Online archiv

Co všechno tvoří naši osobnost? Mimo jiné i to, co jsme prožili, jaké prostředí náš formovalo, čeho jsme dosáhli… Je to takový náš vnitřní archiv. Jeho výsadou je i to, že leccos odsuneme do zadních „skříní“. V domovech důchodců je ale čas tyto skříně zase otevřít. Nic to nestojí a dělá to zázraky.

Podržet ženě dveře je zlo!

Německá kancléřka Angela Merkelová, britská premiérka Theresa Mayová, francouzský prezident Emanuel Macron, šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, předsedové vlád Itálie, Nizozemska, Švédska a Lucemburska... Co ti všichni mají společného? Nemají děti.

protože i po čtyřletém vztahu váhal se svatbou. Je mu 27 let, má dobrou práci, bydleli spolu v bytě. Přítel měl spoustu aktivit (paintball a další sporty, poker s kamarády) a nechápal, proč jeho dívka (o pět let mladší) tak tlačí na pilu. Proč si ještě neužít mládí a bezdětných dovolených? Dnes lidé odkládají svatbu i déle, až do narození potomků, ale na druhé straně, jak by se žena měla k té situaci postavit? Udělala chybu a měla čekat, až její partner dozraje k dalšímu kroku? Copak je po čtyřech letech vztahu tak přehnané počítat se svatbou, rodinou a společným životem?

Markéta Dohnalová (40) napsala dosud osm básnických sbírek a dvě autobiografické knihy. Přitom trpí paranoidní schizofrenií, má za sebou 22 hospitalizací, elektrošoky a bere trojkombinaci antipsychotik. Přesto nyní studuje druhou vysokou školu, pracuje v neziskové organizaci Práh, která pomáhá psychicky nemocným, píše a nedávno se stala i členkou České psychiatrické asociace.

AKCE

SERIÁL

Někdy i obyčejný školní úkol může změnit váš život. Joe Talbert měl na hodinu literatury sepsat životopis někoho neznámého. A rozhodl se pro Carla Iversona, umírajícího usvědčeného vraha. Během jejich rozhovorů Joeovi dojde, že byl Carl odsouzen neprávem, a rozhodne se jeho jméno očistit. Nemohl si však vybrat nic nebezpečnějšího než bojovat za očištění zahořklého starce, jehož kdysi odsoudili za hrůzný zločin.

Dnešní ženy jsou vzdělané, samostatné, chodí do práce stejně jako muži a často se stávají i jedinou „hlavou rodiny“ s dětmi. Jejich život je na hony vzdálený od naivních hospodyněk, které dříve hltaly červenou knihovnu. Přesto i dnes narazíme v některých knihovnách nebo knihkupectvích na regály s označením „čtení pro ženy“. Čím je specifické a proč je čtenářky vyhledávají, jsme se zeptali dvou známých spisovatelek, Ireny Obermannové a Báry Nesvadbové.

MICHELLE: