Online archiv

Otto Kroeger a Janet M. ThuesenováPraha, Triton 2004. 170 s.Na trhu se objevily téměř současně dvě knihy věnované stejné typologii. Obě jsou postavené na konceptu MBTI, obě jsou určené širší veřejnosti a obě se věnují podobným tématům: vztahy, rodičovství, konflikty a nedorozumění.Nabízí se obě srovnat. Zatímco pozdější Čakrtova Typologie osobnosti (viz Psychologie dnes 2005/5) je informačně nasycenější, Kroeger s Thuesenovou zůstávají nedostižní svou čtivostí. Tam, kde Čakrt volí definice typů pomocíopisů nebo výčtu preferencí, používají Kroeger s Thuesenovou populární zapamatovatelné názvy, i když samozřejmě za cenu určitého zjednodušení. Jejich kniha je plná historek, několikavětých úryvků z rozhovorů mezi lidmirozdílných typů.Dokáži si představit, že pokud se vyučující rozhodne MBTI představit studentům, zvolí Čakrta. Též si však dovedu představit, že mnoho studentů bude potajmu číst Kroegera/Thuesenovou. Ti se více věnují tomu, co s typologiídělat, ale i tomu, co s ní nedělat. Je zde dokonce i"Návod, jak se stát příkladným manželem, manželkou nebo přítelem"(strana 100). Rady sice připomínají doporučení lékaře"Nebuďte nemocný,"ale dokážu sipředstavit i jejich využití: například v létě u vody, kdy předčítá jeden partner druhému:"Vidíš: jsi ESTP - máš se zklidnit. Tady píšou, že máš zlepšit dochvilnost a respektovat rodinné zvyklosti a tradice."Nezbývánež uzavřít slovy z učební lekce Monty Python:"A příště vás naučíme, jak zachovat celosvětový mír."Autoři varují před vznikem závislosti na typologii - neustálé snahy všechny a všechno začleňovat do škatulek. Nicméně sami si neodpustili zařazení vsuvky o aplikaci Typologie na domácí mazlíčky. Stejně tak zapovídají ivnucování svých úsudků druhým. Upozorňují i na to, že typologie vysvětluje, ale neomlouvá. S hlavními riziky využívání typologie se tedy autoři vypořádávají, a to aniž by ubrali na populární formě.S odpůrci typologií se Kroeger s Thuesenovou vypořádávají po svém: podle jejich argumentů je přiřadili k jednotlivým typům. Obecně tvrdí, že škatulkování odmítají lidé s převahou cítění. Dále autoři hodili typologii dostejného pytle jako celou psychologii: z odpůrců typologie udělali odpůrce celé psychologie. Za takovou lest by se nemusel stydět ani dobře placený reklamní agent.Kniha má svou informační hodnotu a jsou v ní věrohodně popsané jednotlivé typy. Jmenný ani věcný rejstřík v knize není a ani by zde asi neměl velký smysl (navíc by se ukázalo, že slovo papoušek se v knize opakuje častějinež slovo Jung). Zábavnost je kladena vysoko nad přesnost. Vydavatel se s těmito hodnotami zjevně ztotožnil, v knize je oproti obsahu o dvě strany posunuté číslování. Správné číslo lze sice lehce dopočítat, ale některé typy torozčiluje. Ve své knihovně si recenzovanou publikaci nechám, abych ji mohl podstrkávat i těm svým přátelům, kteří by se k náročnější knize neodhodlali (zvlášť těm ISTJ, kteří stále nechápou, jak můžu dělat něco tak vágního jakopsychologii).

