Charita a móda: spojenci proti sociálnímu vyloučení
Kristína Baluchová, 11/2013Občanské sdružení P(l)uto zahájilo loni zajímavý projekt na podporu sociálního začlenění handicapovaných občanů. Vytvořilo síť chráněných dílen a dalších zařízení pro klienty odkázané na sociální pomoc a nabídlo jim vyplnit volný čas zajímavou tvůrčí aktivitou - šitím. „Zárodek této myšlenky vznikl už velmi dávno, ještě když jsem pracovala jako psycholožka v Domově sociálních služeb a zařízení pro seniory Kaštiel ve Stupavě. Klienti měli k dispozici kreativní dílnu. Vzpomněla jsem si tam, kolik času jsem v dětství strávila s maminkou mezi látkami. Máme k módě blízký vztah, určitě jsme to částečně zdědily po prarodičích, kteří byli oba krejčí,“ vysvětluje zakladatelka sdružení Kristína Baluchová. „Někteří klienti mi potvrdili, že v produktivním věku také hodně šili. Tak jsme se společně vraceli ke vzpomínkám na módní kousky a doplňky, které kdysi zhotovili, a já jsem začala věřit, že právě podobné aktivity mohou zvýšit kvalitu jejich života a vrátit jim pocit vlastní důležitosti a užitečnosti.“ Pozornost veřejnosti si vysloužilo první kolo projektu s názvem Šaty dělají člověka. Tohle známé přísloví je do určité míry i nosným pilířem aktivity, které by v buducnosti mělo symbolizovat fakt, že lidé mají zájem o tvorbu jiných lidí - těch stojících zdánlivě na okraji společnosti. „Tím, že nás podpoříte, že si koupíte a budete nosit výrobky občanského sdružení P(l)uto, budete zároveň i navenek šířit dobré skutky. Vaši krásnou duši podtrhnou i krásné šaty,“ říká Kristína Baluchová, která se stává stále výraznější bojovnicí proti sociálnímu vyloučení. V průběhu roku 2012 vytvořilo sdružení tři prototypy šatů, do jejichž zhotovení byla kromě Soukromé střední odborné školy Biela Voda v Kežmarku zapojená i chráněná dílna Dům Svítání v Jakubově a Domov sociálních služeb a zařízení pro seniory ve Stupavě. Do celého projektu bylo zapojeno více ohrožených skupin obyvatelstva - první návrhy vytvořily v rámci školní praxe studentky zmíněné školy patřící do romské minority. Šaty šili klienti chráněných dílen s lehkým mentálním postižením. Veřejnosti byly „šaty s duší“ poprvé představeny prostřednictvím známých slovenských filantropek, což vzbudilo i mediální pozornost. První kolekce byly vyrobeny v limitované verzi, sdružení se rozhodlo prvních pár kousků neprodat, ale posunout motivaci k dobrým skutkům ještě o krok dál a darovat je desítkám „obyčejných neobyčejných žen s velkým Ž“, žen, které mění nás svět k lepšímu. Patří k nim zakladatelka filantropického sdružení, která adoptovala tři romské děti a v současnosti je sedminásobnou matkou, či dáma, která založila psí útulek (jejich zajímavé příběhy si můžete přečíst na http://www. ozpluto.sk/sk v sekci archivu novinek). V letošním roce občanské sdružení P(l)uto vstoupilo do podnikatelského prostředí. „Abychom ještě více upoutali pozornost veřejnosti a oslovili i lidi, kteří o chráněných dílnách ještě neslyšeli, kontaktovali jsme známého slovenského módního návrháře Borise Hanečku, a spojili jsme tak dva vzdálené světy,“ vysvětluje Kristína Baluchová. Taková spolupráce ještě víc posílí pocit důležitosti u lidí ohrožených sociálním vyloučením. „V současné době probíhá zhotovování prototypu. Pan Hanečka si je samozřejmě vědomý limitů, jimiž naši klienti disponují, a přizpůsobuje jim své návrhy. Prvořadé je, aby všichni zúčastnění měli z práce radost.“ Na slovenský i český trh se v průběhu letní sezony dostala unikátní trička - to je další krok v rozvoji občanského sdružení P(l)uto. Sdružení se navíc rozhodlo kromě provozování e-shopu vytvořit malý obchůdek na bázi sociálního podnikání a zaměstnat lidi se ztíženou pozicí na trhu práce. Kandidátky pocházejí z azylového domu - jde buď o osamělé matky, nebo o dívky, které odešly z dětských domovů. Kromě práce získají vlastní rozvojové plány, které jim umožní například dokončit středoškolské vzdělání, získat potřebnou praxi i sebevědomí, aby po uplynutí „inkubační doby“ v Plutošope ustály svou situaci na trhu práce. „Tento krok vznikl tak trochu náhodně, do velkého podnikání jsme se nechtěli pouštět. Ale když budeme mít krásné výrobky, o které, doufáme, bude velký zájem, musíme mít někoho, kdo se bude naplno věnovat prodeji. Tak proč neposkytnout odrazový můstek někomu dalšímu?“ popisuje motivaci zakladatelka sdružení. „Věříme, že naše aktivity budou inspirovat další lidi, kteří mají možná taky zajímavé nápady, ale bojí se je realizovat. Samozřejmě že je to všechno velmi náročné, každá z členek našeho občanského sdružení má ještě i své civilní povolání. První látky na šití jsem financovala ze svých literárních aktivit, ale věříme, že mnoho filantropických projektů má potenciál k samoudržitelnosti -a tam směřujeme i my.“
