Online archiv

S koncem školního roku je v naší mateřské škole neodmyslitelně spjato loučení se školáky. Děti, které odcházejí do školy, se loučí se svými kamarády, a učitelky s dojetím pouští své svěřence"do světa". Pro děti, kteréodcházejí do školy, jsme nachystali rozlučkové odpoledne s pasováním starších dětí na školáky.Děti na něj čekaly s velkým napětím. Po svačině jsme se všichni sešli na vyzdobené zahradě, kde stál pohádkový hrad. Ozvala se hudba a na zahradu vstoupil mušketýr. Rozbalil pergamen a přečetl z něj, proč za námi přišel.Potom každého předškoláka mečem povýšil na školáka a předal mu diplom a knížku na památku.V další části odpoledne na děti čekalo sportovní klání. A nakonec jsme se všichni sešli opět u hradu. Ze zábavného odpoledne si děti odnesly nejen sladké a věcné odměny, ale hlavně mnoho zážitků.

Svátek matek byl už za námi a Den dětí zatím v nedohlednu. A tak jsme si vymysleli společný"srdíčkový den"pro mámy i pro děti. Už od rána jsme měli spoustu práce. Vystřihovali jsme veliká srdíčka, na které dětikreslily své usměvavé maminky. Již po obědě zdobila srdíčka plot naší zahrady. Ihned po příchodu všech maminek mohl"srdíčkový den"začít. První velký úkol čekal na maminky, které se měly najít na obrázcích. Bylozajímavé sledovat, jak se maminky nemohou rozhodnout, zda se postavit k tomu či onomu obrázku.Někde jsme pozorovali malinké zklamání, když máma stála u jiného obrázku. A tak jsme dali všechno rychle do pořádku a děti přidaly velikánskou pusu a písničku. A protože v srdíčku bylo ještě spousta místa, začaly kreslitmaminky své ratolesti. Děti vzorově seděly modelem, některé radily, jak nakreslit to či ono, a několik dětí to už nevydrželo a rozběhlo se po zahradě. Však ona máma si nějak poradí. Na závěr jsme si společně zatancovali a zazpívali.

Končí opět jeden společně strávený rok ve třídě"Medvědů"v naší mateřské škole. Loni jsme stáli před otázkou, co zajímavého nachystáme pro temperamentní a různorodé osazenstvo třídy.Rozhodli jsme se, že si zkusíme zahrát na Indiány. A tak se 17. 6. 2005 zrodila indiánská osada Medvědů v čele se Starou medvědicí a Klidným býkem a za doprovodu indiánské hudby se objevilo ve třídě"ohniště", ukterého se zdravili indiánským pozdravem indiánští bratři a sestry.Ve třídě se rozezněly zvuky různých nástrojů a propukly indiánské tance. Po krátkém odpočinku jsme se pustili do výroby"lapačů snů"pro první samostatnou noc v mateřské škole. U"ohně"jsme vyráběliindiánské korále k dozdobení již oblečených a"zmalovaných"Indiánů. Všichni Indiáni kmene Medvědů pak vlezli do spacáků a s pohledem do svítících svíček usínali při indiánské ukolébavce. Každý vedle svého kamaráda -i náš Divoký Býk, co sbíral celý den odvahu k tomu, aby poprvé vydržel noc bez mámy a táty. A Staré medvědici a Klidnému býku začala noční hlídka, i když trochu s obavami, zda do rána vydrží stateční indiáni bez slziček.Podařilo se! Ráno ze spacáků vylezli usměvaví a čilí indiánští bratři a zdravili se jejich pozdravem Hajé... Jen Stará medvědice a Klidný býk již vítali nové ráno poněkud zmoženi neustálým hlídkováním u indiánského ohně astarostí o své kmenové druhy.Jaké to bude letos?

