Online archiv

Kdyby otázka zněla, co čtu nejčastěji, musela bych říci, že referáty studentů, diplomové, rigorózní a disertační práce. Čtu o sobotách a nedělích, o svátcích a kdykoli ve volném čase. Mnohé z těchto prací mi dělají radost.Výzkum různých typů rodin, na který se zaměřují moji diplomanti, přináší zajímavé výsledky. Během posledních let vznikly dobré práce s těžištěm v kvalitativním přístupu - o rodinách s dětmi s epilepsií, o rodinách autistickýcha onkologicky nemocných dětí, o neplodných párech, o pěstounských rodinách, o resilienci ve vztahu k rodině, o rodinách mladých homosexuálů.Z odborné literatury se snažím shánět hlavně zahraniční literaturu z psychologie rodiny. Zaujala mě dvousvazková publikace Voices in Family Psychology, jejíž editorkou je Florence Kaslow. Do dubna roku 2002 bylaprezidentkou IAFP - the International Academy of Family Psychology. Podařilo se jí shromáždit profesní i osobní příběhy, zkušenosti a vize význačných představitelů oboru (Luciano L´Abate, William Nichols, Alan Gurman, DaleJohnson, David Olson aj.).Mám ráda výtvarné umění a zajímají mě životopisy slavných malířů. A tak se vracím k dílům Henriho Perruchota Cézannův život, Gauginův život, Život Toulouse-Lautreca nebo Život Edouarda Maneta. Historii a umění považuji zapokladnici psychologických postřehů a inspirací. Dobře napsané historické romány nás obohacují o příchuť doby, kterou bychom jinak neměli šanci poznat. Líbí se mi například knihy Jarmily Loukotkové barvitě líčící antickou dobu,jako Není římského lidu, Doma lidé umírají aj. Také básník středověké Francie, François Villon, jehož básnické dílo J. Loukotková přeložila, stojí za pozornost. Myslím, že je blízký mladým lidem, protože pronikavě odhalujemnohé stránky života - dychtivé, něžné, bolestné, nuzné i vzdorné. V poličkách s poezií však u mě převažuje Oldřich Mikulášek, jeho sbírky lyrické a milostné poezie. Je svěží, zpěvná, plná smyslových vjemů a emocí, oproštěná odintelektuálního redukcionismu.Když chci relaxovat a příjemně se naladit, sáhnu po odpočinkovém čtení. Je to třeba Jak se dělá chalupa od Františka Nepila nebo půvabná knížka Kočky mluví ze spaní od autorů a ilustrátorů Baliharové a Přibíka. Nutnododat, že jedna skutečná černá kočka je členem naší rodiny (jak říkají děti, je v pěstounské péči).Nejvíc vnitřní radosti a pohody ovšem načerpám z hudby. Hlavně z moravského, slovenského či romského folklóru - kdykoli je to možné, chodíme na cimbálovou muziku. Oprostím se od balastu zatěžujících momentů a mnohdyzbytečných starostí. Tato hudba je očistná, zvlášť je-li podána ve své syrovosti, nestylizovaná. Je prostá, a přitom velmi hluboká, s texty o základních věcech člověka. V souvislosti s folklorem doporučuji pěknou novouencyklopedii z Albatrosu České zvyky a obyčeje od Aleny Vondruškové. Ovšem také starý jazz a swing fantasticky povzbuzuje a harmonizuje... Je to můj lék na hektické tempo života.Autorka je psycholožka, vyučuje na FF UP, dlouhodobě se zabývá problematikou náhradní rodinné péče.

V minulém čísle nedopatřením vypadlo jméno autora recenze knihy Jennifer Mackewn: Gestalt psychoterapie. Autorem recenze byl Jan Roubal. Čtenářům i autorovi se tímto omlouváme.

