Každé dítě je šikovné
Martina Ehlová, MŠ Lukavice u Rychnova n. K., 1/2005Všechny děti jsou naprosto úžasné, skvělé, šikovné a jedinečné. Všechny děti se snaží zapojovat do všech činností s radostí. Nenutím je, ale protože mě to moc baví, děti to vycítí a já je tedy zdaleka nemusím přemlouvat. Aneboten který úkol můžeme splnit jiným způsobem, při kterém operativně a ráda využívám všech možných i nemožných nápadů dětí. Řekla bych, že se tím rozvíjí tvořivé myšlení, spolupráce, fantazie a nevím co ještě a navíc nejen udětí, ale i u mě a ještě ke všemu se to náramně hodí v životě, který se tím stává zajímavějším a veselejším.Každé dítě je šikovné a nadané na něco jiného a je naší krásnou"povinností"je ve všem, co je v nich dobré, maximálně podpořit. Obzvlášť děti ze slabších sociálních skupin a děti, kterým se rodiče toliknevěnují, protože to prostě nevědí a třeba i neumí, tak ty i ony potřebují co nejvíce pochopení, trpělivosti a lásky k tomu, aby si začaly věřit a věřily, že v nich jsou ukryty nesmírné poklady a že stojí za to je objevit.Vždyť na tom závisí spokojený a smysluplný život. A jedině když je člověk spokojený sám se sebou a se svým životem, může pomáhat těm druhým a může jim být oporou.Je důležité vychovávat děti k samostatnosti za všech pro ně přijatelných situací a k větší odpovědnosti za své chování, což se mi velmi osvědčuje a děti tomu moc dobře rozumí. Před očima mi doslova rozkvétají a rozvíjejíse. Tím, že jsem jim dala možnost volby a více prostoru na rozhodování, začínají si uvědomovat svou osobnost, jsou si jistější a mnohem lépe se začínají vyjadřovat. Je to také tím, že vnitřně cítí, že bych jim nikdy neublížilaa že to s nimi myslím dobře a že je mám všechny moc ráda.Každý den mě něčím mile překvapí, potěší, obohatí a doufám, že i já je. Mám velkou radost, že s nimi mohu být a předat jim ze sebe to nejlepší. A budu se o to snažit i nadále. Těším se každý den na děti a jestli se i onytěší do naší kouzelné školky, pak je to pro mě ta největší odměna. A protože nikdo není dokonalý, tak i já se občas naštvu nebo zvýším hlas a hudrám, ale opatrně - tak, aby děti věděly, proč se zlobím a zlobím se opatrně, takabych jim neublížila, když jsou tak zranitelné.