Online archiv

Autor: Pavla Petrů-Kicková

Mateřská škola dítě uvádí do společnosti

Pavla Petrů-Kicková, 5/2015
Předškolní vzdělávání je nezastupitelné, důležité, podstatné a je to dobrý start do života! O tom už dnes nikdo nepochybuje. Možná právě to je jeden z důvodů, proč stát uvažuje, že by mělo být v posledním ročníku povinné, i když většina odborníků je proti .

Zdravý životní styl předškolních dětí

Pavla Petrů-Kicková, 10/2014
Mateřské školy stojí v současnosti před zásadní filozofickou otázkou. Chtějí plošně rozšířit svou, i tak velmi rozsáhlou zodpovědnost za zdravý fyzický, psychický i sociální vývoj dítěte o děti dvouleté a o povinný předškolní rok? Jaký díl zodpovědnosti zůstane na přirozených vychovatelích, rodičích? O tom, že je pro společnost příznivé socializovat jedince od nejútlejšího věku, není pochyb? Ale jaký přínos to bude mít pro dítě samotné? Jak pracovat s předškolním dítětem a tím ovlivňovat rodinu, do které jinak nemá nikdo přístup, to byla otázka, kterou si kladla konference OMEPu na téma: Zdravý životní styl předškolních dětí. Co je vlastně zdraví? Ve 20. století byla odpověď na tuto otázku jednoduchá. Nepřítomnost nemoci. V současné době, jak uvedla L. Šprachtová, tento problém nahlížíme celistvěji a interakčně. Jedná se o soubor fyzických a psychických faktorů ovlivněných prostředím. V mateřské škole je neformálním kurikulem zdravého životního stylu vhodně volený časový rámec dne, ve kterém se, podle potřeb dětí, vyskytují volný pohyb, spontánní hra, relaxace doplněné zdravým a pestrým stravováním a zastřešené bezpečným sociálním prostředím. Režim dne. Slovní spojení, které rodiče neradi slyší. Přitom čím menší dítě je, tím pevnější hranice mezi hrou a odpočinkem, pohybem a jídlem, dnem a nocí by měly být. Jen ty jsou pro dítě pevnou oporou a jistotou a dovolí mu jít dál do světa. Školní stravování je upraveno zákonem, což je jistě velká výhoda pro děti. Mnohé se s čerstvě připraveným a teplým pokrmem setkají jen ve škole. Jídelníčky mateřských škol jsou ve většině případů pestré. Jídlo se připravuje z čerstvých surovin. Polotovary ani koření a různá ochucovadla pokrmů se nepoužívají. A kuchařky bez nároků na příplatek a bez odborného vzdělávání připravují i dietní stravu např. pro celiaky. Když ale není zdravé stravování doplněno pohybem, který by se u dítěte předškolního věku, podle H. Dvořákové, měl skládat z 60 minut spontánních a 60 minut řízených aktivit denně, narušuje to nejen tělesný růst dítěte, ale i funkci těla, psychiku a vztahy. To vše dohromady tvoří zdravý způsob života, který je základem pro tvorbu postojů a hodnot. Pohyb pomáhá dítěti adaptovat se a vyrovnávat se s životními změnami. Naopak nezvládnutí vlastního těla, jakási motorická neobratnost, brání dítěti v komunikaci s okolím a v jeho úspěšném začlenění se do společnosti. Mnohdy se pak dítě stahuje do virtuálního světa, který mu nabízí jednoduchá řešení, která ale v reálném životě nefungují.

