Online archiv

Naše mateřská škola již pět let pomáhá Fondu ohrožených dětí. Poslední tři roky jsme spolupracovali s Klokánkem (zařízení FOD pro ohrožené a týrané děti) v Kroměříži. Těšil nás každý pozdrav, fotografie či dárek od kamarádů. Nastěně nad klavírem nám stále visí keramické drobnosti, které vytvořil Mirek. Pravidelně jsme pro děti pořádali různé sbírky např. formou tomboly. Letos rodiče z naší jednotřídky darovali na Vánoce téměř 2000 Kč. Ceníme si tohoo to více, že některé maminky jsou na mateřské dovolené, jiné bez zaměstnání a většina rodin nemá peněz nazbyt.Peníze z vánoční sbírky bohužel k dětem do Kroměříže již nedorazily. Pro vážnou nemoc tety, která se o děti starala, musela být činnost Klokánku prozatím ukončena. Všechny peníze putovaly na konto FOD a my nyní přemýšlíme,zda si opět najdeme jiný Klokánek pro přímou spolupráci. Není důležité, kolik peněz či dárků jsme již do Klokánku či na účet fondu zaslali, mnohem důležitější je, že se naše děti učí pomáhat druhým, chápat smysl slova domov,rodiče a bezpečí. Doufáme, že zasazené semínko se dobře ujme a vyklíčí a z našich dětí budou v budoucnu chápající, citliví lidé, kteří i nadále budou pomáhat potřebným.

Naše MŠ nabízela rodičům vždy bohatý a pestrý program zaměřený na akce pro rodiče s dětmi. Při těchto aktivitách se rodiče a pedagogové přiblíží, mohou pohovořit i o věcech osobnějších, často tak poznávají zájmy, ale takéradosti i starosti toho druhého. Vysledovala jsem, že je u nás několik maminek, které jsou manuálně zručné a mají zájem o různé výtvarné techniky. Pravidelně docházely na společné tvoření motivované různými svátky, oslavami čislavnostmi (velikonoční, vítání jara, mikulášské, vánoční nebo využívající přírodniny). Zde zpracováváme spíše jednodušší náměty, na kterých se mohou podílet i děti. Těmto maminkám jsme nabídli nepravidelné kurzy tvoření vespolupráci s Pedagogickým centrem Jihlava. Počet přihlášených nebyl sice vysoký, ale překvapila nás zručnost, dovednost a opravdový zájem maminek. V prosinci loňského roku jsme zkoušeli z kukuřičného šustí vytvořit čertíky neboandílky. Předjaří patřilo dřevěným růžičkám. I z obyčejného klacíku za pomoci velkého ořezávátka na trojhranné tužky lze vyčarovat krásu květin, které působí velmi vkusně. V květnu jsme se trochu"potrápili"nadoplétáním kamínků drátky. Musela jsem smeknout před maminkami, které pečlivě drátkovaly až ke krásnému a úhlednému výsledku. Já jsem raději svůj výtvor považovala za moderní umění. I v tomto školním roce bychom rádi maminkám,ale třeba i tatínkům či jiným dospělým z rodiny nabídli další lekce tvoření se zkušenými lektorkami. Tyto techniky jsou pro děti většinou náročné. Některé maminky tedy ponechají potomky v péči druhého rodiče. Několik dětízůstane na tvoření v MŠ. V klidu si hrají, často pozorují své šikovné mámy při práci, někdy ty starší i pomáhají. Vždycky však všichni odcházejí nadšeně a spokojeně. Hezké odpoledne nechá maminkám na chvíli zapomenout nastarosti a problémy všedního dne. Navíc si domů přinesou krásný výtvor, který po zásluze musí obdivovat celá rodina. Zkuste to také a nebojte se pozvat do MŠ i profesionální lektory. Na nákladech za kurz se mohou podílet rodičei MŠ. Navíc rodiče z menších obcí ušetří čas i peníze za cestování mimo bydliště, což jistě ocení.

