Online archiv

Ticho je to nejhorší, co se může stát

Experiment potvrzující teorii kognitivní disonance

Rizika zneužití behaviorální terapie u lidí s mentálním handicapem v pobytových službách

Existuje intuice? A může rozumně uvažující člověk něco takového brát vážně? Lze intuici důvěřovat? Po celá desetiletí pokládali vědci intuici za něco iracionálního a nevěrohodného. Studium lidského rozhodování a také kreativity je však znovu přimělo se tématem intuice zabývat. Představa, že se v životě rozhodujeme racionálně, vyvolává u většiny psychologů samozřejmě shovívavý úsměv již dávno. Od dob Freudových a Jungových je zřejmé, že pudy, emoce nebo v Jungově pojetí archetypy ovlivňují lidské chování mnohem víc, než si obvykle připouštíme. Jak ale smířit emoce a rozum, když emoce nás přece tak zaslepují? Nedávné výzkumy rozhodovacích procesů ukazují, že ne vždy. Prvotní pocity, dojmy i „tušení“ někdy bývají správné. A i když takové „někdy“ našemu rozumu jistě nepostačí, vědci tento fenomén vysvětlují, stručně řečeno, takto: Mozek přijímá v bdělém stavu okolo 11 milionů smyslových podnětů za vteřinu. Naše vědomé myšlení, sídlící v mozkové kůře, je schopné zpracovat jen asi 40 až 60 z nich. To je cca 0,00045%. Nepatrný zlomek. Zbytek podnětů mozek také registruje, ovšem ne vědomě. Přesto podle kognitivních vědců mozek tyto informace zpracovává a využívá. Děje se tak prostřednictvím dvou nezávislých, vzájemně interagujících systémů, které oba ovlivňují náš úsudek a rozhodování. Jsou označovány jako systém 1 a 2.

vzduch program, Larp – vzdělávací který vás chytí

Inteligentní lidé vědí, že lze věřit jen polovině toho, co slyší. Velice inteligentní vědí, které polovině.

zemřel ve věku 62 let neurolog a psychiatr Richard Freiherr von Krafft-Ebing

S přibývajícím věkem není neobvyklé, že člověk čas od času na leccos zapomene; když se učí něco nového, nejde to již tak rychle jako dříve, udržet pozornost vyžaduje stále větší úsilí. Co když ale člověk cítí, že problémy, které mu selhávající paměť přináší, jsou mnohem závažnější než u osob stejného věku?

Podprahová reklama, taková, která ovlivňuje naše spotřební chování, aniž bychom ji vědomě zaznamenávali, je ve většině zemí včetně České republiky zakázána. Přesto se s ní setkáváme: v nákupních centrech, hotelech, bankách, autosalonech i na letištích. Vetřelci nám do hlavy pronikají jednoduše – nosem.