Online archiv

Z vody, barevného listí a květin si vytvoříme jednoduché ozdoby do zimní zahrady. Co na tom, že vše okolo je bílé, vy budete mít barevné květy všude, kde budete chtít. Co budeme potřebovat? Kovové nebo plastové nádoby, rostliny (větvičky, barevné lístky, květiny, drobné bobule…) a vodu. Do velkých nádob naaranžujeme list y, k věty a větvičky. Aranžujeme tak, aby lícové strany listů byly položeny směrem ke stranám nádob. Zbylý prostor dolijeme vodou. Vodu lijeme velmi opatrně a rostliny průběžně upravujeme. Nádoby uzavřeme plastovými víčky nebo zakryjeme potravinářskou fólií. Nádoby dáme do mrazáku a necháme dobře zmrznout. Po vyjmutí z mrazáku položíme nádoby dnem vzhůru na talíř a poléváme ledovou vodou, dokud se led neoddělí. Pokud se nám nebude zdát povrch ledu dostatečně hladký, můžeme ho lehce opláchnout studenou vodou. Lehce odmrzne a získá tak vyšší lesk. Na malé ozdoby použijeme formičky na pečení nebo bábovičky na písek. Nalijeme do nich vodu a necháme zmrznout. Můžeme s i jimi olemovat zídky, cesty nebo do nich horkým hřebíkem udělat dírku a zavěsit je na stromy a keře. Ledové plastiky vydrží na zahradě nebo na balkoně, dokud bude mrznout.

Těšíme se na karneval

Předškolní děti dokážou velmi dobře chápat, jak důležité je zdravé tělo i mysl a také vyrovnané mezilidské vztahy. Díky tomu si mohou uvědomit, co této harmonii škodí a na co by si měly dát pozor.

Výzkumníci z Polytechnického institutu v New Yorku zjistili, že pokud se ve školách daří více využívat denního světla a děti netráví dlouhé hodiny ve třídách s umělým osvětlením, mají pak i méně problémů se spánkem. Během výzkumu se například zjistilo, že děti, které pobývají v učebnách bez umělého světla, denně spí v průměru o půlhodinu déle než jejich vrstevníci, kteří tráví školní hodiny v uměle osvětlených prostorech. Dále se zjistilo, že tyto děti nemají problémy s usínáním. Vědci apelují na vedení škol, aby tuto okolnost brala v potaz při zařizování nových učeben i při tvorbě školních rozvrhů.

Podle odborníků není možné zredukovat činnost mateřské školy pouze na přípravu dětí na vzdělávání v základní škole. Úvahy o možném zavedení standardů předškolního vzdělávání ale svědčí o tom, že možná nemáme úplně jasno, jaký je smysl mateřské školy.

Musíte někdy jednat s rodiči, kteří na vás křičí, slovně vás napadají a jsou rozčilení? Stane se vám, že v tu chvíli doslova „zmrznete“ a nejste schopni slova? Pak vám možná přijdou vhod následující rady. V první řadě byste měli zachovat klid, a to i v případě, že na vás rodiče dětí křičí. Také byste měli naslouchat tomu, co se vám snaží sdělit. A to opravdu naslouchat, snažit se pochopit věcný základ jejich křiku. Je to něco, co se stalo na hřišti? Nebo nějaká událost ve třídě, kterou jejich dítě dezinterpretovalo a oni mají dojem, že se mu stalo nějaké příkoří? Je třeba se rodičů vyptávat, zjistit o situaci co nejvíce. Také je možné domluvit s rodiči schůzku, které se zúčastní i vedení školy. Budete mít oporu a zároveň rozhovor zaznamená další osoba. V každém případě je dobré rozhovor zdokumentovat, zapsat si nejdůležitější věci, k nimž je možné se později vracet. Můžete se také rodičů zeptat, zda mají nějaký nápad, jak by se situace dala řešit. A co nezabírá? Například panická reakce a pláč. Také byste se neměli uchýlit k tomu, že budete konfl ikt řešit na osobní bázi, případně invektivy oplácet podobným způsobem. Naopak se nebraňte tomu, že uznáte vlastní chybu. Nebojte se, že byste tím v očích rodičů nějak utrpěli, naopak. Pokud dáte najevo, že nejste neomylní, rodiče k vám získají větší důvěru. Navíc je možné, že jejich podrážděnost vyvolaly obavy z toho, že budete neústupně stát na svém a že se s vámi nebude dát mluvit.

V každém společenství jsou nám někteří lidé sympatičtější než jiní. Není jediný důvod, proč by to nemělo platit i v mateřské škole. Problémy ovšem mohou nastat, pokud si dítě natolik zamiluje jednu konkrétní učitelku, že když onemocní nebo si s kolegyní přehodí směnu, ozývá se po ránu ze šatny nářek: „Já nechci do školky, chci jen paní učitelku Zuzanku.“