To, co děti uvidí a prožijí na vlastní oči, je pro ně nejen zajímavější a poutavější, ale také snáze zapamatovatelné a rozumově pochopitelnější. Základem je poznat rodnou obec, okolí, ale také místa vzdálenější. Každý rokpřipravujeme tři výlety - podzimní, jarní a velký na závěr školního roku. Snažíme se vybírat různá zajímavá a atraktivní místa, která často ještě nenavštívily ani děti s rodiči. Navštívili jsme už hrad Svojanov, brněnskoupřehradu a nedaleký hrad Veveří, vranovský zámek, zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou, výstavu Josefa Lady v Brně, westernové městečko u Boskovic, opakovaně ZOO v Jihlavě a zámek a podzámecké zahrady v Kroměříži, což byl asi nášnejdelší výlet. Před každou cestou se tématu věnujeme, hledáme cesty na mapě, zakreslujeme do mapy plán cesty, prohlížíme pohlednice, fotografie z cest či encyklopedie a knížky o kulturních a historických památkách. Tyto výletyjsou celodenní. Zvládnout cestu, program na místě, přesuny ve městě či po okolí, zajistit dětem stravování i hygienu, je náročné. Opravdu by tento úkol byl pro dvě učitelky příliš obtížný, kdyby spolu s dětmi necestovalo téměřtolik rodičů či prarodičů. Naše"školkové"výlety jsme pojali jako výlety společné pro celou rodinu. Můžeme tedy vybírat vzdálenější místa, atraktivní cíle cest a nových poznání. Spolu s námi poznávají nejen děti, aletaké rodiče či prarodiče. Velmi nás těší, že výletů se rádi účastní i dospělí a přijíždějí také nadšení. Náš poslední výlet do Kroměříže se opravdu vydařil. Nejdříve jsme sledovali na okraji zámecké zahrady divadelnípředstavení Čaroděj ze země Ozz, které nadchlo malé i velké. Následně jsme prošli zámeckou a podzámeckou zahradu, prohlédli si krásná zákoutí, květinovou výzdobu, ale také zvířata v malé ZOO. Prohlídka zámku zaujala i menšínávštěvníky. Květná zahrada nabídla dětem k proběhnutí labyrinty z rostlin. O tom, že se výlet povedl, svědčilo i nadšené vyprávění dětí a krásné obrázky, které vytvořily. Společné výlety jsou obohacením pro malé i velké. Proděti znamenají možnost pobývat se svými blízkými, ale přispívají také k větší bezpečnosti dětí a hladkému průběhu akce.

Naše jednotřídní mateřská škola nevlastní žádné počítačové vybavení. Zvláště pro předškolní děti v nejstarší věkové kategorii by občasná aktivita a hry s počítačem mohly být přínosem. Vlastní vybavení z finančních důvodů nenímožné, a tak jsme se dohodli s místní ZŠ, která sídlí vedle naší budovy, že budeme využívat PC v jejich učebně. Nejprve byly nainstalovány programy pro předškolní děti, pak bylo třeba dohodnout přesná pravidla ohledně využitípočítačové učebny, protože zde probíhá nejen výuka, ale také zájmové kroužky žáků ZŠ. Musím přiznat, že jsem sama váhala, zda předškolní děti počítačová technika zaujme a osloví. Žádné z dětí doma počítač nemělo. Jeden chlapecvlastnil a využíval pouze televizní hry, další tři děti počítač využívaly pouze zřídka u svých příbuzných či známých, jedna dívka neměla zkušenosti žádné. V rámci zápisu do první třídy děti také vstoupily do počítačové učebny,kde již svítily obrazovky počítačů. Postupně plnily zajímavý úkol - klikáním myší doplňovaly barvy na jimi zvoleném obrázku. Barvy současně pojmenovávaly. Ukázalo se, že vcelku zvládají činnost s myší. Příliš nevadilo, žepočítač i další vybavení bylo velikostí určené školákům. Po počátečním ostychu se hra s počítačem zalíbila i dívence, která neměla žádné předchozí zkušenosti a nejdříve se k počítači odmítla posadit. Děti si také zahrály různézábavné hry a připomínkou jejich dovedností na počítači jim byl vytisknutý barevný obrázek, který si vybarvily. V dalších dnech děti o počítačích toužebně vyprávěly, byly největším zážitkem ze zápisu do ZŠ. Dospěla jsem tedy kpřesvědčení, že počítačová technika v rozumné míře pro děti v předškolním věku přínosem je. Seznamují se s novou technikou, učí se ji ovládat a využívat, soustředit se, dokončit úkol, sledovat cíl a jít za ním, klikání myšízdokonaluje jemnou motoriku i souhru a koordinaci oko-ruka. Navíc je možno využít cílené programy, které rozvíjejí logické myšlení, prostorové pojmy, obecné znalosti dětí. Při využití programů pro skládání a kreslení dochází ik rozvoji tvořivosti, představivosti a jemné motoriky pro děti atraktivním způsobem. Činnostem na počítači se věnují pouze nejstarší děti, které budou příští rok chodit do školy. Činnosti probíhají dvakrát v měsíci po dobu25-30 minut. V malé skupině pracují u PC současně všechny děti, je možno je sledovat a nejsou rušeny, neboť součástí PC jsou i sluchátka, která umožňují, že zvuk, který je součástí hry, neruší druhé. Ještě nelze přesněodhadnout, jaký je přínos této činnosti. Jisté je to, že hra na PC je pro děti zajímavou a atraktivní činností, která otevírá nové možnosti poznání a může vhodně doplňovat činnosti s dětmi.

