Online archiv

Postupů na výrobu originálních přáníček je nepřeberné množství. Dnes si ukážeme jednu velmi snadnou techniku. Tři vánoční přáníčka jsou vytvořena z různých druhů papírů pomocí nůžek a lepidla. Co budeme potřebovat? Zlaté a barevné papíry, čtvrtky, přírodní banánové papíry, řezák, nůžky, lepidlo, štětec, pravítko a tužku.

Říká se, že není každý den neděle. Je prostě normální, když nám občas není do smíchu. Když ale jde o dlouhodobou sklíčenou náladu provázenou ztrátou energie a určitou letargií, je dobré zvážit návštěvu lékaře. Statistiky říkají, že depresi během svého života zažije přibližně 5-10 % žen a 3-5 % mužů. Mnozí nemocní se potýkají s názorem, že jejich nemoc je projevem slabosti a že „kdyby chtěli, bylo by jim lépe“. Navíc rodina i přátelé často přehlížejí první, velmi nepatrné signály, že se „něco děje“, a mnohdy podlehnou dojmu, že jde o projev náladovosti. Jak se deprese projevuje? Příznaky zahrnují psychické i fyzické projevy. Depresivní člověk „zapomene“ na své koníčky, kterým se věnoval, má potíže v práci, protože už mu nejde od ruky tak, jako tomu bylo dřív, a hlavně na ni nemá pomyšlení. Je unavený, ale nemůže spát. „Proč bych se měl mýt a převlékat, když to nemá cenu,“ uvažuje. S depresí se často pojí změna charakteru nemocného. Podrážděnost, vznětlivost, vztahovačnost, ale také uzavřenost a nechuť ke komunikaci. I tyto projevy mohou znamenat, že se jedná o depresi. Mnozí lidé s depresí se také obviňují za různé nezdary, které se jim dějí. „Můžu za to já. Kdybych nebyl takový, měli bychom mnohem více zákazníků.“ Další projevy obnášejí například ztrátu chuti k jídlu nebo úvahy o smrti. Ty se podle lékařů vyskytují u 80 % lidí s depresí. „Jsem úplně zbytečný. Kdybych umřel, nikdo by si toho ani nevšiml. Proč vlastně žiji?“ říkají si. Průvodním znakem deprese mohou být také potíže s pamětí, které zejména u starších lidí vedou někdy k mylné diagnóze demence. Depresivní člověk též častěji trpí nechutenstvím, někdy i hubne a bývá mu nevolno. Trápívá ho bušení srdce nebo bolesti zad či hlavy. Také nemívá chuť na sex a trpí úzkostmi; může ho postihnout záchvat paniky nebo se u něj rozvinout nějaká specifi cká fobie. Deprese je skutečné onemocnění. Vyvolává ho chemická nerovnováha v mozku. Přirozené chemické látky (neurotransmitery), které se nacházejí v mozku, sehrávají podstatnou roli v ovlivňování nálady. Může být také důsledkem nějaké traumatizující události (nedávné či minulé) a můžeme ji „zdědit po rodičích“. Kromě toho, že nám deprese bere sílu do běžného života, může skončit sebevraždou. K léčbě deprese patří farmakologická léčba, psychoterapeutické metody a kombinovaná léčba. A velmi důležité je prosté pochopení, že deprese není „výstřelek“, módní nemoc, kterou trpí lidé, kteří se neumějí k problémům postavit čelem. Je to stejně vážná choroba jako například cukrovka nebo porucha funkce štítné žlázy. A stejně jako u jiných nemocí je i u deprese nezbytně nutné najít správnou léčbu.

I ten, kdo o celiakii nikdy neslyšel, se občas v obchodě setká s potravinami označenými jako „vhodné pro bezlepkovou dietu“. Co to znamená, když někdo nesmí potraviny obsahující lepek?

Zajímavý projekt, který propojil environmentální výchovu a seznamování dětí s angličtinou, letos získal prestižní Evropskou jazykovou cenu LABEL. O co v projektu šlo? Zeptali jsme se Ivety Dudkové, ředitelky vítězné MŠ Ohaře.

Chce mít každý úkol hotový jako první nebo se hlásí tak vehementně, že mu ruce mávají nad hlavou jako zdivočelý větrník. Když je potřeba pomoci při rozdávání pastelek či pracovních sešitů, motá se učitelce pod nohama, jen aby dostal ten nejdůležitější úkol.

