Online archiv

Víme, že děti rády zkoumají netradiční materiály, rády si s nimi hrají a tvoří z nich. Truhlářská firma věnovala naší mateřské škole drobné dřevěné odřezky velmi rozličných tvarů i barevných odstínů.

V roce 1905 byl vydán nový Řád školní a vyučovací pro školy obecné a měšťanské. Řád byl v řadě skutečností (a obzvláště v těch, v nichž se hovořilo o kázni a chování žáků) vztahován i na školy mateřské.

Některé děti snědí v podstatě všechno, co jim naložíme na talíř. Známe ale i takové strávníky, kterým chutná máloco (zejména ne to, co je na jídelníčku mateřské školy).

Děti, které chodí do mateřské školy na celý den, se zde stravují i odpoledne. Jak by měla vypadat svačina, která na ně čeká poté, co vyskočí z lehátek?

Někdy si trochu vymýšlejí, občas si žijí ve vlastním světě plném fantazie a neskutečna, jindy nám s kamennou tváří tvrdí do očí bijící lež.

Socializace neboli uvádění do společenství lidí zahrnuje tři vývojová hlediska. Vyvíjejí se vztahy k druhým lidem i hodnotová orientace dítěte. Dítě si také osvojuje sociální vzorce chování a postojů.

To, co člověk prožije na vlastní kůži, zanechá v paměti nejhlubší stopu. Proto si taky s dětmi hrajeme tak, aby získaly co nejvíce poznatků ze života nejen ve svém okolí, ale i ze života jiných národů. A tak se pro nás loňský červen stal měsícem, ve kterém jsme se vypravili na cestu kolem světa. Vydali jsme se na pirátskou plavbu, ochutnali vlastnoručně upečený arabský chléb, na cestě po Itálii snědli pravou pirátskou pizzu. Po vyplutí na oceán jsme se posílili „pirátským“ gulášem. Čekala nás daleká cesta za pokladem. To bylo radosti, když jsme jej objevili na pustém ostrově. Po dalším přistání u břehů Ameriky jsme se dokonce projeli opravdickým kočárem s koňským potahem, který kočíroval pravý kovboj. Bylo to na krásné akci, kterou pro nás připravil náš soused pan Kašný. Děti si prohlédly nejen koně, ale i celou farmu s hospodářskými zvířaty – prostě ranč se vším všudy, co k němu patří. I s milým pohoštěním od paní farmářky. V následujících dnech se naše třídy proměnily v indiánské vesnice. Zdobil je totem, stan, kruh „rady starších“ i ohniště. Děti byste od pravých indiánů nepoznali. Vyrobily si čelenky, tomahavky, náramky přátelství a na závěr všeho dění pozvaly své rodiče na indiánskou stezku. Cestou jsme zažívali různá dobrodružství: jízdu koňmo, vázání uzlů, malování bledých tváří i lov bizona. Indiánský oheň posloužil k přípravě bizoního masa (párků) a nechyběl ani ohnivý nápoj pro rodiče. Za doprovodu kytary zněly indiánské písně i bojové pokřiky. A příroda nám připravila krásný sluneční den, kdy i dospělí dostali možnost vrátit se do svého dětství. Děkujeme všem rodičům, kteří se podíleli na přípravě.

Naše mateřská škola aktivně pracuje již na druhém evropském vzdělávacím programu Comenius, a to na projektu celoživotního učení – Lifelong Learning Programme.

Životní prostředí tvoří všechno, co je kolem nás – lidé, společnost i příroda. Už i předškolní děti dokážou pochopit souvislost mezi jednáním člověka a změnami v přírodě.

říká logopedka Dana Kutálková, se kterou jsme si povídali o dětské mluvě.

Solidarita znamená umět se vcítit do pocitu druhého, projevit správnou míru empatie a zachovat se solidárně v krizové situaci. Každý z nás se může v životě ocitnout v těžké situaci, kdy potřebuje pomoc a podporu nejen svých nejbližších, ale i okolí. Je však „to okolí“ vždy připravené? Naučil je to někdo, ukázal tu správnou cestu? Vždyť člověk s postižením je více či méně odkázán na solidaritu ostatních. Učím ve věkově smíšené třídě dětí. Do třídního vzdělávacího programu jsem zařadila tři projekty solidarity, které stimulují zájem dětí pomáhat handicapovaným a nebýt lhostejný. Všechny projekty realizujeme s dětmi prostřednictvím pohádkových příběhů ve spojení s praktickou činností a v neposlední řadě v úzké spolupráci s rodiči, neboť se jedná i o finanční příspěvky. Všechny výše zmíněné akce jsou příležitostí k zamyšlení a rozhlédnutí se kolem sebe a možností projevit účast s postiženými lidmi. Srdíčkový den na pomoc nemocným dětem nám pomáhá pochopit příběh „Jak proměnit dětské slzy v úsměv“. Děti vědí, že svým příspěvkem pomohou k zakoupení zdravotnické a přístrojové technologie pro šetrnou léčbu dětí bez bolesti a strachu. Akci Bílá pastelka jsme si přiblížili prostřednictvím příběhu „Hledání pokladu ve tmě“ a následně hrou „Na slepou bábu“, kdy děti tápaly ve tmě se zavázanýma očima, orientovaly se hmatem v prostoru, zdolávaly překážky s udržením stability nebo kreslily bílou pastelkou, aby zažily černobílé vidění. Třetí projekt Květinový den děti pochopily díky příběhu „Vašík má jen tátu“. I do života malých dětí občas zasáhne závažné onemocnění v rodině, bohužel i smrt; proto je třeba děti připravovat na zátěžové situace, otužovat jejich psychiku, ale také je vést k naději a nevzdávat se bez boje. A protože jsou zmíněné projekty spojeny s prodejem drobných předmětů (výtěžek jde na dobročinné účely), děti pokaždé přinesly 20 Kč a koupily si bílou pastelku, kytičku nebo srdíčko. Dětský svět potřebuje hodně lásky a obětavosti a právě my můžeme být skutečnými přáteli nemocných a handicapovaných dětí.