Ad: Dítě s cukrovkou v MŠ
Šárka Nosálková, 6/2011Z vyprávění maminek, která jsou obsažena v článku, by se dalo usoudit, že umístit do školky dítě s diabetem nebude až tak velký problém. Jsou šťastné a vděčné za možnost mít své dítě v dětském kolektivu i na tři hodiny denně. Nevadí jim, že musí přijít dítěti změřit glykemii nebo aplikovat inzulín. Jsou vděčné za to, že se jejich potomek může alespoň na chvíli vzdálit z jejich neustálého dohledu a že i ony samy si na chvíli mohou oddechnout od neustálé péče spojené s cukrovkou. Ale jak to zařídit, když se matka potřebuje vrátit do práce? Pak teprve nastává problém. Mám jedenáctiletého syna, který onemocněl cukrovkou, když mu bylo jeden a půl roku. Nemohla jsem si dovolit zůstat s ním doma, takže od tří let chodil jako ostatní zdravé děti do školky. A jak je to možné? Bydlím ve Frýdku-Místku, kde už tehdy - v roce 2002 - existovala školka pro děti s respiračními a civilizačními chorobami. Tehdy jsem to brala jako samozřejmost a až v průběhu let mi došlo, jak obrovské jsme měli štěstí. Jako předsedkyně OS Dítě s diabetem působícím v Moravskoslezském kraji se běžně setkávám s problémy dětí v předškolních i školních zařízeních. Proto je jedním z našich cílů práce na odstranění všech překážek, které mají děti s nemocí diabetes mellitus při začleňování do dětských kolektivů, tak aby jejich život byl plnohodnotný stejně jako život jejich zdravých vrstevníků.