Na naší škole již pátým rokem funguje při školní družině hudebně pohybový kroužek, který navštěvují děvčátka z 1. - 5. tříd. V posledních třech letech se zúčastňujeme vystoupení na různých společenských akcích a plesech. Děvčatato velmi baví a mají velkou motivaci, proč věnovat několik hodin času týdně právě"tanečkům".Je totiž pro ně velmi příjemné, když slyší mnohdy po celou dobu skladby potlesk a ohlasy přítomných, jak se jim to povedlo. Letos máme plesovou sezónu již za sebou, ale pracujeme dále na přípravě pásma tanečků, říkanek,básní, zpěvu a ukázek hry na flétnu pro obyvatele místního domova důchodců. Chceme dělat radost lidem kolem nás a zpříjemňovat jim všední dny. Věříme, že taneční a hudební vystoupení našich dětí potěší malé i velké diváky.Na konci června naše škola pravidelně pořádá letní zahradní slavnost na školním dvoře, a tak se těšíme, že i na této akci přispějeme naším vystoupením ke zdárnému ukončení letošního školního roku.

V naší mateřské škole pro zrakově postižené klademe velký důraz na smyslovou výchovu a v tomto duchu jsme uskutečnili akci nazvanou"Den pro mého tátu", která má v naší MŠ již dlouholetou tradici.Jednoho dubnového dne nakreslily děti portréty svých tatínků a udělaly z nich výstavu. Za pomoci učitelky děti zodpověděly otázky, které čekaly také na tatínky. Ptali jsme se, kdy má dítě narozeniny a svátek, co nejradějiobědvá, jaká pohádka se mu nejvíc líbí. Také nás zajímalo, kolik mu v současné době chybí zoubků, jaká je jeho nejoblíbenější barva, jestli umí jezdit na kole a kdo ho to naučil. Ještě jsme chtěli vědět, jestli mu někdo čtepřed spaním pohádky a jakou má oční vadu.Téhož dne odpoledne jsme přivítali v MŠ tatínky, kteří se svými dětmi vytvořili soutěžní tým. Ostatní přítomní byli našimi diváky a zároveň rozhodčími. Soutěž začali tatínci vyplněním výše uvedeného testu. Jeho vyhodnoceníbylo pro všechny zajímavé a objevné. Následující úkol - poznejte sami sebe na obrázku, který ráno děti nakreslily, splnili všichni tatínci.Při společné kresbě dětské postavy, kdy kreslící museli společně držet tužku, se soutěžící pořádně zapotili, ale stálo to za to. Jejich obrázky byly moc hezké. U dalšího úkolu byly děti ve svém živlu. Měly za úkol"nakrmit"své táty pudinkem. Vyhrála dvojice, jejíž miska byla první prázdná.Ta pravá zábava přišla na řadu nyní. Byli jsme totiž svědky"rytířského souboje". Ve vymezeném prostoru bojovali proti sobě dvě děti-rytíři, kteří seděli na svých koních-tatíncích (tatínci ve vzporu klečmo).Rytíři se snažili jeden druhého shodit z koně zvonem na čištění výlevky. Tuto soutěž si opravdu všichni užili a zažili při ní hodně legrace. Čas ale běžel neúprosně a společné hraní s tatínky se blížilo ke konci.Všichni odcházeli spokojeni, plní zážitků a dojmů. Z pohledu učitelky lze hodnotit tuto akci jako zdařilou. Byla to hodinka, která dala všem mnohem více než jakékoliv vysvětlování či poučování. Přitom stačilo tak málo.Udělat si na sebe čas, oprostit se od běžných starostí a stát se na chvíli dítětem.

Kdo by neměl rád pohádky? Čteme je při odpočinkové činnosti, díváme se na filmy nebo nám je přijedou zahrát herci do školy. Tentokrát jsme se rozhodli, že si zkusíme nacvičit divadelní představení sami. Vždyť divadlo je hra aděti si rády hrají. Pustili jsme se do práce. Každé oddělení si vybralo a nacvičilo pohádku, vyrobilo kulisy, masky a kostýmy.Na přelomu února a března jsme uspořádali Divadelní týden ve školní družině. Byla to přehlídka všech pohádek, které si děti nacvičily. Viděli jsme během týdne pět představení, která hodnotila dětská porota. Porotcipřidělovali jednotlivým pohádkám body - barevné korálky.V průběhu Divadelního týdne za námi přijeli herci s dřevěnými loutkami a zahráli nám pohádku Pinocchio, plnou veselých písniček. Všichni jsme drželi palce dřevěnému panáčkovi.Ve čtvrtek se děti konečně dočkaly vyhodnocení svých snah. První cenu diváka Divadelní korálek získala pohádka Rukavice. I další pohádky se dočkaly ocenění - třeba příběhy Kočka a myš, Kdo chce koťátko, O smutné princezně,O princezně solimánské.Všechny pohádky jsme pro velký úspěch zopakovali v pátek pro děti prvních a druhých tříd. Divadelní týden sice skončil, ale pohádky si budeme hrát dál.