Čtu pořád a všechno, na co přijdu. Čtu vždy několik knih současně; a dají se rozdělit podle toho, kde se v mém životním prostoru nacházejí.Určitou skupinu tvoří knížky"před spaním", které leží na mém nočním stolku relativně dost dlouho. Vracím se k nim, přemýšlím o nich, povídám si o nových"objevech"z nich se svými blízkými. Momentálněmezi nimi vévodí dvě knihy Výběru Reader´s Digest - Zaniklé civilizace, kde si pohrávám s letitou otázkou, co je tím důležitým hybatelem dějin a jak to, že určité kvetoucí civilizace náhle zanikají. Co je podmínkou jejichzenitu a úpadku. Přemýšlím ve vztahu k čtenému o otázkách současnosti, o globalizačních tendencích světa, o vzniku"velké Evropy"a jejich dopadech na naši vlastní společnost a naši civilizaci. Je to publikace velmifundovaná, podnětná a doplněná krásnými fotografiemi. Druhá kniha, která tam leží, je 1000 divů přírody. To je skutečná životní inspirace a zdroj obdivu i pokory vůči dokonalosti přírody.Dále mám knihu"do kapsy"či"do kabelky"(poznamenávám, že velikost dotyčné knihy v tom nehraje žádnou roli). To je knížka, kterou"zhltnu"jedním dechem, od které nejsem schopná se odloučit,čtu ji všude, kde to jde. Tenhle druh literatury mě chytí a nepustí, stávám se součástí děje, píšu si vlastní stránky, když text náhle skončí a nechá mě na holičkách. Momentálně je touto knihou Ivy Pekárkové poněkud drsný, alevelmi poutavě psaný Gang zjizvených. V tomto typu četby mám své autory, od kterých jsem četla snad vše, co vyšlo, sleduji jejich profesní vývoj, mám pocit, že se téměř osobně známe.Mám knihy na"pracovních stolech". To jsou odborné publikace různé úrovně, zaměření i jazyka, od učebnic až po obsáhlé přehledové monografie. Kupuji či dostávám jich několik týdně, studuji je kvůli svýmpřednáškám, výzkumným projektům, diplomovým tématům. Jsou to práce, které čtu výběrově, třeba jen několik kapitol zběžně, nebo naopak určité části čtu opakovaně, když chci autorovi"dobře porozumět". Momentálněpracuji s větším zaujetím asi se třemi takovými knihami. Jsou to učebnice vývojové psychologie z různých koutů světa. Zajímá mě jejich obsahová stavba, probíraná témata a jejich návaznost.Právě nyní studuji dvě publikace - Psychologie du developpement francouzských kolegů (J. C. Coulet, M. Deleau, F. Labrell a další) a Psychologie de l´enfant kanadských kolegů (R. Cloutier, A. Renaud), kde mě oslovila kroměpřehlednosti, časovosti a respektu k didaktickým pravidlům snaha pracovat s originálními prameny významných vývojových psychologů.Domnívám se, že to mé vlastní práci se studenty chybí. Analýza klíčových originálních textů by byla dobrou základnou pro formování vlastních názorů, myšlenek, pro polemiky mezi studenty, které posunují názorově dopředu ajsou nutné pro zrání osobnosti během studia.

