytu, mobil, jednoduše cokoliv, co vyžaduje jistý zodpovědný přístup, nemusí být sázka do loterie, jak to na první pohled vypadá. Ať tak či onak, jednou k tomu stejně dojde.

DUDLÍKEM PROTI TRÉMĚ

Libor Popela, 8/2015
Potomek doma odvykládá Máchův Máj, jako když bičem mrská, ale ze školy donese z přednesu za tři. Co se stalo? Vždyť to doma uměl?

JAK „SROVNAT“ VZTEKLOUNA

Libor Popela, 7/2015
V obchodě je klid, když tu se ozve dětským hlasem: „Já chci tyhle pastelky, kup mi jéééé!“ Lze vytušit rodičovské ne, protože vzápětí je slyšet hlasité dětské protesty a vztekání se. V lepším případě to skončí odchodem s ostudou, v horším případě válením se po podlaze, rudnutím, případně modráním a bušením pěstiček kolem sebe. A odchodem s ostudou.

SLUŠNÉ DĚTI NEJSOU DINOSAUŘI

Libor Popela, 6/2015
Prosím, děkuji, omlouvám se, ale i prosté dobrý den. Slůvka, která se mezi dětmi ztrácejí jako pramen mezi kamením. Je to jaksi samozřejmé, když dítě něco dostane. Že je slušné poděkovat? Nějaký vděk, nějaká úcta? Ale kdeže. Nikdo ho to zřejmě nenaučil.

POMOCNÁ RUKA SAMOTÁŘŮM

Libor Popela, 6/2015
O přestávce sedí v lavici sám, zatímco ostatní se družně baví u nové hry na dotykovém telefonu. Nějak ho nezajímají ty hovory o něčem či o ničem, raději si otevře knížku a čte si. Je to pro něj zajímavější, přestože cenou za to je samota.

ZVLÁDNĚTE DOMÁCÍ ÚKOLY LEVOU ZADNÍ!

Libor Popela, 4/2015
Úkoly. Slovo, při jehož vyslovení někdo pokrčí rameny, protože je zvládá tak řečeno levou zadní, zatímco jinému přeběhne mráz po zádech.