Online archiv

Teroristické akce z počátku ledna výrazně zasáhly celou francouzskou společnost. Všem Francouzům (muslimům, černým i bílým) to vzalo dech a nevědí, co k tomu dodat. Francie je konzervativní, avšak velice tolerantní a přívětivou zemí. Většina muslimského obyvatelstva pochází ze severní Afriky, z bývalých francouzských kolonií. Z vlastní zkušenosti vím, že valná většina francouzkých muslimů je plně integrovaná ve společnosti. Politika země je antikomunitaristická, což znamená, že v běžném životě muslimové prakticky nikde netvoří uzavřenou skupinu. Každý mladý Francouz má alespoň jednoho muslimského kamaráda, neboť všichni procházejí stejným vzdělávacím systémem. Ve společnosti všichni muslimové mluví pouze francouzsky, a i když mají kořeny mimo evropský kontinent, hrdě se hlásí k francouzskému občanství a kultuře. Útoky z počátku ledna jsou obrovským šokem, ze kterého se bude multikulturní Francie jistě ještě dlouho vzpamatovávat. Naopak já jsem zděšen z českých nenávistných novinových titulků, z toho, co se píše na různých serverech a co v Česku slyším po hospodách.

Před čtyřiasedmdesáti lety vyšla poprvé publikace, v níž chtěl Erich Fromm vysvětlit demokratickému světu, jak je možné, že německá veřejnost, až na čestné výjimky, uvěřila Hitlerovi a stala se jeho nekritickou a oddanou služkou. V mnoha souvislostech je aktuální i dnes.

Ukázka z nové knihy Malcolma Gladwella

„V mém životě mě nejvíc ovlivnil rozvod, osobní zkušenost s tsunami a autismus mého syna Ángela,“ přiznává otevřeně v krátkém medailonku jedna z ambasadorek konference Všem ženám, Barbora Chuecos. To mě zaujalo mnohem víc než fakt, že je generální ředitelkou společnosti Mary Kay Czech Republic, neboť každý z šesti ambasadorů pracuje ve vrcholovém managementu. Proto jsem o rozhovor požádala právě ji.

„Ne, na žádnou nedělní procházku rozhodně nepůjdu. Cítím se tak hrozně unavená. Bolí mě celé tělo, a když si představím, že zítra budu muset zase do práce, vůbec nevím, jak to zvládnu,“ stěžuje si pětačtyřicetiletá Markéta. Manžel si rezignovaně povzdechne - tahle podivná únava, stálá nervozita a nenálada jeho ženy trvá už skoro půl roku. Téměř dva měsíce strávila v pracovní neschopnosti, vozil ji z vyšetření na vyšetření bez valného výsledku. S dcerou převzali už prakticky všechny práce spojené s provozem domácnosti, aby měla Markéta čas odpočívat. Jenže i když nic nedělá, odpočatá není. Má v sobě pořád takové divné vnitřní napětí a nespokojenost. „Vyber si nějaký film, nechceš?“ nabízí manžel a otevírá v rodinné filmotéce složku, kde má jeho žena uložené své oblíbené filmy. „Už jsem je viděla stokrát, těm vtipům se snad už ani nedá smát,“ říká bez zájmu. „Navíc mě zase rozbolela hlava. Asi si budu muset vzít prášek na spaní - kdoví, jestli vůbec usnu…“

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Denně se v práci setkávám s dětmi a rodiči, kteří potřebují pomoc. Většinou jsou důvodem problémy v učení nebo chování. Tohle osmileté děvčátko bylo ale jiné…

Meditace klidu, meditace vhledu, meditace v chůzi, transcendentální meditace, mantry, vizualizace, Osho, zazen... Je to všechno skutečně tak skvělé, jak slibují reklamní letáky meditačních kurzů, a někdy i seriózní publikace? Nemohou nám tyto exotické metody spíše ublížit? A pokud ano, jakým způsobem?

Kdy je správný čas na změnu v práci či v životě? A kde brát čas a chuť na změny a novinky, které permanentně přicházejí? Nejen na tyhle otázky bude hledat nekonvenční odpovědi 6. konference Ven z krabice, nazvaná Staří psi a nové kousky. Povídáme si o ní s Radomilem Bábkem, generálním ředitelem pořádající společnosti Everesta.