Online archiv

Snad mi dá alespoň někdo za pravdu, že učitelka mateřské školy je bytost tvořivá, nápaditá, často s duší dítěte a smyslem pro humor. Ideální je, pokud své nápady může realizovat. Ze své zkušenosti vím, že častou překážkou je nedostatek finančních prostředků, kterých na mateřských školách není nikdy dost. A jak to řešíme u nás? Naše mateřská škola se v posledních letech snaží využívat nabídek nadačních fondů, grantů a státních dotací. Můžeme se pochlubit, že jsme vcelku úspěšní. Tímto způsobem se nám podařilo zrealizovat projekty „Cvičme s Energií“, kdy byla ve třídě mateřské školy vybudována minitělocvična. „Chytré hlavičky“ nám pomohli vybavit všechny třídy počítačovými sestavami a s projektem „Za zvířátky letem, světem“ jsme se vydali na cestu pravěkem v Dinoparku a zopakovali si své znalosti o lesních zvířátkách na škole v přírodě. Naším posledním úspěchem je projekt Kamarádi přírody, který finančně podpořil Nadační fond Veolia. Cílem projektu je výchova dětí k ekologickému myšlení, šetrné zacházení s přírodou, ohleduplné chování v prostředí, ve kterém žijeme, a vytváření budoucích postojů k životnímu stylu. V každé třídě jsme vybudovali koutek živé přírody, ve kterém mohou děti v průběhu celého roku pěstovat rostliny a bylinky, starostlivě o ně pečovat a pozorovat jejich růst. Některé části rostlin či jiných drobností z přírody budeme zkoumat pod mikroskopem. Do koutků přibyla terária a jedním z prvních návštěvníků byla suchozemská želva Julča. Děti si mohly želvičku prohlédnout, odvážnější i pohladit. Dozvěděly se něco o jejím životě v zajetí i o jejím přirozeném prostředí. Dalším návštěvníkem byl křeček Anežka, který paní učitelce připravil horké chvilky. Zmizel! Otvorem na kabel se dostal z terária a užíval si prostoru třídy a svobody. Začalo velké lovení. Celé dva dny se schovával. Sem tam se něco šustlo, zašramotilo, ale křeček ne a ne se ukázat. Děti s paní učitelkou připravily po třídě Anežce mlsání v podobě piškotů. A povedlo se! Křeček už je zase tam, kde má být, ale děti si stále vyprávějí, jaké jim křeček Anežka připravil dobrodružství v podobě pátrání, hledání a lovení… A tak se všichni těšíme na další zážitky s domácími mazlíčky, které si děti do mateřské školy přinesou.

Celým uplynulým školním rokem nás provázel projekt „Za zvířátky letem, světem“, který podpořilo MŠMT ČR. Cílem projektu bylo přiblížit dětem život zvířat nejen metodickými materiály, ale především formou pozorování a prožitkovým učením, nabídnout dětem návštěvy a exkurze do prostředí, ve kterém žijí domácí, volně žijící či exotická zvířata. Můžete namítnout, že něco takového děláte taky, ale pro naši mateřskou školu, která se nachází uprostřed sídliště, v jejímž okolí nejsou lesy, louky či obory se zvířaty, to byl nelehký úkol. A tak jsme oslovili drobné chovatele z řad rodičů a prarodičů. Měli jsme příležitost pozorovat slepice i s malými kuřátky, pohladit a pochovat si králíčky. Navštívili jsme přírodovědný koutek v DDM, kde jsme se seznámili s krajtou, leguánem či právě narozenými myškami. Během zimy jsme se starali o ptáčky, kteří přilétali k našim krmítkům. A protože víme, že zvířátkům musíme i pomáhat, rozhodli jsme se podpořit nedaleký psí útulek. Za peníze získané sběrem plastových víček jsme zakoupili krmení a dobroty pro pejsky. Děti se dozvěděly něco o osudech opuštěných pejsků, mohly nabídnout pejskům laskominu a pomazlit se se štěňátky. Naší poslední návštěvou byly lesy v Krušných horách, kde jsme byli na škole v přírodě. Lesních zvířátek jsme sice moc neviděli, ale mohli jsme se zaposlouchat do zpěvu ptáků, ťukání datla, hlasu kukačky či obyčejného cvrkotu lučních kobylek. Třešničkou na dortu pro nás byla návštěva 350 oveček, které jsme mohli nakrmit a pohladit, a dokonce jsme mohli i ochutnat právě nadojené mléko. Vůbec nám nevadilo, že začalo mrholit, a s úžasem jsme sledovali práci bači a jeho ovčáckých psů. Věříme, že projekt dětem přinesl nové zážitky a informace.

Asi většina z vás odpoví: "Určitě ano! Rozhodně!". Máte pravdu. Chcete se ucházet o místo administrativní pracovnice, samostatného referenta, kuchařky, zdravotní sestry či prodavačky? Potom je praxe opravdu předností. Ucházíte se o místo učitelky? Bohužel musím konstatovat, že ve školství tato zásada neplatí. Mým "prožitkovým učením" se stala zkušenost člověka, který se o místo učitelky uchází. Věřte mi to nebo ne, ale pocity nezaměstnaného nejsou nic moc. Odhodlání a elán střídá nejistota a beznaděj. Jako učitelka MŠ pracuji sedmnáctým rokem. Moje práce se mi stala koníčkem a rozhodně bych nechtěla dělat nic jiného. Zároveň mě ale toto povolání živí. Citelné zkrácení pracovního úvazku v jednotřídní MŠ mě donutilo hledat si práci na plný úvazek. Nabídla jsem své zkušenosti několika mateřským školám. Odpovědi, kterých se mi dostávalo, že by raději absolventku nebo nekvalifikovanou sílu, mne moc netěšily. Ptala jsem se sama sebe: "V čem jsou lepší? Mají něco, co já nemám?". Mám zkušenosti, odrostlé děti, jsem poměrně dobrá výtvarnice a hudebnice, elánu mám na rozdávání. Anebo je to něco, co narozdíl ode mne nemají? A jsme u jádra věci. Nemají praxi. Tudíž z pomyslného koláče mzdových prostředků ukrajují menší díl než já se svou kvalifikací a praxí. Se svými sedmnáctiletými zkušenostmi jsem se stala neatraktivním a drahým zbožím. A i když mé hledání bylo nakonec úspěšné, dlouze jsem se rozhodovala, zda mám zůstat ve školství, či přijmout kancelářskou práci, kde moje praxe nikomu nevadí a naopak je přínosem. Zůstala jsem věrna práci učitelky MŠ, ale pachuť neochoty ve mě zůstává. Naše školství se tváří jako krásné červené jablko. Pokud však do něj kousnete, bývá trpké a kyselé.