Pedagogická práce vyžaduje mimo jiné i další vzdělávání; pedagog stále vyhledává nové poznatky a informace. Blízko byla pedagogům všech stupňů Pedagogická centra, která většinou působila v okresních městech. PC Jihlava mělo (asnad i nadále bude mít) svou pobočku v Třebíči. Do centra zajížděli pedagogové z malých obcí i okolních městeček za novým poznáním. Nikdy nebyli zklamáni. Příjemné a dobře vybavené zázemí, ochotní a vzdělaní lidé, dostatečněvybavená knihovna s možností zapůjčit si nové i starší publikace. Nabídka akcí byla vždy s předstihem prezentována v Předškoláčku, kde své zkušenosti mohli publikovat i pedagogové a obohacovat tak druhé o nové a zajímavépoznatky. PC nabízelo jednotlivé semináře, ale také ucelené cykly, které zde přednášeli zkušení odborníci, kteří mnohdy působí i na VŠ. Samozřejmostí bylo i osvědčení o kurzu či semináři. Velkým přínosem při zavádění RVP PV dopraxe byly semináře a školení, které opět pořádalo PC. Pedagogové zde získali nejen informace, poznatky, ale také materiály a podklady pro další vzdělání a studium. Účastníci na akcích PC mohli také plodně diskutovat, vyměňovatsi poznatky a zkušenosti, což zvláště u RVP PV bylo důležité a podstatné. Především pedagogové z malých škol využívali s oblibou místní PC, nemuseli dojíždět do vzdálených míst, nedocházelo k problémům při organizačnímzajištění provozu ve škole. Další vzdělávání pedagogů je nutností. Pedagogové vždy měli a mají o nové poznatky zájem. Budou však moci dojíždět za vzděláváním několik desítek kilometrů, hradit si jízdné či kurzovné? Celodenníabsence pedagoga ve škole může komplikovat provoz školy. Místní centra umožňovala pedagogům spolupodílet se na výběru témat ke vzdělávání, vyjádřit svůj zájem o určitá témata. Co přinese zrušení PC pedagogům - výhody činevýhody? Z mého pohledu spíše více negativního. Další vzdělávání pedagogů a přístup k němu se značně zkomplikuje či prakticky znemožní pedagogům, kteří jsou od krajského města vzdáleni. Právě v krajských městech by dle MŠMT ČRměla být detašovaná pracoviště, centrum má být Praha, což je pro většinu pedagogů místo vzdálené. Didaktický materiál i knihy budou opět patrně nevyužity. Je toto krok vpřed? MŠMT prý rušením PC míní ušetřit finančníprostředky. Našly by se jistě účinnější způsoby šetření, které by navíc neměly negativní dopad na další profesní růst pedagogů. Navíc - v případě zrušení PC hodlá MŠMT podpořit vznik agentur, které budou další vzdělávánípedagogickým pracovníkům nabízet (UN 44/2003). Tato podpora bude vyžadovat také jistě finanční prostředky. Proč tedy nepodporovat i nadále to, co dobře a spolehlivě funguje ke spokojenosti pedagogů?

Období zápisu do první třídy základních škol je mnohdy rodiči považováno za zlomový okamžik v životě jejich dítěte. Někteří jsou nejistí, nevědí, co mohou očekávat, občas některý horlivý rodič dítě před zápisem učí písmena,číslice a zkouší, zda dítě umí předčítat. Mateřská škola je velkým pomocníkem a rádcem pro rodiče, kteří nemají jasnou představu o průběhu zápisu do ZŠ i o školní zralosti. Nabízíme rodičům individuální pohovory na základěpravidelně vedené individuální diagnostiky, kde s každým zájemcem v klidném prostředí pohovoříme o jeho dítěti. Rodičům také zprostředkujeme setkání se speciálním pedagogem, který promluví na téma školní zralosti, a to v MŠ,aby rodiče nemuseli nikam cestovat. Mateřská škola poskytne maminkám a tatínkům praktické náměty pro hry a činnosti, které pomáhají rozvíjet dovednosti dítěte. Vítaná je i výstavka pomůcek, knížek a obrázkových cvičebnic.Rodiče si mohou prostřednictvím MŠ objednat didaktické knížky a sešity pro činnosti dětí doma, vyzkoušet držení a použití trojhranného programu (tužky, pastelky, fixy). Zápisu do první třídy předchází vždy návštěva ve škole. Navětšině škol dnes zápis probíhá hravou formou, je motivovaný, děti putují např. pohádkami, způsob provedení se někde více (jinde méně) podobá činnostem v MŠ. Samotného zápisu se účastní nejen rodiče, ale vždy i zástupce zmateřské školy. Uvede děti, pomůže překonat první ostych. Navíc pedagog z MŠ vidí, jak děti reagují v méně obvyklé situaci, v cizím prostředí, na méně známé osoby. Tyto poznatky jsou opět využitelné při individuálníchpohovorech, které probíhají zpravidla v březnu, v době po zápisu do první třídy. Vyvrcholením vzdělávací práce s nejstaršími dětmi jsou edukativně stimulační skupiny, kterých se spolu s dítětem účastní i rodič. Zde jsou cíleněa záměrně rozvíjeny schopnosti a dovednosti dítěte tak, aby přechod z MŠ do ZŠ byl pro dítě méně obtížný, dítě bylo vyzrálé a připravené na plnění náročnějších úkolů a požadavků ve školním prostředí.