Alena Vališová, Richard ŠubrtPraha, ISV 2004. 116 s.Zvládání sociálních kontaktů představuje jednu z klíčových způsobilostí požadovaných od jedince v pracovním i osobním životě. Přesto mnoho lidí negativně pociťuje jejich reálnou povrchnost a nevěrohodnost a usiluje o jejich obnovu.Autorita není tématem běžných diskuzí. Spíše patří ke stále přítomným, ale nereflektovaným pojmům. Původní latinské auctor - tvůrce, činitel a auctoritas - vážnost, vliv, moc, sice k intuitivnímu uchopení pojmu vybízí, alevšeobecně uznávané definice zdaleka jednotné nejsou.Cvičebnice sociálních dovedností, jak autoři svoji novou knížku charakterizují, nabízí průvodce všem zájemcům o budování či obnovu kvalitních mezilidských vztahů. V první kapitole je vysvětleno, co je a není autorita.Autoři se přiklánějí k jejímu vymezení v podobě sociálního vztahu mezi lidmi - mezi nositeli autority a jejími příjemci. Autoritu považují za antropologickou konstantu, která spoluvytváří pravidla skupinového života,organizační řád skupiny, spolupodmiňuje její biologické přežití, rozvoj jedinců i předávání zkušeností z generace na generaci.Obsahem druhé kapitoly jsou typologie autority a kritéria jejího členění. Rozlišuje se autorita v malých skupinách, obvykle neproblematická a přirozená, na rozdíl od společenských makroskupin, ve kterých může autoritanabýt podoby moci.Následující kapitoly se již obracejí k nositeli autority a charakterizují některé součásti jeho osobnosti, míru sebevědomí, odolnost vůči zátěži a empatii ve verbální i nonverbální komunikaci. Nechybí zmínka o negativníchosobnostních modelech, k nimž patří například autoritářství.Důležitou součástí knížky jsou testy s otevřenými a uzavřenými položkami, jimiž může čtenář postupně procházet a opakovaně se k nim vracet. Může posoudit míru individuální aktivity v životní pozici, schopnost odolávatnáročným životním situacím, zamyslet se nad vlastním sebevědomím nebo ochotou přiznat vlastní chyby."Na čem závisí sociální úspěšnost? Co podmiňuje, že si nás lidé váží, že nás respektují, či naopak? Lze rozvíjet přiměřené sebehodnocení a sebevědomí? Jak se bránit zneužití moci?Skutečná autorita myslí, cítí i koná. Autorita není bez svobody a odpovědnosti."To jsou některé příklady otázek a výroků, s nimiž je možné se v knížce setkat.Autoři nepředkládají osvědčené návody, spíše naznačují obecná doporučení s otevřeným koncem. Přemýšlivější čtenář si jednotlivá cvičení může individuálně ověřovat, doplňovat a přizpůsobovat na základě osobní reflexe.Charakteristika přirozené autority maminky je pouze jedním z příkladů.

Irvin D. YalomPraha, Portál 2004. 303 s.Psychiatr a psychoterapeut Irvin D. Yalom byl zpočátku představitelem eklektického směru v psychoterapii, ale v 80. letech přesunuje svůj zájem na existenciální psychoterapii. Ruku v ruce s tím jde i změna jeho literárníčinnosti: místo klasických učebnic začíná psát knihy terapeutických příběhů, neboli výukové romány. Zdůvodňuje to tím, že tak lépe zpřístupní aspekty existenciální terapie, ale zároveň je už od raného mládí přesvědčen, že tonejlepší, co může člověk dělat, je psát romány. Že by tedy i splnění dětského snu?Podtitul recenzovaného románu"Deset povídek, které odhalují touhy a motivace lidské duše"charakterizuje velice přesně, o čem se v knize dočteme. Chybí pouze upřesnění, že se dočteme o touhách a motivacích obouhlavních aktérů - tedy pacienta i terapeuta. Kniha je psána v Ich-formě, terapeutem je navíc opravdu sám Yalom, který velice otevřeně popisuje nejen své pocity vůči hrdinům jednotlivých povídek, ale spojuje je i s prožitky zesvého osobního života.Název knihy vybral Yalom podle první povídky, aby ho hned v úvodní kapitole zproblematizoval. Za základní materiál psychoterapie považuje totiž určitou existenciální bolest a úzkost - především ze smrti. Této problematicevěnuje hodně pozornosti.Deset terapeutických příběhů je velmi různorodých. Hlavní aktéři, pacienti, se liší nejen věkem, pohlavím, sociálním postavením, ale i problémy a obtížemi, pro které vyhledali terapeutickou pomoc. Yalom osudy pacientůpředstavuje v šíři i hloubce jejich životních situací a prožitků. Nejcennější na celé knize je ovšem detailní popis terapeutické práce. Terapeut a učitel Yalom nabízí příběhy různorodé i terapeuticky. Sledujeme průběh déledobéúspěšné terapie i terapie, s jejímiž výsledky nebyl spokojen, i důležitých jednotlivých sezení. Ve všech jsou formulovány Yalomovy dotazy nebo interpretace, ve všech nacházíme reflexi terapeutových pocitů. Tím, že Yalom volítento způsob zpracování příběhů, velice názorně učí psychoterapii, se kterou ale můžeme nebo nemusíme souhlasit. Zastánci jiných terapeutických směrů mohou být překvapeni například množstvím rad, které dává, nebo otevřeností, sjakou s pacienty mluví o svých pocitech vůči nim, či o svém osobním životě.Letmé srovnání anglického originálu s českým překladem Dany Makovičkové posiluje dojem, že překlad je poněkud beletristicky volný - smysl věty je vždy dobře vystižen, ale bylo by cennější držet se přesněji autorovyterminologie. Zmizely by pak tvary jako"terapeutická léčba". Nicméně Yalomova schopnost čtivě a zajímavě formulovat je dobře zachována.Láska a její kat je knihou, kterou stojí za to si přečíst. Každý, kdo se vážně zabývá smyslem života - ať už jako profesionál, nebo laik - zde najde nepřeberně podnětů a úvah, podložených hlubokou znalostí existenciálníterapie a lety psychoterapeutické praxe. Přitom knihu čteme jedním dechem - jako opravdu vynikající román.