Do naší školní družiny dochází chlapec-jedináček, pohybuje se stále mezi dospělými. Do MŠ začal chodit ve dvou a půl letech, podle slov učitelky z MŠ neměl žádné sociální návyky. Dostal odklad školní docházky. Jeho projevy chování se zcela vymykaly. Chlapec dlouho nedokázal reagovat na pokyn pedagoga, tedy odpovědět či vykonat nějakou činnost. Odpovídal smíchem, útěkem z místnosti, schováváním se, vulgárními gesty. Dělal schválnosti ostatním dětem. V současnosti navštěvuje školní družinu, kde jeho chování graduje. Na pokyn vychovatelky reaguje, ale vždy se ptá, proč má udělat to či ono. Fyzicky ubližuje dětem – nastavuje nohy, strká tak, až upadnou, schovává jim věci. Do společné konstruktivní práce dětí se stavebnicí se nezapojí, ale v nestřeženém okamžiku dílo zničí. Při rozhovorech a hrách v komunitním kruhu vykřikuje, vrhá se na podlahu, snaží se upoutat pozornost. Žádná zájmová činnost jej za půl roku docházky do ŠD nezaujala. Individuální přístup nefunguje, ale chlapec se průběžně ptá, jestli byl ten den hodný. Snažím se nešetřit pochvalou, povzbuzením, motivací. Mám však pocit, že se chlapec v kolektivu trápí, ale protože jsou rodiče zaměstnaní, školní družinu vítají. Jsou informováni o chování syna, rozebírají s ním situace. Jak pracovat s dítětem, které má takové problémy? Které výchovné metody a postupy se osvědčují? Jak s dítětem, jež má takové problémy, rozvíjet sociální návyky? Na dotaz nelze odpovědět jednoznačně, nevím, jak se dítě chová a jedná ve škole v průběhu výuky a o přestávkách, jak je rodiče zvládají a jak se staví k jeho obtížím, a také zda je školní družina jediným místem, kde jeho chování graduje, či nikoli. Stává se totiž, že některé děti mají problém zvládat své chování pouze v jednom z prostředí, v nichž v průběhu dne pobývají. Rozhodně bych doporučovala podrobné vyšetření chlapce na odborném pracovišti, kde by pracovníci posoudili příčinu a rozsah jeho obtíží a nastínili možnosti řešení. Z nastíněné situace mám především dojem, že chlapec příliš nechápe, jaké chování se od něj očekává, přestože se s ním pracuje individuálně. Důvodů může být mnoho – od nízké sociální zralosti, určité emoční deprivace, kterou kompenzuje prostřednictvím zlobení proto, aby na sebe upoutal pozornost a někdo se mu věnoval, po celkově nižší rozumové schopnosti, jejichž obrazem je mj. i popisované chování či nějaká jiná porucha, která mu znemožňuje ovládat se ve srovnání s ostatními dětmi. Chlapec ale může být i tak vyčerpaný z výuky ve škole, že pobyt ve školní družině je již nad jeho síly (stává se to především u dětí se závažnými formami ADHD). Zde záleží na tom, jak brzy ráno vstává, jak dlouho mu trvá přeprava do školy, jak je pro něj náročné zvládat požadavky paní učitelky. V tom případě je vhodné apelovat na rodiče, ať upraví svůj denní režim ve prospěch dítěte a chlapce do školní družiny skutečně nedávají. Chápu, že to může významně narušit jejich profesní kariéru, ale takové případy rozhodně jsou. V tuto chvíli je jednou z možností zkusit se problémům s dítětem alespoň částečně vyhnout. Znamená to vytvořit mu prostředí, které pro něj bude představovat určité bezpečí, což samozřejmě není jednoduché. Porozumět chlapci znamená pomáhat mu, ovšem přitom nemůžeme nevhodné chování tolerovat. Doporučuji například chlapce očekávat hned u dveří při příchodu do školní družiny a již zde jej usměrňovat – podáním ruky, projevením zájmu, jak se mu dnes vstávalo, jak probíhala cesta do školy, jaké má zážitky z dopoledne, ale i jednoduchým dotazem, jakou má náladu a jak se právě cítí. Dále by mohlo být funkční chlapce ve chvíli, kdy se nechová dobře, dočasně oddělit od ostatních dětí. K tomu je třeba s ním dopředu probrat, že v takovou chvíli si půjde odpočinout na koberec či na jiné místo a vrátí se ve chvíli, až se bude cítit klidnější. Takových míst můžeme mít více, nejen v místnosti, ale i v tělocvičně, na školním hřišti… S tím ovšem souvisí i sestavení smlouvy o správném chování. S chlapcem by bylo dobré sestavit a sepsat stručné požadavky na jeho chování s výčtem odměn, když je bude schopen dodržet (mohu si přinést do družiny oblíbenou hračku, získám samolepku…). Tuto smlouvu podepisuje žák, vychovatelky i rodiče. Není vhodné dávat do smlouvy příliš pravidel, lepší je ve chvíli, kdy se některý vzorec chování upraví, smlouvu aktualizovat. Můžeme si také připravit několik kartiček s pokyny v „ich“ formě, které dítěti průběžně místo neustálého napomínání předkládáme, např. můžeme napsat: „Už ostatním nekazím hru!“ „Dokážu nekopat spolužáky.“ „Nemluvím sprostě.“ Osvědčuje se také postupně zavést vlastní hodnocení chování. Protože se jedná o malého chlapce, můžeme využít známek jako ve škole a vždy na konci pobytu v ŠD se dítě oznámkuje a zdůvodní, proč volilo takovou známku. Vychovatelka jeho hodnocení v případě potřeby koriguje. Každopádně se jedná o běh na dlouhou trať a skutečně v mnoha případech se bez podrobnější odborné pomoci nelze obejít.

Za několik týdnů jde k zápisu a za pár měsíců usedne ve školní lavici. Možná už má doma ve skříni aktovku a penál. A většinou se do školy opravdu těší. Kdo to je? Předškolák.