Online archiv

Pokud ředitelka nepožádá zřizovatele o povolení výjimky o čtyři děti a bude přijímat do počtu 24 dětí na třídu (např. z důvodu zařazení dítěte s postižením nebo dítěte mladšího tří let, kdy vyšší počet dětí by byl na úkor kvality poskytovaného vzdělávání a bezpečnosti dětí), může ji krajský úřad donutit, aby o výjimku požádala? Jak to bude v případě, kdy bude mít výjimku z nejvyššího počtu dětí od zřizovatele povolenou na dobu neurčitou, ale pro následující školní rok z konkrétního důvodu nebude chtít třídu naplnit do nejvyššího možného počtu dětí?

Obdivovali jste v dětství povolání popelářů, hasičů a policistů? My ano, a proto jsme se zúčastnili výtvarné soutěže Požární ochrana očima dětí. Dětem nebylo třeba více vysvětlovat. Barvy a papíry byly denně na stolečcích a malovalo se a kreslilo. Když byly obrázky hotovy, uspořádali jsme „výstavu“ a vybírali s dětmi zdařilé práce. Bylo jich plno, ale nakonec jsme vybrali tři nejlepší. Výkresy jsme pečlivě zabalili a s dětmi odnesli na poštu. Netrpělivě jsme čekali a bylo to tady: Tomášek ve své kategorii získal 3. místo za malbu hasičského vozu se zelenou hadicí a černým žebříkem (jak nám sám vysvětloval). Vyhodnocení proběhlo stylově v divadle U Hasičů na Praze 2. Tomášek si odnesl pěkné ceny a měl velkou radost. S ním se těšily děti i paní učitelky. Není to naše první, ale ani poslední soutěž, ale první, ve které jsme měli pěkný úspěch.

Naše zahrada je svou rozlohou poměrně velká, se vzrostlými stromy a keři, a tím nabízí svůj prostor a zákoutí pro různé činnosti. Zaujaly nás přírodní zahrady. Rozhodli jsme se jít tímto směrem a zahradu vylepšit zajímavými prvky a funkčním vybavením.

Projekt, který jsme v naší mateřské škole uskutečnili se třídou Zajíčků, byl zaměřen na rozvíjení poznatků, vlastních prožitků a zkušeností ze života, na ochranu přírody, kdy se děti učí ekologickému myšlení. U dětí se snažím probudit vztah k přírodě a jsou vedeny k pocitu sounáležitosti s přírodou, neboť „všichni jsme zde, abychom sdíleli tento prostor a stali se jeho přirozenou součástí“. Při procházkách okolím Zaječí jsem jednoho dne děti třídy Zajíčků zavedla ke kopci zvaný „Hasmaňák“. Byl celý zarostlý, neupravený, plný bodláčí, suchých trav. Vycházku jsem doplnila příběhem z mých školních let, kdy jsme si zde se spolužáky hráli a sázeli stromy. Bylo to místo pro různé hry a sporty. Dětem se vyprávění líbilo a začaly kopec nazývat „Tajným kopcem“, který by chtěly prozkoumat. A tak vznikl nápad požádat paní starostku, zda by mohla nechat kopec vyčistit. Všech 17 dětí vešlo do kanceláře paní starostky a sborově ji požádalo, zda by bylo možné kopec vyčistit tak, aby si tam mohly chodit hrát. Paní starostka nám slíbila, že práce začnou co nejdříve. Děti odešly velmi nadšené a již ve středu mě žádaly o vycházku na kopec. K našemu překvapení zaměstnanci obecního úřadu měli kopec posečený, právě shrabávali trávu a dokončovali úpravy přístupové cesty. Děti tak názorně viděly, že slib, který nám paní starostka dala, byl splněn a byly velmi rády. Vlastní poděkování za úžasnou a rychlou práci děti vyjádřily prostřednictvím hlášení obecního rozhlasu. Nechaly zahrát písničky pro všechny zaměstnance obecního úřadu a paní starostku. Již v pátek jsme s dětmi využili velké plochy kopce ke hrám, o kterých děti snily a které jim příroda nabízí. Při poznávání, učení a objevování mohly děti použít všechny smysly. Pozorovaly stromy, rostliny, broučky, oblaka, hrály na honěnou, na schovávanou, sledovaly odstíny barev, tvary, poslouchaly zvuky okolo sebe, zpěv ptáčků, šum větru, zkoumaly kůru stromů, lezly po stromech, obdivovaly krásu přírody kolem nás. Důležité je, aby si nejen děti, ale i dospělí uvědomili, že svým chováním ovlivňují svět kolem sebe a že vše má vliv na životní prostředí.

