Jak zabránit sebevraždám vojáků?
Marie Těthalová a Dak, 3/2010Po osmi letech války v Afghánistánu USA nedokážou zastavit epidemii sebevražd ve své armádě. Přes investice milionů dolarů do programů prevence sebevražd a podpory vojáků, kteří trpí „neviditelnými ranami“, armáda ztrácí půdu pod nohama. Dne 15. ledna 2010 ministerstvo obrany USA oznámilo, že v roce 2009 spáchalo 160 příslušníků americké armády sebevraždu, což je o dvacet více než v roce 2008. Podle plukovníka Christophera Philbricka byl loňský rok pro americkou armádu opravdu bolestný. Nárůst sebevražd je skutečně alarmující, protože podle statistik bývá u příslušníků ozbrojených složek naopak nižní výskyt suicidálního chování než u běžné populace. Rodiny vojáků, kteří spáchali sebevraždu, apelují na vedení státu i na armádu, aby podpořily své muže, kteří bojují za jejich zájmy. Vojáci musejí především vědět, že pokud vyhledají pomoc, protože cítí, že jsou pod silným psychickým tlakem, nebude to nikdo brát jako jejich selhání a nebude tak ohrožena jejich armádní kariéra. Obamova administrativa navíc reviduje dosavadní neoficiální armádní přístup, kdy rodině vojáka, jenž spáchal sebevraždu, armáda nezasílala ani kondolenční dopis. Kevin Lucey z Belchertown v Massachusetts, jehož třiadvacetiletý syn Jeffrey se oběsil necelý rok poté, co se vrátil z Iráku, říká: „Tato politika odráží bezcitnost k vojákům, kteří byli ve službě. Rány, které utrpěli, byly sice skryté, ale to neznamená, že byly méně smrtelné než jiné.“ Nyní by vojákům, kteří spáchají sebevraždu, měla armáda vystrojit pohřeb stejně jako jiným mužům a ženám, kteří zahynou v boji.