Sádra je velice levný a dostupný materiál. Když překonáte rozpaky z možného nepořádku, pak budete určitě mile překvapeni jednoduchostí odlívání sádrových tvarů.

Květnovou etapu putování za pohárem poznání jsme prožili v Zemi X. A teď už na nás čeká závěrečná etapa, kdy navštívíme Zemi hojnosti. Jaké to tam asi bude?

Námětem našeho povídání a pestrých her bylo tentokrát to, jak lidé pomáhají zvířatům. S pomáháním přírodě mají děti z naší mateřské školy, která je zaměřena na ekologickou výchovu, již bohaté zkušenosti.Viděli jste někdy ve třídě živého netopýra?

Slunné, horké dny lákají k dlouhým pobytům na zahradě nebo na hřišti. Někdy nás možná napadne strávit s dětmi venku celý den. Proč bychom měli zůstávat zavření ve třídě?Lehký klobouček se širokou krempou ochrání před úpalem.

Naprostá většina předškolních dětí preferuje důvěrně známá prostředí i známé osoby. Známé, opakující se, bývá v tomto věku mnohem přitažlivější než nové. Z hlediska dětí je tedy žádoucí, aby o prázdninách mohly být buď s rodičidoma, nebo i nadále ve své známé mateřské škole. Jestliže ani jedna varianta není možná, pak je nezbytné dítěti pobyt v neznámé mateřské škole maximálně usnadnit. Měli bychom mu ji dopředu ukázat, seznámit dítě s učitelkami,navnadit je v nové školce něčím, co zná, nalákat také tím, s čím ještě nemá zkušenost, po čem třeba touží a co pro ně nebude ohrožující.Dítěti je třeba jednoduše a srozumitelně vysvětlit, proč to musí být právě tak. Jinak může mít pocit, že všechny ostatní děti jsou se svými rodiči a jen ono bude někde odložené. Je zbytečné zvyšovat hlas a rozčilovat se,když dítě"nechápe"a trvá na jiné možnosti. Jednodušší varianta téhož je, když dítě chodí dál do stejné školky, ale je v jiné třídě a má jiné paní učitelky, než na které je přes rok zvyklé. I v tomto případě sevyplatí investovat trochu energie do přípravy.I učitelky by měly s pochopením přistupovat k tomu, že dítě se hned nevyzná v novém prostoru, že se obtížně přeorientovává na jiné zvyklosti, že s nimi příliš nekomunikuje, že si nehraje a někdy i odmítá spolupráci.Některé dítě si možná nezvykne za celý pobyt vůbec, protože na jeho adaptaci je doba dvou, tří týdnů příliš krátká. Je dobré, když mu dáme příležitost povídat o tom, co mají pěkného v původní školce, s čím si v ní nejradějihraje, co tam rád dělá, s kým kamarádí. Vůbec není marné, když paní učitelka ví dopředu o dítěti něco hezkého - okamžitě se tím v něm posílí pocit známosti. Podobně rodiče nebudou přeceňovat stesky dítěte a případnou většíneochotu jít do školky. I oni by se měli mnohem víc zajímat o vše, co je dítě ochotné o nové mateřské škole sdělit. Dobré je zachytit vše pozitivní, byť by to byl jen nepatrný střípek.Většina dětí patrně zvládne těch několik málo týdnů bez problému a může se zdát, proč dělám vědu z této záležitosti, která se jeví dospělému jako vcelku banální. Jenže existují děti, kterým dobrá příprava může napomocipředejít zcela zbytečnému traumatizujícímu zážitku. Vzhledem k tomu, že nevíme stoprocentně, jak které dítě zareaguje, je lepší absolvovat přípravu zdánlivě zbytečně, než dítěti i dospělým způsobit komplikace.

Země Rozumbrady Vševěda je úspěšně prozkoumána. Procvičili jsme své smysly a myšlení a přitom jsme se zase dostali o něco blíže k vytouženému poháru poznání.