Nová kniha Eduarda Bakaláře přináší různorodé hry a cvičení podporující tvořivost a hravost člověka. Jako ukázku z knihy vybíráme"rozehřívací"sebepoznávací skupinovou diskuzi na vybrané téma.

Rozpoznání odchylek již v raných stadiích vývoje dětí umožňuje zahájit intervence, které bývají účinnější a ekonomicky úspornější než zásahy v pozdějším věku. Přesto je v Česku věnováno péči o psychický vývoj dětí raného věkustále málo pozornosti.Práce na neonatologických jednotkách intenzivní a resuscitační péče se stále více posouvá od záchrany života novorozenců směrem k optimalizaci jejich zdraví a ke snaze zabezpečit dobré podmínky pro jejich další vývoj.

Bylo nebylo, před mnoha a mnoha lety v jednom velkém městě na jednom dětském psychiatrickém oddělení... Takto by se mohl začít odvíjet pohádkově laděný příběh o ženě, která se snažila k dětem a jejich steskům přiblížit jiným neždosud běžně užívaným způsobem.V současnosti je Scénotest nejvíce využíván v oblasti vývojové diagnostiky, dále v oblasti diagnostiky rodinných či sociálních vztahů a v individuální psychoterapii dětí a dospívajících

Česká populace stárne a otázka stáří a stárnutí je proto stále aktuálnější. K vysokému věku však patří i nemoci - jen Alzheimerovou chorobou u nás trpí sto tisíc lidí. Přáli bychom si přitom, aby prodloužený život byl co nejkvalitnější.Za úspěch v terapii seniorů považujeme nárůst aktivity, posílení sebevědomí a případně adaptaci na nové prostředí, menší nemocnost a sníženou mortalitu.

Sny hrají v psychoterapii důležitou roli. Není sporu o tom, že odkrývají nevědomé obsahy psychiky. Psychoterapeuti ovšem stále diskutují o tom, jakým způsobem by je měli interpretovat.

Profesionální řidič stráví řízením vozu prakticky celou svou pracovní dobu. Jeho činnost je náročná nejen z hlediska pozornosti, úsudku a rozhodování, ale i z pohledu emocionálně-sociálního.K největšímu nárůstu počtu usmrcených lidí došlo u nákladních automobilů do 3,5 tuny. Tato kategorie také vykazuje velmi vysokou závažnost nehod: na tisíc nehod připadá 5,6 usmrcených osob.

Co se děje v rodinném systému, když jeden jeho článek vážně onemocní? Co onkologičtí pacienti potřebují a co nechtějí? To jsou otázky, na které se pokouším odpovědět.

Postoj rodičů k výuce dětí ve škole je mnohdy ambivalentní, což se odráží jak v komunikaci s učiteli, tak v podpoře domácí přípravy žáků. Jedním z důvodů je důraz moderní výchovy na individuálně osobitý rozvoj dítěte.Dětí, kterým rodiče nepomáhají s domácí přípravou do školy, přibylo. V roce 1991 udávalo pouze 9% dětí, že je rodiče nekontrolují a ani jinak jim s přípravou do školy nepomáhají. V roce 2002 takto odpovídalo již 28% dětí.