Škola jako místo setkávání

Pavla Petrů-Kicková, 5/2011
Každá konference je místem k setkávání, ke komunikaci. A každá má své motto. Nosnou myšlenkou konference Škola jako místo k setkávání, která se už po čtvrté konala pod záštitou katedry psychologie FF UK Praha, bylo úvodní slovo Václava Mertina: „Jak dosáhnout ve škole slušného chování? Ve chvíli, kdy není celý školský systém nastaven na slušnost, tak to jedna hodina etické výchovy, byť i dobře metodicky zpracované, nevytrhne! Slušnost dětí, učitelů a veřejnosti vůči škole je tou správnou cestou k výchovnému působení školy.“ Pozitivní psychologie může podle Aleny Slezáčkové z Psychologického ústavu FF MU Brno přispět k etické výchově ve škole. Pozitivní psychologie totiž zdůrazňuje nutnost rozpoznání svých předností, silných stránek osobnosti a vnitřního potenciálu. A to přispívá k úspěšnému výkonu dítěte, k jeho pocitu spokojenosti a smysluplnosti konání. Nejen pozitivní přístup k životu, ale i konfl ikt vede k osobnímu rozvoji. Iva Štětovská vidí konfl ikt jako emoční záležitost, protože to s námi něco dělá, ale vnímá i jeho věcnou stránku, tedy to, co se snažíme vyřešit. Rodič podle ní zná své dítě a je kompetentní k tomu, aby ho vychovával. Ale učitel zase zná svého žáka a je kompetentní k tomu, aby ho vzdělával. Efektivní zpětnou vazbou pro školy je podle Ilony Gillernové evaluace. Hodnotit klíčové kompetence a to jak vědomosti, tak dovednosti, záměrné i nahodilé působení, změny rodičovských stylů výchovy a oceňování edukačních stylů pedagogů, vede k rozvoji školy. Ve světle faktu, že současné výchovné řízení převážné většiny rodičů je slabé a neklade na dítě mnoho nároků a to málo, co požaduje, nekontroluje, očekávají děti od školy pravý opak. Autorka a hlavní pořadatelka konference Lenka Krejčová věnovala svůj příspěvek zamyšlení se nad tím, jak žáci při učení přemýšlejí. Jak důležité jsou pojmy, tzv. stavební kameny našeho myšlení. Věra Pokorná vidí v hlavě dítěte jakousi černou skříňku. Učitel neví, co se v dítěti děje, a odhaluje to tím, že se ptá. Dítě se tak naučí klást otázky a přemýšlet. Podle V. Pokorné není dobré zaměňovat pojmy myšlení a učení. Kompetence k učení je podle Hany Kasíkové komplexní konstrukt, a tedy platí okřídlené učit se… učit se učit se. Proto použila slova Carla Rogerse: „Opravdu vzdělaný člověk je ten, kdo se naučil, jak se učit a jak se změnit.“ Každá škola je místem setkávání, většinou dětí a dospělých. V tomto případě se jednalo o setkání dospělých, zástupců akademické obce, kteří na podkladě svých výzkumů poskytli zástupcům odborníků pracujících s dětmi podněty k zamyšlení. O závěrech svých výzkumů, jež mají potřebný přesah do praxe, komunikovali věcně, stručně, srozumitelně a s osobním vhledem, který dodával jejich myšlenkám lidský rozměr. V odpoledním programovém bloku se naopak pedagogové z praxe podělili o zajímavé zkušenosti s netradičními projekty ze svých škol. A bylo se čím chlubit. Český učitel je i přes nedostatečné finanční ohodnocení ze strany státu a chybějící ocenění z řad nepedagogické veřejnosti stále ochoten pracovat na vzdělání budoucích generací. Konference ukázala, co vše se ve školách daří a zaslouží si pozornost.