Dramatická výchova patří do oblasti činnostního učení. Dítě se při ní učí formou aktivního poznávání, v průběhu kterého získává zkušenost použitelnou v dalším životě. Z činností si dítě odnáší prožitek, jenž může ovlivnit jeho postoje a chování v obdobných životních situacích.

Zní to jako protimluv. Proč chválit toho neposedu, který do všech strká nebo kope, pokřikuje a neposlouchá. Logopedka a speciální pedagožka Ester Stará má ale zkušenost, že neklidné děti pochvala motivuje a pomáhá jim překonat jejich handicap.

Mám daleko raději anděly než čerty. A myslím, že děti všeobecně také. Na rozdíl od čertů jsou andělé vnímáni jako kladné nebeské bytosti, ze kterých člověk nemusí mít strach. Naopak. Proto jsem se v loňském roce rozhodla s dětmi adventní mikulášský týden prožít ve znamení andělů. Začalo to úkoly a vzkazy od andělíčka v adventních obálkách našeho kalendáře, pokračovalo povídáním v komunikačním kroužku o představách dětí, jaký je anděl, jak vypadá, jaké má vlastnosti, co dělá… Nechybělo vyrábění různých andílků z papíru či vlny, zpívání a malování. Při vyhledávání písní o andílcích jsem však moc neuspěla, a tak jsem si přetextovala písničku Evy Jenčkové Čerti v pekle. (Doufám, že se na mě za to nebude zlobit.) Tady je: /:Andílci se v nebi radují, zpívají a k tomu tancují:/. Když si ale pozor nedaj’ roztrhne se peřina a to potom tady dole sněžit začíná. /:Andílci se v nebi radují, zpívají a k tomu tancují:/ Juch! Když jsem dětem písničku u klavíru zpívala, některé holčičky se hned daly do tancování. A tak jsme společně se všemi dětmi vytvořili i andílkovský taneček. Písnička s tanečkem se stala přímo zimním hitem. Děti ho vyžadovaly každý den. Atmosféra těchto dnů byla radostná a pohodová. Téma andělů se začalo objevovat i ve volném kreslení dětí a jejich hrách. Kolegyně toho využila a dala se s dětmi do malování andělů. Asi ani nemusím psát, jak dětem zářila očka, když s Mikulášem přišel i anděl a ony hrdě prohlásily, že vědí, co andělé v nebi dělají, a předvedly svůj taneček s písní. Myslím, že jsem vsadila na dobrou kartu. Vždyť právě v dnešní době je třeba poukazovat především na dobrotu, laskavost, pohodu, lásku, klid, pomoc druhým… To vše vám andělé mohou poskytnout. Alespoň moje děti to mohly vloni poznat a prožít. Nevěříte? Tak to s anděly zkuste!

Ráda bych se také podělila o svoji zkušenost s návštěvou České školní inspekce. Tento „zážitek“ je tři roky starý, ale ještě dnes je mi při vzpomínce na něj nedobře. Pracuji jako učitelka MŠ již 30 let, z toho 15 let na jednotřídní mateřské škole v malé vesnici. Podle mého názoru by se ČŠI měla zaměřit na povinnou dokumentaci školy tak, aby byla v souladu se zákony a nařízeními. Veškeré připomínky k tomuto jistě každá z nás přivítá. Bohužel, dostalo se nám „studené sprchy“ v podobě necitlivého vyjádření se k nábytku, hračkám, pomůckám a výzdobě třídy. Připadaly jsme si s kolegyní jako „sedláci“, kteří přece nemají ani ponětí, jakou úroveň mají školky ve městech. Věřte, paní inspektorky, že máme! Jenomže všechny do města nemůžeme, ba ani nechceme. Jsme pyšné na výsledky své práce v naší mateřské škole, máme spokojené děti, vstřícné rodiče i zřizovatele, který se nám snaží v mezích možností vyjít vstříc. Reakce inspektorek nás nejprve velmi zklamala a demotivovala. Naštěstí nám nechybí děti, které se do školky těší, a rodiče, kteří nás pochválí. To je pravý smysl a cíl naší práce. Takže parafrázuji poslední věty z příspěvku učitelky MŠ (Informatorium 3-8, září 2011): Paní inspektorky, trocha pokory a empatie nikoho nezabije. Pro nás učitelky je to alfa a omega naší práce. Pak snad bude i kritika a posléze pochvala motivující, a ne naopak.