Online archiv

Agresi nemáme rádi, ještě víc nám vadí u vlastních dětí. A tak také snadněji podléháme tradiční představě o dětské nevinnosti. Jenže agresivní chování je dětem vlastní – podobně jako je vlastní nám dospělým.

Je mi dvaadvacet a před třemi měsíci jsem přijela na studijní pobyt do Atén. Byl to můj sen, ale nyní celé dny a noci propláču. Bydlím v krásné čtvrti a z pokoje vidím na Acropolis. Cestuji po místech z antických dějin, která jsou mojí vášní. Mohu navštěvovat zajímavé přednášky a kurzy, muzea, koupat se v průzračném moři, jezdit na výlety, protančit noc… Ale stýská se mi. Mám už mnoho známých, ale přesto se cítím sama. Jak tu celý rok vydržím? Nechci se vrátit, byla by to prohra. Co mám dělat? Helena

/ Poradna /

Někteří lidé odmítají psychofarmaka ze strachu, že je utlumí či změní, přestože by jejich psychickému zdraví pomohla. Jiní se naopak bojí léku vzdát, ač by byli schopni své problémy překonat s pomocí psychoterapie., Málokdy ovšem stojí otázka jen: bud, anebo.

Chcete se stát nejlepšími golfisty světa? Chcete mít po ruce přístroj, který vám kdykoli vypočítá vaše duševní rozpoložení? Stroje, které změří všechno uvnitř lidského těla, jsou stále levnější a menší. Za pár let bude mít každý doma spánkovou laboratoř či měřič koncentrace. Zatím si svou technologickou budoucnost můžete vyzkoušet na hrách.

V Evropě se čím dál více projevuje trend dlouhodobě nezaměstnaných mladých lidí. Absolventi řady vysokoškolských oborů i středoškoláci nemohou najít práci – proto se vyplatí přemýšlet o budoucím pracovním uplatnění hodně dopředu.

Proč:

James je považovaný za otce americké psychologie. Jeho dědeček William začátkem 19. století vydělal jmění na spekulacích s pozemky. Jamesův otec Henry James proto mohl trávit život bez starostí o výdělky, jako kultivovaný a poněkud podivínský teolog, věnující se netradiční výchově svých pěti dětí, z nichž William byl nejstarší. Možná díky otcově výchově byl William James později jako profesor na Harvardu schopen uvolnit mladému studentu E. L. Thorndikovi sklep svého domu pro jeho experimenty s kuřaty. James trpěl různými tělesnými potížemi psychického původu, což bylo patrně důvodem, proč si jako vystudovaný lékař (Harvard, 1868) nikdy neotevřel praxi a místo toho se raději věnoval vyučování anatomie a fyziologie. Od 80. let 19. století se začal věnovat teorii a výuce psychologie a filozofi e. Stal se kritikem asocianismu W. Wundta a zakladatelem funkcionalismu jako studia abstraktních obsahů vědomí zdůrazňujících účel a funkci psychických jevů. Tyto myšlenky se později odrazily v činnostní psychologii F. Brentana. Pro stálý tok procesů ve vědomí či na jeho prahu James vytvořil termín proud vědomí, jako subjektivní a většinou nesdělitelné prožívání, a ideomotorickou představu, jako popud schopný uvést organismus v pohyb bez volního úsilí. Do hloubky se zabýval lidskými předsudky, které definoval jako předpojatou názorovou strnulost, emočně nabitou avšak kriticky nezhodnocenou, a z ní plynoucí postoje přijímané jedincem nebo celou skupinou. Předsudky pak podle Jamese nezávisí na okamžité situaci, neopírají se o porozumění, což lapidárně vyjádřil větou: „Mnoho lidí se domnívá, že myslí, ač jenom nově řadí své předsudky.“ Značnou pozornost James věnoval studiu náboženství, které považoval za součást lidské existence, vývoje lidstva a podstaty světa. V tomto smyslu užívá pojem vesmírné vědomí. Své názory popsal v díle Druhy náboženské zkušenosti (1902). Roku 1887 vznikla Jamesova-Langova teorie (Lange byl švédský fyziolog a ke shodnému názoru došli oba autoři nezávisle na sobě), podle níž vzniku emoce předchází tělesná změna, jež je příčinou vzniku emoce. Nesmějeme se proto, že jsme veselí, ale jsme veselí proto, že se smějeme. Teorie byla překonána až roku 1928 principem homeostázy W. B. Cannona. Jisté rozčarování z možností proniknout do psychiky James vyjádřil v poslední větě svých Principů psychologie (1890): „Čím usilovněji se člověk snaží vysledovat skutečný průběh psychogeneze, ony kroky, jimiž jsme jako rasa získali své psychické vlastnosti, tím jasněji cítí ‚pomalu houstnoucí soumrak blízký naprosté noci‘.“ Tuto skepsi se mu částečně podařilo překonat až díky Pragmatismu (1907). Zemřel 26. srpna 1910 v americkém státě New Hampshire ve věku 68 let.