Online archiv

Vydání: 1/2009

vztahy / Vším, čím jsem byl, byl jsem rád

Petr Šmolka, 1/2009
K volbě tohoto názvu mne inspiroval jeden klient. Zrovna u něj mne citace z literatury dost zaskočila. Až po chvíli mi došlo, jak zavádějící může být naše mateřština. V jeho pojetí by se totiž muselo psát: „Vším, čím jsem bil, bil jsem rád.“ Svou ženu i děti mlátil prostě tím, co měl zrovna po ruce. A rád! Žádost redakce, abych napsal něco na téma „já a vztahy“ (osobní, intimní, pracovní…), jsem považoval za zajímavou výzvu. Ovšem jen do chví le, než mi došla možná rizika. Postižen profesí, splývají mi vztahy osobní především s partnerskými či manželskými. Jsa přiměřeně spokojeně ženat, bylo mi jasné, že tudy cesta nepovede. Člověk nikdy neví, co mu z úst vyletí. Snad pochopíte, že ze stejných důvodů by se i popis vztahů intimních mohl poněkud nešťastně zvrtnout. Aby těch komplikací nebylo málo, tak na rozdíl od dvojic, které spolu sdílejí stůl a lože, sdílíme se ženou i společné pracoviště. Tudíž ani vztahy pracovní nepředstavují zrovna bezpečnou půdu. Tak jsem se pokusil nalézt jakýsi kompromis mezi potřebou sebeodhalení a pudem sebezáchovy. Nakonec jsem zakotvil v celkem bezpečném přístavu s názvem „Já a má původní profese“.

Kdo přežije krizi? Kreativní manažeři

Barbara Hansen Čechová, 1/2009
Kolem nás vypukla finanční krize. Jaké jsou nejlepší strategie jejího přežití? Všude skloňovaná kreativita by se měla projevit i v inovativním manažerském stylu.

Žiju napůl v době kamenné

Daniela Kramulová, 1/2009
Petr Jahoda na několik měsíců v roce vymění měkkou postel a teplou sprchu za život v divoké přírodě. Lákají ho vysoké hory stejně jako neprostupné džungle a kmeny, jejichž příslušníci chodí dodnes nazí, loví luky a šípy, používají kostěné a kamenné nástroje. Tvrdí, že mezi tamními šamany má několik opravdu dobrých přátel.

Panika v závějích

Ivo Horváth, 1/2009
Asi nejčastějším důvodem, proč lidé volají horskou službu, je úraz na sjezdovce. V takovém případě pomoc přichází celkem rychle. Lyžuje se za světla a osobu s úrazem je celkem snadné najít. Horší je to s běžkaři, které při horské túře přepadne tma… Hledání může trvat déle a lidé často propadnou panice.

Kdo se často stěhuje

mar, 1/2009

Napodobujeme televizní hrdiny

mar, 1/2009
stručně

Nechci mít z dětí cizince!

Eva Kubová, 1/2009
Cestovat, sbírat zkušenosti, zdokonalovat jazyk, poznávat jinou kulturu dnešní mladé lidi láká. Když do jejich života v zahraničí vstoupí dítě, dostává všechno najednou jiný rozměr. Musejí se rozhodnout, kde je jejich „doma“.

Jak probudit naše lepší JÁ?

