Online archiv

Posluchače často zaujme i svým neformálním vystupováním a „pirátským“ šátkem na hlavě. Na benefičním koncertu pro děti s autismem nejen zahrál na housle, ale vydražil také ukulele Marka Ztraceného, a přispěl tak nemalou částkou ku prospěchu dětí.

Většina enuretiků se navenek projevuje nejistým chováním, často se straní kolektivu, což okolí brzy odhalí, a může této situace zneužít. Dítě pak často bývá terčem posměchu a šikanování. Malí enuretici bývají omezováni v aktivitách se svými vrstevníky i rodinou, mají nižší sebevědomí a pro některé zůstává pomočování „noční můrou“. Proto je velmi důležité tento problém nepřehlížet, netajit ho, ale naopak pátrat po jeho příčině, najít způsob, jak dítěti usnadnit jeho situaci a pomoci mu tento nelehký boj vyhrát.

Většina rodičů se mylně domnívá, že nejčastějším důvodem nočního pomočování dětí jsou psychické problémy jako stres nebo strach. Nejčastější příčinou je však nedozrálost systému pro regulaci tvorby, množství a hustoty moči.

O domácím vzdělávání mi z dob studií na pedagogické fakultě utkvělo v hlavě jen to, že existuje jako jedna z forem vzdělávání pro rodiny cirkusáků nebo lidí žijících dlouhodobě v cizině. Škola je vybaví učebnicemi, maminka se s dětmi učí, a až se vrátí, paní učitelka si je přezkouší. Prakticky jsem se k domácímu vzdělávání dostala přes vlastní děti.

Čítanka – učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia, nakladatelství Fraus

Gymnázium Přírodní škola, o. p. s., je pražské soukromé osmileté gymnázium, které chce být plnohodnotným životem tady a teď, nikoli pouze přípravou na budoucnost. Na Přírodní škole studuji letos osmým rokem. Škola je pro mě v první řadě společenstvím. Společenstvím lidí, kteří společně žijí, vzájemně se učí, radují se a pracují. Kde se můžu ptát, kde si mohu spoustu věcí vyzkoušet, kde je oceněna snaha a zájem. Společenstvím, kde se cítím dobře a kam se ráda vracím. Společenstvím lidí, které mám ráda. Na Přírodní škole jsou propojeny klasické prvky gymnaziální výuky (rozsah učiva, výuka v běžných dnech) s prvky typicky přírodoškolskými, z nichž jsou některé podobné skautskému či vysokoškolskému systému. Pokusím se tedy představit alespoň ty nejdůležitější z nich.

… ZIMA

Vlak z Havířova vyjížděl chvilku po půl osmé ráno. Děti s batůžky, spacáky a cestovními taškami v rukou se shromažďovaly v chladném vestibulu již dlouho před odjezdem vlaku. Byly plny očekávání a pečlivě si věšely na krk cedulku se jménem pražské základní školy a telefonem paní učitelky… již za pár minut začne opravdová jízda.

Arachne je skupina studentů a pedagogů Přírodovědecké fakulty, ale i jiných vysokých škol, jejíž cílem je seznámit středoškolské studenty se současnou biologií a zároveň jim umožnit poznat lidi s podobnými zájmy, rozvíjet svou fantazii, tvořivost i fyzickou zdatnost a zažít nějaký čas v tak trochu jiném světě.

