Online archiv

Když jsem začala studovat speciální pedagogiku, bylo to proto, že jsem potřebovala kvalifikaci na pozici, kde jsem tehdy pracovala, a to byla pozice vedoucí sociálních služeb. Měla jsem tehdy možnost vybrat si mezi sociální a speciální pedagogikou a vybrala jsem si „specku“, protože ta mě vždycky zajímala. Jenže v době, kdy jsem dostudovávala, jsem dostala nabídku na vedení školky, a protože pracovat ve školce byl opravdu můj sen od dětství, viděla jsem jako vedení shůry, že jsem si vybrala právě „specku“, která mě do školky kvalifi kovala. To jsem v začátku studia netušila. Vzdělání mi na mojí pozici dává především možnost být připravena ve školce vzdělávat skoro jakékoli dítě s postižením, pokud to tedy ostatní podmínky dovolí. To ale je možná i osobním nastavením a vnitřní ochotou pomáhat dětem dělat pokroky, ať jsou na tom jakkoli. Musím říct, že jsem si vstupem do pozice ředitelky uvědomila, jak moc jsem ráda, že umím něco napsat, že jsem zvyklá ze studií přemýšlet analyticky a přelouskat spoustu potřebného, ale i nepotřebného textu. Když člověk napíše diplomku, není pro něj koncepce školky nebo definování rizik při stanovování cílů v nějaké SWOT analýze takový problém. Myslím, že i díky zkušenosti s výzkumem v rámci diplomky jsem si uvědomila, jak nebezpečné je dělat jakékoli závěry jen tak „z patra“, což si myslím, že se někdy může dít. Naopak jsem si ale také uvědomila, jak mi chybí střední pedagogická škola s tím velkým množstvím praktických znalostí a dovedností, které lze získat patrně jen tam. Takže můj závěr je, že každý stupeň vzdělávání obohatí člověka něčím jiným a přinese nové poznání a jiné vhledy na práci. Pokud je člověk na svém místě, má motivaci a obdarování a srdce pro práci s dětmi, může být výborným pedagogem, ať má ten či onen stupeň vzdělání. Velký problém ale vidím ve vzdělání v oblasti speciálních potřeb dětí . Tady jsou asi rezervy, ale myslím, že to nesouvisí se stupněm vzdělání, ale spíš celkovou koncepcí vzdělání učitelky MŠ. Snad se to možnostmi DVPP, které teď budou k dispozici, zlepší.

V současné době je velmi aktuálním tématem „společné vzdělávání“, tedy inkluze dětí s postižením do hlavního vzdělávacího proudu. Jsem ředitelkou jednotřídní církevní mateřské školy, kde je inkluzivní vzdělávání jednou ze základních charakteristik školy.

Schopnosti a dovednosti učitele hrají důležitou úlohu v ovlivňování vývoje dítěte i vytváření jeho vlastních kompetencí. Ráda bych se zamyslela nad komunikačními kompetencemi pedagoga, nad tím, jak pracuje se slovem, jak si je vědom toho, jakou sílu slovo má a jak může působit v životě dítěte.