Online archiv

V loňském školním jsme se rozhodli, že pro děti ze školní družiny ZŠ T. G. Masaryka v Písku uspořádáme rekreační pobyt na horách. Snažili jsme se, abychom nemuseli jet moc daleko, aby v místě pobytu byla sjezdovka pro lyžaře a aby si zde také užili sáňkaři a bobisti. V neposlední řadě jsme dbali i na výběr hezkého okolí a přírody. Vybrali jsme si hotel v Horní Vltavici na Šumavě. Měli jsme docela obavy, jak budou pobyt snášet malé děti, přihlásilo se nám totiž osm prvňáčků. Jak jsme se bavili a jak to všechno dopadlo? Pro děti jsme připravili celotáborovou hru ve znamení olympijských kruhů, protože právě probíhaly olympijské hry v Turíně. Každý den na děti čekal jeden úkol – střelba na branku, sjezd volným způsobem nebo na bobech, saních nebo lyžích, stavby ze sněhu, plavání v plaveckém bazénu a vyvrcholením byla turistická túra za účelem honby za pokladem. To se malí zlatokopové do své role opravdu vcítili. Bořili se totiž po kolena do sněhu, stoupali do prudkého vršku, kdy se museli přidržovat kmenů stromů, a vzápětí opět klesali hluboko dolů. Nikdo však honbu za pokladem nevzdal a na všechny děti čekala při nalezení vytouženého pokladu sladká odměna. Při splnění jednotlivého úkolu si děti mohly vybarvit jeden olympijský kruh na tričku a při večerním hodnocení dne všichni, kdo úkol splnili, obdrželi Tudorku v barvě splněného kruhu. Každý si mohl tričko vyzdobit, jak se mu líbilo. Někdo si na ně namaloval maskoty zimních olympijských her v Turíně, jiný volil potisk námětů autíček, kytiček, vrtulníků nebo si namaloval obrázek podle svých představ. Ani podpisy na památku na bílých tričkách nechyběly. Děti, které uměly lyžovat, si celý týden užívaly na sjezdovce, ostatní zase na bobech nebo saních. Jednoznačně největší úspěch měla u dětí jízda na gumách neboli snowtubing. To si dítě sedlo dovnitř gumového člunu, vlek ho za řemínek vytáhl na kopec a už se jelo, letělo nebo svištělo připravenou dráhou. To byla ale rychlost! Děti se nemohly této atrakce nabažit. Protože v době, kdy jsme měli s dětmi tvořit stavby ze sněhu, byl sníh kyprý a nelepil se, našli jsme náhradní řešení. Děti si vzaly lopatky na písek, někdo dokonce lopatu na sníh a dlabaly, kutaly, prostě se snažily do vysokých sněhových krajnic lesní cesty vytvořit roztodivná zvířata. Ani večer se nikdo nenudil. Děti soutěžily, zpívaly, jeden večer je čekala pyžamoparty, kde si všichni rádi zatančili. Největší úspěch měly tzv. ploužáky. Ve škole na diskotéce se děti na pomalé písničky tancovat stydí, ale na naší diskotéce děvčata naháněla kluky a naopak a dostat je na parket se většinou povedlo. Docela jsme se báli, aby nás nepotkal nějaký úraz, ale naštěstí zůstalo jen u strachu. Všechny děti jsme domů dovezli zdravé a se spoustou zážitků. Možná to letos zkusíme zase.