Albert Ellis, Catharine MacLarenPraha, Portál 2005. 136 s.Po dvou překladech tematicky zaměřených prací Alberta Ellise vychází nyní česky i celkový přehled jeho psychoterapeutického přístupu. S Catharine MacLarenovou v něm znovu zpracoval teoretická východiska a praktická vodítka své -nyní už v podruhé prodlouženém názvu - racionálně-emotivně-behaviorální terapie (REBT). Ta má již po několik desetiletí své místo mezi osvědčenými a stále rozvíjenými psychoterapeutickými směry a stala se základní inspirací pronovější kognitivní a kognitivně-behaviorální školy.V porovnání s někdejší základní monografií Reason and emotion in psychotherapy z roku 1962 (revidované vydání 1994) je toto podání podstatně stručnější, přehlednější, a tím i čtivější. Svým otevřeně popularizujícím stylempřitom neztrácí na přesnosti a reprezentativnosti, i když zájemci o důkladnější instruktáž v základech racionálně-emotivní práce s různými druhy problémů a pacientů nezbytně sáhnou alespoň po citovaném podstatně obsažnějším apodrobnějším pojednání. Nový text odráží kontinuitu a průběžně obohacování REBT od původní ,racionální psychoterapie' po současné eklekticky a integrativně vystupující pojetí. Filozofickým východiskem je však stále rozumnostčlověka, určující i povahu jeho citového prožívání a praktického chování.S tradiční slabinou své argumentace - zda a proč snad terapeut ví lépe než klient, jaké rozumové hodnocení je pro klienta právě ono rozumné - se zde autoři vyrovnávají přihlášením filozofie REBT k umírněnémukonstruktivismu:"Možná, že existuje nějaká nesporná, objektivní realita ... sama o sobě, ale ... nemáme žádnou absolutní jistotu..."Prakticky pak vymezují racionální jako takové, co v terapii"pomáhá dostatvíce toho, co klient chce, a méně toho, co nechce", a to ve vyváženosti ohledů na jeho individuální zájmy a na zájmy druhých lidí. Ellis je i zde věren svému mravnímu společenskému relativismu a poznávací skepsi vůčiobecně platným pravdám a hodnotám:"Můžeme dospět ke shodě, jaké cíle a záměry zvolit, ale nikdy nebude panovat absolutní shoda v tom, které z nich jsou lepší a které horší."Po praktické stránce podávají autoři soustavný, i když s krajní stručností zpracovaný přehled technik typicky užívaných v REBT. Mnohočetným propojením svého přístupu s jinými psychoterapeutickými směry a metodami stavíREBT do postavení eklekticky integrativní terapie, ovšem s důrazem na prioritu myšlení při vzniku duševních poruch i při jejich léčbě.Recenzovaný text pokládám za výborný ucelený úvod a dobrou praktickou příručku k racionálně-emotivně-behaviorálnímu psychoterapeutickému myšlení a praxi. Podrobnější seznámení s možnostmi užití tohoto přístupu u rozdílnýchdruhů problémů, klientů a situací si nesporně vyžádá studium dalších pramenů, k nimž vedou další odkazy přímo v textu a pak v závěrečném soupisu specializovanější racionálně terapeutické literatury.

Milan NakonečnýAcademia, Praha 2004. 318 s.S recenzovaným titulem se na trh dostává další z dlouhé řady prací renomovaného autora Milana Nakonečného. Pro každého, kdo chce přemýšlet o světě, o životě i o sobě samém, předkládá nejzajímavější témata psychologie. Seznalostí předchozích děl jsem očekávala variaci toho, co již vyšlo, ale byla jsem příjemně překvapena novým a neotřelým uspořádáním témat. Struktura knihy není opřena o obvyklé kategorie, ale ubírá se cestou, jakou bychom seasi ubírali prostřednictvím otázek a odpovědí v rozhovoru o psychologii. Zájemcům o psychologii předkládá témata s odkazy na poslední trendy a výzkumy převážně z německy mluvící oblasti, což jsou zajímavé informace i pro psychology.První část knihy pojednává o tom, co je psychologie a jaké jsou její přínosy pro život. Věnuje se chování a prožívání člověka. Vymezuje vědeckou - empirickou psychologii a aplikované obory. Zabývá se též lidskouadaptabilitou a psychologickým pojetím ,dobrého života'. Další pomyslný okruh předkládá otázku lidské psýché na pomezí psychologie a dalších oborů. První na řadě je samozřejmě filozofické a náboženské hledisko. To je vyváženokapitolou o biologických základech člověka, která nás seznámí především s pohledem sociobiologickým a etologickým. Zajímavě je zde zařazena kapitola o archetypech. Etologii a jungovskou psychologii lze v jistém smyslu chápatjako dvě stránky téže mince (citováno podle A. Stevense). Celek doplňuje okruh kapitol věnujících se kulturním vlivům v lidské psychice.Po uvedení psychologických otázek do širšího kontextu jsou další kapitoly věnovány tématům obecné psychologie (například učení, paměť, myšlení, emoce). U těchto témat jsou zdůrazněné evolucionistické teorie. Na výklad ozákladních pojmech navazuje přehled psychologie osobnosti. Ze širokého spektra otázek vybírá autor zdařile několik dominantních témat. Po úvodu o genezi, struktuře a dynamické funkci jáství nás seznamuje se zajímavým pojmem,sebejá' coby českým ekvivalentem anglického self. Se zvláštním zřetelem k teorii ,Velké pětky' se autor věnuje vlastnostem osobnosti. Dále zpracovává téma inteligence, emocionality, charakteru, vědomí a vnitřní dynamikyosobnosti. V knize nechybí ani přehled psychologických směrů, poměrně široký poznámkový aparát, vybraná literatura (s anotacemi knih), jmenný a věcný rejstřík - jde tedy o publikaci, s níž lze dobře pracovat.Kniha poskytuje zajímavé čtení o psychologii, kde jsou reprezentovány mnohé moderní trendy. Uvádí psychologii do kontextu dalších věd, což umožňuje čtenáři uvažovat v širších souvislostech. Je dobře, že název knihyobsahuje slova,téměř pro každého'. Je patrné, že text je pojat s ohledem na širší čtenářské publikum. Přesto klade na čtenáře poměrně vysoké nároky a vyžaduje čtenářovu ochotu přemýšlet. Jistě bude zajímavá právě pro odborníkyz oborů, jako jsou filozofie, kulturologie, sociologie a další, které se s psychologií setkávají.

