Online archiv

Čím dál tím častěji se setkáváme s názorem, že na každé škole by měl být školní psycholog. Jsou i školy, které ho mají. Mně to přijde jako vynikající nápad. Ano, hlasuji všemi deseti pro to, aby na každé základní i střední škole byl, podle velikosti, aspoň jeden školní psycholog. A hlasuji všemi deseti také pro to, aby se tato specializace skutečně na nějaké vysoké škole vyučovala. Aby byli školní psychologové stejnými specialisty jako psychologové dětští či dospěláčtí. O práci školního psychologa totiž panuje zkreslená představa, že by to měl být dětský psycholog s tou výhodou, že hnízdí přímo ve škole a je po ruce, když má nějaké dítě problém. To je ovšem pouze dislokovaný dětský psycholog. Psycholog školní by měl být odborníkem na celý ten prazvláštní ekosystém zvaný škola. Neměl by řešit pouze děti a jejich problémy, protože školu netvoří pouze děti a jejich problémy. Školu tvoří také učitelé a jejich problémy a vedení školy a jeho problémy a rodiče a jejich problémy. Školní psycholog by měl obsáhnout vše. Předpokládám, že by to byl velmi náročný obor, protože by musel zahrnout práci jak s dětmi, tak s dospělými (což je z hlediska psychologie velký rozdíl), práci s jednotlivcem i s kolektivem a v neposlední řadě i dovednosti policejního vyjednavače, to když školu přepadne zvlášť agresivní rodič. Aby se totiž ve škole dobře učilo (učilo se), musejí být v pohodě jak děti, tak učitelé. Unavené, stresované, nešťastné, šikanované, nevhodně zamilované, zakomplexované či anorektické dítě se nebude dobře učit, lépe řečeno, bude na školu kašlat, protože řeší zásadnější problémy. Unavený, stresovaný, nešťastný atd. učitel nebude dobře učit, protože řeší zásadnější problémy. Pokud je ve stejné situaci dejme tomu účetní, je to pitomé, protože se jednak necítí dobře a jednak může udělat chybu. Ale učitel je neustále v kontaktu s dětmi a velmi je ovlivňuje. Pětačtyřicet minut téměř absolutního soustředění a komunikace s dvaceti až třiceti osobami, deset minut pauza, během níž je nutné dojít do kabinetu a z kabinetu, připravit si věci na další hodinu, odskočit si na toaletu a věnovat se několika žákům, kteří přijdou s nejrůznějšími záležitostmi (potvrzení o studiu, omluvenka, jakou jsem dostala známku z písemky, dotaz na exkurzi…). Dovedete si představit, jak je to psychicky náročné? A zvlášť ve chvíli, kdy máte osobní problémy nebo problémy s kolegou nebo s vedením, kulminuje klasifikace, jste atakováni fňukáním dětí, které půl roku nic nedělaly a na poslední chvíli si chtějí vytáhnout známku, případně telefonáty rodičů takových dětí… Nedovedete. Kdo nezažil, nepochopí. Ideální by ovšem bylo, kdyby děti nepocítily, že je učitel přepracovaný, vyčerpaný, naštvaný či nešťastný. A i od toho by měl být školní psycholog. Aby se staral o pedagogický sbor a snažil se ho udržovat v pohodě, řešil problémy, které v jeho rámci vzniknou – stejně jako se řeší problémy, které vzniknou ve třídě. Měl by poznat, kdy učiteli hrozí vyhoření, kdy je přepracovaný atd. a měl by mít možnost nabídnout v takové situaci účinnou pomoc. V neposlední řadě by se měl školní psycholog zabývat i vztahy mezi učiteli a žáky. Jak praví staré moudro, nikdy se nezrodil člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Žádný učitel nebude sedět všem stovkám či tisícovkám žáků za svou kariéru, i kdyby byl sebelepší, protože lidé jsou prostě různí. Žádné dítě nebude oblíbené u všech vyučujících. Tak to prostě je. Koneckonců ve škole nejsme proto, abychom se navzájem milovali, na to mají naši žáci své rodiče. Jsme tu kvůli práci, a v práci se k sobě máme chovat korektně. Oboustranně korektně. A pokud mezi učitelem a žákem vypuknou nějaké animosity, kdy například žák učitele záměrně provokuje nebo naopak učitel žáka zesměšňuje, pak by měl opět nastoupit školní psycholog a přijít na kloub tomu, co za tím je. No, nebyl by to jednoduchý obor…