Politický mozek

Pavla Petrů-Kicková, 2/2011
Téma letošní, v pořadí už jedenácté přednášky Dr. Františka Koukolíka, která se opět konala na akademické půdě PedF UK a pod záštitou Asociace předškolní výchovy, znělo „politický mozek“. Zajímavé téma, a to v každé době. Nejen v současnosti. Vždyť všechno je politikum - i škola. Kořeny určitého druhu lidského chování jsou výsledkem biologie. Proto se s nimi, jak míní František Koukolík, nedá hnout. Zatímco výsledkem kulturní evoluce jsou větve a koruna, které jsou tvárnější a dají se ohýbat. Proč lidé touží po moci jako takové, a také po politické moci? Jednak chtějí prosadit své vlastní zájmy a rozšiřovat vlastní hodnoty. Ale nejen to, především jim moc přináší slast a uspokojení. V každé lidské společnosti existovali, existují a budou existovat lidé, kteří touží po moci. Už v prvobytně pospolné společnosti měli moc starší muži. A když v dalších obdobích začala společnost vytvářet nadvýrobu, vytvořila se i sociální třída, která ve své hierarchii nesla moc. Pokud byla hierarchie stabilní, lidský mozek se nemusel namáhat. Proto ať je hierarchie jakkoli špatná, podstatná je její stabilita. John Duckitt přišel s teorií, jestliže je dítě při vrůstání do společnosti tvrdě trestáno, stane se z něj konformista. Pokud je vedeno bez citu a lásky, chápe svět jako džungli a stává se sociálně dominantním. Anglický filozof Thomas Hobbes (1588-1679) říká, že člověk je v zájmu přežití nucen vytvářet stát. Podle něj neexistují žádné sociální svobody a hodnota člověka jako jedince je taková, zač stojí. Není naprostá, ale závisí na úsudku jiných lidí. Lidé podle Koukolíka chtějí věřit, že společenský systém, ve kterém žijí, je spravedlivý. Proto také vytvářejí stabilní skupiny nebo společenství, která mají větší šanci na přežití, i když se potýkají se skupinovou hloupostí. Ale přirozený naturel člověka nelze změnit, pouze se s ním dá naučit zacházet, tedy žít. Jen dva druhy v sobě mají zakódovánu vraždu jedince vlastního druhu - šimpanzi a my lidé. A to je ve světle toho, že naše společnost narazila na své ekologické limity -ropu a především vodu, alarmující zjištění. Model spravedlivější společnosti existuje, ale jen pro menší skupiny (200-2000) lidí. Dál nastupuje abstrakce. Jak se s těmito fakty vyrovnají pedagogové, kteří mají za úkol vysvětlit dětem pojem spravedlnost? Recept Františka Koukolíka zní takto: „Čtěte dětem pohádky, které ukazují jevy z minulosti nebo představy budoucnosti, ale zároveň jim ukazujte realitu.“ A jaký je lék pro naše školství? „Pevnost. Fundamentem humanizace ve školství je pevná výchova.“

Mateřská škola – nejen vzdělávání pro děti od 2 do 6 let

Pavla Petrů-Kicková, 6/2010
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (tzv. školský zákon), vymezuje působnost a rozsah předškolního vzdělávání jako prvního stupně vzdělávací soustavy, který neposkytuje stupeň vzdělání.

Odklady školní docházky – fenomén dnešní doby

Pavla Petrů-Kicková, 4/2011
Co nutí rodiče žádat o odklad školní docházky pro své děti? Nad touto otázkou se zamýšlíme s narůstajícími žádostmi o prodloužení pobytu dítěte v předškolním zařízení. Konkrétně v naší mateřské škole jde o nárůst z běžných 10 na současných 34,2 %, a to během posledních tří let. Z našeho pohledu jde o několik důvodů. Jedním je řeč, konkrétně čím dál tím častější poruchy výslovnosti a nezřetelná artikulace. Dále motorika grafického projevu, jako je nesprávné držení tužky. Nezvládnutá sociabilita vedoucí ke špatnému navazování kontaktů. A v neposlední řadě emocionální labilita až přecitlivělost, závislost, nesamostatnost a hravost. Přičemž otázky psychické zralosti mohou vyplývat z charakteristických rysů současných českých rodin. Ty jsou, podle M. Mongesternové (Praha, 2003), zaměřeny na jednotlivce, na hledání smyslu života a štěstí. Jedinec se nechce obětovat v zájmu rodiny – nechává si otevřené dveře pro změnu stavu. To může být i reakce na dějinné události, a to především z let před rokem 1989. Dalším důvodem je nedostatečná „proškolkovanost“. Vzhledem k nedostatku míst v mateřských školách, který trápí poslední tři roky i naši MŠ, přijímáme, podle § 34 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., přednostně děti v posledním roce před zahájením školní docházky. A doplňujeme je o děti ve věku 4–5 let. Z toho vyplývá, že do mateřské školy zpravidla docházejí jen dva roky, oproti jinak běžným třem. Důvodem mohou být i dva roky zdarma. V souladu s § 123 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. je s účinností od 1. ledna 2005 poskytováno bezúplatně vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy a dětem s odkladem školní docházky. O důvodech zákonných zástupců jsme zpravidla informováni jen zřídkakdy a spíše nahodile. „Ať si ještě užije volnosti. Na starosti má dost času. Teď to u nás doma zrovna moc dobře nevypadá (rozchody a rozvody rodičů), tak ať se netrápí.“ Děti s odkladem školní docházky začínají být nejen fenoménem, ale pro mateřské školy i vzdělávacím oříškem. Jak zaujmout, motivovat a získat dítě, které už má metody práce mateřské školy v malíčku a má tendenci a potenciál postoupit ve svém vývoji o krok dál?

VI. otevřená konference SKAV

Pavla Petrů-Kicková, 6/2008