V červnu v naší škole proběhla zajímavá akce s názvem „Dárek“. Co se pod tímto názvem skrývá? Symbolický dárek vzájemně předaný mezi členkami Klubu třetího věku a dětmi z MŠ 9. května v Sezimově Ústí. Děti pozvaly seniorky na návštěvu do MŠ, zahrály jim divadlo Dračí pohádka a předvedly umění malých orientálních tanečnic. Babičky měly pro děti na oplátku složené a nacvičené písně a jako odměnu sladkosti. Děti je provedly po školce. Potom všichni společně poseděli, popovídali, nechybělo ani pohlazení. Tak se děti se zaujetím zaposlouchaly do příběhů vzpomínek na mládí a dětství seniorek, které si připomněly, jak do naší školky s dlouhou tradicí vodily svoje děti. Měly možnost si prohlédnout, co všechno se za ty roky změnilo. Setkání bylo ze strany pozorovatele velice dojemné a překvapivě svěží. Děti se mohly dotknout francouzských holí a zblízka zkoumat vrásky na rukou babiček. Děti mnohdy nevědí, jak se mají k seniorům chovat, obzvlášť není-li senior členem jejich rodiny. Nebo jsou zvyklé jen na své babičky a k jiným mohou mít nedůvěru a vzhledem ke svému útlému věku projevovat i určitou neúctu a netoleranci. Myslím, že tento typ akce je velice užitečný pro rozvoj dítěte. Babičky byly nadšené, že má někdo zájem o jejich život a něco pro ně „připraví“. Děti pak lépe a názorně pochopí, proč mají starším lidem pomáhat a být k nim ohleduplné. Proces odstraňování bariér mezi nejmladší a nejstarší věkovou skupinou byl úspěšný. Celá akce proběhla v radostné a vřelé atmosféře, která je přínosem a příslibem do budoucna pro děti i seniory.

Papírová koláž

Začátek školního roku s sebou nese spoustu nového: nové začátky, nový rytmus dní, nové kamarády, nová setkání a učení se novým věcem. Vezmeme to pěkně od začátku, ať se ví, kdo je kdo, a jak se kdo jmenujeme. Seznámíme se, naučíme se navzájem svá jména a naučíme se i „své první písmenko“.

KNIŽNÍ TIP

A setkáváme se s ním i tehdy, kdy se žádný jazyk aktivně neučíme. Toho využívá jazyková propedeutika, které se také říká jazykové probouzení. Nejde v ní o nic jiného než o systematické seznamování dětí s tím, že ve světě existuje mnoho jazyků.

Září je měsíc začátků… Začíná podzim, školka, škola, družina, kroužky a všem je tak trochu smutno po krásné letní volnosti a prázdninových dobrodružstvích. Některé děti si jen povzdychnou a vrhnou se do světa povinností.

Středočeské Milovice má většina z nás spojené s desetiletími pobytu sovětských vojáků, kteří odešli v roce 1990. Po téměř čtvrtstoletí je z Milovic příjemná obec plná mladých rodin, takže místní mateřské školy nemají nouzi o děti. O místo v Kostičce mají rodiče velký zájem.