„Šachy nejsou jako život… šachy jsou život. Právě tak jako divadlo.“ Fernando Arrabal

Dějepis pro 6. ročník a víceletá gymnázia, Nakladatelství Fraus

Ušít dítěti individuální vzdělávací plán (IVP) opravdu na míru je časově i odborně náročná práce a výsledek není předem zaručen. Někteří na něj nahlížejí jako na formální dokument, který v praxi stejně mnoho nemění. Někteří ho považují za docela užitečný nástroj, ale drží se v zásadě v kolejích standardních doporučení školského poradenského zařízení a do vlastních invencí se příliš nepouštějí. Proč? Není to škoda? Jak tedy IVP vdechnout více života a jak ho využít?

Gymnázium Lauderových škol, které je zřizováno Židovskou obcí v Praze, využívá při přijímacích zkouškách vlastní testy, připravené učiteli školy. V matematice se úlohy soustřeďují hlavně na ověření logického a matematického myšlení žáků.

Seriál přijímačky tentokrát o tom, proč jsme to vzdali a proč to nevnímáme jako neúspěch.

Střední odborná škola dopravy a cestovního ruchu, Krnov, p. o., je státní střední školou, kde se vyučují dva obory – management cestovního ruchu a management v dopravě se zaměřením na leteckou dopravu. Specifičnost těchto oborů k nám láká studenty z celého Moravskoslezského kraje. Učím zde již více než deset let a neměnila bych. Důvody pro to mám hned tři: žáky, vedení školy a své kolegy.

NOVÁ ŠKOLA, s. r. o., se pustila do tvorby učebnic pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. První učebnicí v této řadě je čítanka pro 5. ročník. Pokud máte ve třídě žáky se specifickou poruchou učení, dyslexií nebo dysortografií, doporučuji jim zakoupit tuto novou rozšířenou verzi.

V současné době se v mnoha oborech lidské činnosti projevuje snaha, aby se rozhodování a řízení opíralo o kvalitní informace. Ve školství se to týká všech úrovní – rozhodování o jednotlivém žákovi, v rámci jedné školy, i tvorby státní vzdělávací politiky. Poskytnout co nejvíce informací těm, kdo rozhodují o školství na národní úrovni, je prvním a základním cílem mezinárodního šetření PISA. To však neznamená, že jeho výsledky jsou užitečné jen pro politiky a vrcholné státní úředníky.

Dotaz se týká prověření regulérnosti nařízení čerpat dovolenou v době, kdy pro mě nemá zaměstnavatel práci: k 31. 7. 2013 jsem skončil jako ředitel školy. Nabídli mi jen zlomek pracovního úvazku s tím, že víc hodin není. Odmítl jsem. Na pracovní náplni jsme se nedohodli. Vznikla tak překážka v práci na straně zaměstnavatele. Dostal jsem výpověď pro nadbytečnost s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Začali mi od 1. 8. nejprve vyplácet náhradu platu. Je možné, aby mi nyní nařídili čerpat dovolenou, která mi ještě zbyla, přestože s tím nesouhlasím? J. M.

Do prvních tříd nastoupí v příštím školním roce asi 140 000 dětí. Zápisy probíhaly od půlky ledna do poloviny února, a ani letos se na řadě míst neobešly bez hysterie a stresu v boji o místo. Tvrdím, že pořadí ve frontě není objektivním kritériem pro přijetí do 1. třídy.

Můžete mi, prosím, doporučit nějakou knížku pro desetiletého kluka? Víte, on moc nečte. Kdybych si dělala čárky, bude toto jistě jedna z nejčastějších otázek, které uslyšíte v dětském oddělení Městské knihovny v Praze.