Eva Kubová, 1/2009
Podle výsledků studie Melissy Bateson z Univerzity Newcastle postačí pouhý pár lidských očí, který vyvolává instinktivní pocit, že jsme pozorováni. Pomocí jednoduchých experimentů zjistila, že naše touha být lepšími lidmi silně závisí na tom, zda jsme či nejsme pozorováni. „Respondent studie obdržel jistý finanční obnos s tím, že mu byla dána volba, rozdělit se se svými spoluhráči, jak uzná za vhodné, nebo si celou sumu ponechat pro sebe. Výsledky byly jednoznačné. V případě, že rozhodnutí zůstalo anonymní, naprostá většina účastníků nerozdělila prakticky nic. Pokud se ale cítili pozorováni svými spoluhráči, rozdělili většinou padesát procent celkové sumy. Velmi překvapující je, že stejný výsledek byl dosažen i tak, když byli lidé „pozorováni párem očí na počítačové obrazovce“. V jiném experimentu pověsila vědkyně plakát s párem očí u kávovaru, kde stála kasička k dobrovolným příspěvkům na lahodný mok. „Pod dohledem“ náhle stoupla suma nasbíraných peněz hned sedmkrát! Vědkyně rovněž zjistila, že tento efekt neplatí při sledování videokamerou. Domnívá se, že je to tím, že pohled lidského oka oproti kameře je evolučně mnohem více zakotven. Zobrazení lidských očí namísto videozáznamů by bylo z tohoto důvodu pravděpodobně mnohem účinnější i na veřejných místech, kde je problém s asociálním chováním a vandalismem. Pohled do živočišné říše ukazuje, že lidé nejsou v tomto stylizovaném chování žádnou výjimkou. Podobné příklady je možné pozorovat např. u cejnů a malých čistících rybek. Rybky se chovají vzorně ke svému hostiteli jen tehdy, pokud jsou pozorovány konkurenty. Pak velmi pečlivě odstraňují parazity z kůže cejna, ačkoliv mají vlastně zálusk na jeho mnohem chutnější kůži. Dobře vědí, že musí budit seriózní dojem, neboť hostitelé si vybírají a je nutné získat nejdříve jejich důvěru. Pokud se jim to ale jednou podaří a nejsou pozorovány, pak svého hostitele nemilosrdně ožírají.

Bez mobilu to nevydržím!

Dak, 1/2009
Syn s rodinou vyrazil na zimní dovolenou do hor. „Už by měli být na místě, ale ještě pořád nevolali. Když jsem zkoušel synovi telefonovat sám, nebral mobil,“ říká ustaraně sedmdesátiletý pán. Slíbil mu totiž, že po příjezdu okamžitě zavolá, jak dojeli a jestli je dost sněhu na lyžování. Sousedka ho uklidňuje, že mohou být ještě na cestě, podobný nápad má určitě spousta lidí. Třeba nemá signál. Anebo se prostě šli nejprve ubytovat a zavolá později. Starý pán odchází o trochu klidnější, ale moc dlouho mu to nevydrží. Paradoxní je, že většinu svého života prožil v čase bez mobilů. Když rodina odjela na dovolenou, přišla maximálně po týdnu pohlednice a nikdo se nevzrušoval. S érou mobilních telefonů jsme sice získali skvělou možnost být stále v kontaktu, operativně zařídit několik důležitých věcí při popojíždění v dopravní zácpě, máme pocit, že vše ve svém životě máme více pod kontrolou, ale zároveň se stáváme zranitelnějšími vlastním strachem. Odborníci dokonce hovoří o novodobé fóbii. Dali jí název nomophobia (zkratka z anglického no mobil fobia) a vysvětlují ji jako panický strach uživatelů ze ztráty mobilního kontaktu. Prý jí po celém světě trpí už miliony lidí. Někteří lidé jsou natolik závislí na svých mobilních telefonech, že pro ně představa ztráty signálu, vybití baterie či jednoduše zapomenutí si mobilu znamená okamžité zvýšení hladiny stresu. Odborníci odhadují, že nomophobia může ve větší či menší míře postihovat až 53 % uživatelů mobilních telefonů. Podle loňského průzkumu uveřejněného britským listem Daily Mail 58 % mužů a 43 % žen uvádělo, že cítí stres a úzkost, pokud se jim vybije baterie či dojde kredit, ztratí telefon nebo se dostanou mimo dosah sítí. Oslovení Britové považují mobil za důležitý prostředek kontaktu s přáteli či rodinou. Každý druhý dotázaný uvedl, že mobil nevypíná vůbec nikdy, aby byl svým blízkým k dispozici. Každý desátý nevypíná mobil z pracovních důvodů a každý devátý tvrdí, že když ho vypne, je velmi nervózní.

Signalizuje vybíravost stravovací poruchu?

nat, 1/2009

Jsou jedináčci chytřejší než dvojčata?

nat, 1/2009
stručně

Konec kastrací v Čechách?

Daniela Kramulová a Eva Kubová, 1/2009
Kastrace jako terapeutická metoda je záležitostí posledních sta let. Psychiatr August Forel, autor jedné z prvních vědeckých sexuologických učebnic (Otázka sexuální. Mnichov, 1905), ji doporučoval nejen u sexuálních delikventů, ale také pro léčení hysterií a jiných psychiatrických onemocnění. V hitlerovském Německu se nedobrovolné kastrace týkaly mnoha heterosexuálně orientovaných pachatelů sexuálních deliktů i homosexuálů. Poslední nařízené kastrace proběhly v 50. letech v Dánsku.