Zbožňuji rodiče, kteří milují své děti takové, jaké jsou, ať jsou, jaké jsou, nelakují si je na růžovo a spolupracují se školou. Taková byla kupříkladu maminka Tomečková. Učila jsem dvě z jejích dětí, oba starší kluky. Petra zvaného Velkej Tomeček, protože byl nejstarší, a Libora, zvaného Malej Tomeček, protože byl mladší. Paradoxně by Malej Tomeček o 3 cm vyšší než Velkej Tomeček, který měřil „pouze“ 201 cm. Libor, tedy Malej Tomeček, charismatický brunet, to vedl tak, že šestileté gymnázium studoval sedm let, a když propadl, dostal se ke mně do třídy. Hned prvního září se ke mně na chodbě přitočil, otcovsky mi položil paži kolem ramen a z výšky 204 cm rozšafně zahlaholil: „Paní profesorko, já jsem vám chtěl poděkovat, že jste se mne tak ujala.“ Pravdou je, že za ty tři roky, co jsem Liborovi dělala třídní, jsem ho několikrát měla chuť zabít, což pravidelně končilo tím, že jsem do něj bezmocně bušila pěstičkami, zatímco on na mne zkroušeně shlížel, a jednou se málem zabil sám. To se mi na školním výletě na konci předmaturitního ročníku pochlubil, že má za dva týdny seskok padákem. „Neblbněte, Libore, nedělejte to, zabijete se,“ zrazovala jsem ho tehdy. „Nebojte se, paní profesorko,“ chlácholil mne, „já mám průsery jenom ve škole!“ Za dva týdny mi přišla SMS: „Paní profesorko, bylo by možné z důvodu vážného úrazu odložit reparát z matematiky?“ Libor se totiž při seskoku tak kochal, že zapomněl přistávat… Odnesl to kompresní zlomeninou dvou obratlů, díky bohu bez trvalých následků. Do maturitního ročníku nastupoval kvůli úrazu s individuálním studijním plánem, a to byl konec. Rozložil se tak, že mi došla trpělivost a donutila jsem ho jít k psycholožce. Výsledek? ADHD, dříve LMD. Vnímání času na úrovni osmiletého dítěte. To jsem se dozvěděla v den jeho maturitního plesu. Maminka ale diagnózu znala už od první třídy, jen jí připadalo, že je Libor moc velký na to, aby se na to vymlouval. S maminkou jsme vedly dlouhé telefonické hovory, vždycky jsme si perfektně popovídaly, ona Liborovi nikdy neomlouvala nic, co k omluvení nebylo, a když už ji štvaly jeho výmluvy na to, že je mu špatně, klidně mu do omluvňáku napsala menstruační bolesti. Jednou jsme takhle zase telefonovaly a do toho se z kuchyně (mojí) ozvalo řinčení skla, rachot a zvuk tryskající vody. Můj kocour chytal mouchu na okně nad dřezem. Skočil na záclonu, serval ji i s konzolou, spadl přitom do dřezu s nádobím, které z části vyhodil na podlahu, a jak se sápal ven, spustil pákovou baterii. Zavřela jsem vodu a převyprávěla paní Tomečkové, co se odehrálo. „To víte, nejchytřejší kotě z vrhu,“ poznamenala jsem na závěr. „No, to je Libor taky,“ povzdechla si paní Tomečková. Posledního půl roku jsem Liborovi plánovala učení vždycky na dva dny dopředu, to byl časový horizont, který zvládal. Dodělal takhle neklásko z němčiny, dokončil druhé pololetí. Na maturitu už se učil sám a zdárně odmaturoval. Boj s vysokými školami zatím prohrává, ale kdo ví, třeba kolem třicítky opravdu dospěje a nakonec i dostuduje. Vždyť je to nejchytřejší kotě z vrhu.

Jako jeden z největších problémů při nástupu romských žáků do škol a v průběhu prvních ročníků bývají jejich učiteli uváděny potíže s českým jazykem. S jakými jazykovými zkušenostmi tedy romské děti do školy přicházejí?

Na gymnázium jej pro třídní původ – stejně jako jeho bratra – odmítli nebo nesměli vzít. Proto vstoupil do učení na jemného mechanika. Jeho matka se nevzdala a vyjednala mu možnost chodit současně na večerní gymnázium. Maturoval na samé jedničky, ale na vysokou zase nemohl. Později se na vysokou školu dostal, a to na přímluvu jednoho z komunistických funkcionářů, který trval na tom, že talentovaní lidé by měli studovat.