Online archiv

Pedagogické centrum v Brně pořádalo vzdělávací kurzy a semináře na rozmanitá témata. Ráda navštěvuji ty, které mají výtvarně pracovní náplň. Naposledy mě zaujal seminář ,,Další tématické dílny"rozdělený do čtyř částí:sláma a slaměné ozdoby, malba na hedvábí, nový materiál fimo, kašírované ozdoby. Přínos vidím (kromě získaných nápadů, technik, znalostí materiálů apod.) v tom, že se s kolegyněmi z různých MŠ i ZŠ setkáme čtyřikrát za sebou.Navazujeme přátelství a spolupráci předáváním svých zkušeností. Povíme si, kde se který materiál dá sehnat, co jsme zkusily a nepovedlo se a naopak, co se dařilo. Získané vědomosti předáváme dál na své škole.Zájem o nápadité semináře je značný. A to díky paní Janě Žáčkové, která se vzorně stará, abychom měly kvalitní lektory a vhodné prostory. Na seminářích je vždy báječná atmosféra. A to i přesto, že tam jdeme až po pracovnídobě. Často se sejdeme unavené a uhoněné. Na semináři z nás únava spadne a úspěšně zvládáme nové techniky, povzbuzujeme se, chválíme si navzájem zhotovené výrobky. Brzy začíná (již pod hlavičkou Střediska služeb školám - pozn.red.) seminář:"Proměny roku v MŠ - Jaro". Už se na něj moc těším.

Při svém působení učitelky v mateřské škole jsem se vždy snažila, abych měla s dětmi alespoň malý záhonek na školní zahradě. Bylo tomu tedy tak i na mém novém pracovišti. Na podzim jsem záhony s pomocí ochotné maminky zryla. Sdětmi jsem pak hovořila o tom, proč se na podzim půda kypří a čím. Pojmenovali jsme ještě další zahradní nářadí a některé děti přidaly své zkušenosti a postřehy ze zahrádek u prarodičů či z chalup. Pak jsem děti"zklamala"tím, že sázet se bude až po zimě. Vysvětlila jsem jim, že podzimní deštík půdu svlaží a sníh záhonky přes zimu zakryje sněhovou peřinou. Teprve zjara budeme sázet. Klíčení semínek řeřichy a hrachu jsme sivyzkoušeli na okenním parapetu ve třídě. Konečně přišlo jaro a s ním příznivé počasí k sázení. Za přihlížení dětí jsem udělala na zkypřeném záhonu řádky. Při rozdělování semínek se ke mně natahovaly dychtivě dlaničky dětí, abytaké mohly sázet. Byla jsem úplně naměkko, jak opatrně braly do prstíků hrášek a kladly do řádků. V očích se zračila radost, ale i obava:"Tak, paní učitelko?"Sázely samozřejmě všechny děti. Pak následovalo přikrytísemínek peřinkou z hlíny. Průběžně jsme záhony sledovali a zalévali. Nejprve jsme si pochutnali na ředkvičkách a i hrášek uzrál před prázdninami. Sázeli jsme tehdy na jaře i mrkev, petržel, později jsme dosadili pažitku zkvětináče, kterou používají kuchařky. Mrkev jsme společně sklidili a každý si jednu odnesl domů. Brambory jsme vyryli při podzimní akci s rodiči - shrabování listí na školní zahradě. Poté jsme si na ohýnku brambory opekli. Předprázdninami jsem s dětmi udělala ptačí pítko. Na naší školní zahradě jsem vyryla hlínu do kruhu a vsadila nepotřebné umyvadlo z plastu. Kameny přiměřené velikosti mi děti ochotně pomohly najít na školní zahradě. Rovněž je samyumístily okolo umyvadla. Několik kamenů jsme dali přímo do umyvadla (pítka), aby na nich mohli ptáčci stát při koupání. Své dílo jsme ukázali i dalším našim třídám a vysvětlili, že to není voda na hraní pro děti, ale jen a jenpro ptáčky. Takže velmi oblíbenou činností dětí je pravidelné doplňování pítka vodou. Ptáčky pozorujeme celý rok. A tak není divu, že k ptačímu krmítku přibylo i ptačí bydlení - budka. Seznamuji děti s jednotlivými druhy ptáčkůa všichni máme radost, objeví-li se nějaký jiný druh. Je až dojemné, jak děti vyžadují pro ptáčky vodu a semínka do krmítka v zimě. V obou případech vzbuzuji zájem dětí o tolik potřebnou, důležitou a krásnou přírodu, vedu je kekladnému vztahu k ní a k ekologickému cítění.