Článek Modelování děti baví z Informatoria 3-8 č. 9/03 přinesl mnoho zajímavých inspirací k tvořivé činnosti s dětmi. A jak modelujeme v naší mateřince? Plastelína i modelína je dětem volně k dispozici. Mohou si ji zapůjčovat vprůběhu hrových aktivit pro vlastní hry a experimenty. V nabídce jsou i různé doplňky - špejle, špachtle (lékařské lopatky), plastové nože, válečky, drobné plastové prvky na otiskování či vykrajovátka. Osvědčilo se nám i slanétěsto a samotvrdnoucí hmota. Tyto výtvory využíváme jako dárky k různým příležitostem. Zde jsou naše tipy: I obyčejnou plastelínu můžeme využívat bez obtíží. Zakoupíme několik balení plastelíny (postačí pět balení). Jednotlivéšpalíky rozdělíme podle barev, vždy po pěti kusech. Z těchto kusů jedné barvy vytvarujeme kouli. Koule uložíme do plastových kelímků od jogurtů. Takto se nám barvy nesmíchají, děti mají dostatečně velký kus plastelíny namodelování v jedné barvě. Můžeme zakoupit i různé doplňky pro modelování. Nám se na válení a rozvalování modelíny či plastelíny osvědčily větší obaly od sprejů (např. od laku na vlasy). Malým dětem se s nimi dobře manipuluje.Důležité je, aby nádobky byly zcela prázdné. U nás platí dohoda, že spreje neotvíráme, nesmíme s nimi stříkat. Děti rády využívají vykrajovátka na cukroví či perníky. V obchodech s hračkami lze zakoupit i plastová vykrajovátka,která jsou velmi bezpečná. Oblíbené je i otiskování drobných předmětů ze stavebnic a korálků, silnějších provázků, krajek apod.

Reaguji na článek MŠ v televizi z Informatoria č. 9/03. Zmíněnou reportáž z mateřské školy z Prahy 2 jsem viděla. Mohu říci, že jsem ji přešla bez většího povšimnutí. Pozornému divákovi jistě neušlo, že někdy jsou některé částireportáže částečně hrané. Chápu však rozhořčení pedagogů této MŠ nad neprofesionálním přístupem reportérky. Před více než dvěma lety jsme se ocitli v podobné situaci. Naši MŠ navštívil bez předchozího ohlášení novinář sfotografem s dotazem, zda by nemohli pořídit pár snímků dětí a reportáž ze života naší MŠ. Na chvíli jsem zaváhala, ale možnost prezentovat naši malou mateřinku v deníku kraje Vysočina se mi líbila. Fotograf pořídil několikzáběrů a já dlouze hovořila o dění v MŠ. Jen tak mezi slovy padla otázka, zda děti obědvají hovězí maso. Tehdy se objevila první aféra s nemocí šílených krav. Odpověděla jsem dle pravdy, ale tuto informaci jsem nepovažovala zastěžejní. O to větší nás čekalo rozčarování, když slíbený článek v novinách přinesl sice hezké fotografie, ale pouze informace o tom, zda děti v MŠ konzumují či nekonzumují hovězí maso a proč. Zaslali jsme obratem fax doredakce. Nutno podotknout, že novinář se ozval s tím, že článek o životě MŠ vyjde až následující den. Situace se tedy celkem vysvětlila, ale byla pro nás poučením. Nyní raději případné příspěvky o MŠ zasílám sama. Nebylo byjistě správné, aby se mateřské školy před médii uzavřely. Informovanost o životě a dění v MŠ je pro veřejnost nutná. Na druhou stranu by se měly i mateřské školy bránit a před neprofesionálními reportéry a novináři přibouchnoutdveře.