Einstein: rozježený génius bez ponožek, shovívavý symbol čirého intelektu, hlava ve víru rovnic a spirálovitých galaxií, kulturní ikona. Logo: E=mc2. Vědec, mudrc, lidumil, neurčitý pacifista, mizerný manžel, nedbalý otec. A to,co z něj zbylo teď, zlomky mozku v nádobě.

Nový školní předmět filozofie pro děti podněcuje schopnost systematického uvažování, kritického myšlení, verbálního vyjadřování i naslouchání druhým.Dosavadní zkušenosti ukazují, že filozofie pro děti je velmi poutavým předmětem.

Spolu s rozvojem integračního a inkluzivního úsilí a snahy o začlenění lidí s mentální retardací do běžné společnosti roste také nutnost hledání vhodných způsobů, jak k lidem s mentální retardací přistupovat.V současné době se můžeme setkat se třemi základními modely mentální retardace - modelem limitačním, modelem popisným a modelem ekologickým.

Působí relaxačně a ozdravně, dokáže však zlepšit i naše kognitivní funkce, inspiruje nás. A kdo to vlastně je? No přece příroda.Výzkumy i všední lidská zkušenost ukazují, že kontakt s přírodou člověka uklidňuje i stimuluje. Proto se jedná o ideální prostředí pro odpočinek.

Mateřské mléko je to nejlepší, co může dítě dostat, a málokterá matka by s tímto tvrzením polemizovala. Ne všechny matky ale kojit chtějí nebo mohou. Jak se cítí v atmosféře propagandy kojení jako jediného plnohodnotného způsobuvýživy kojenců?

Vše může začínat nenápadně a pozvolna, konec však bývá i tragický. Domácí násilí je zdaleka nejčastější formou násilí, o níž se však příliš nemluví. Obětem se snaží pomoci například DONA linka.

Duly pomáhají ženám před porodem, v jeho průběhu i v období šestinedělí. Studie ukazují jejich přínos pro čerstvou matku, otce i jejich dítě. Naše veřejnost i odborníci však o nich mnoho nevědí.Otec je u porodu v současnosti téměř samozřejmostí. Přesto může dula pomoci.

"Zajíc se lišce vysmál,"říká pohádka. Ale vysmál se skutečně zajíc lišce? Nebo to byl člověk s vlastnostmi zajíce, který se vysmál lišákovi z vedlejšího paneláku?