Online archiv

Před časem se mi dostala do ruky útlá brožura s názvem Srozumitelné vyjadřování. Skočila jsem po ní jako ryba po třpytce, protože co potřebuje kantor více než vyjadřovat se tak, aby mu žáci rozuměli? Kniha to byla moudrá. Přečetla jsem sotva pár stránek a už jsem měla v hlavě brouka velikosti vypaseného chrousta. V knize se totiž psalo o tom, že v podstatě existují dva typy přednášejících. Ti, jimž jde především o to, aby je auditorium pochopilo, a dokážou své vyjadřovací prostředky přizpůsobit jeho úrovni. A druzí, kterým jde především o vysokou úroveň projevu. Dilema bylo nastoleno. Samozřejmě že chci, aby moji studenti chápali, co jim říkám. Ale také chci, aby se jim rozšiřovala slovní zásoba, aby kultivovali svůj jazykový projev, aby slyšeli, jak se vzdělaný člověk má vyjadřovat. Protože – nalejme si čistého vína – kde dnes dítě slyší souvislý projev na úrovni? Doma ne, copak doma při běžné komunikaci potřebujeme vytvářet náročnější větné konstrukce a dbát na to, abychom používali co nejširší slovní zásobu? V televizi? Když už ani leckterý veřejný činitel – o moderátorech nemluvě – nedokáže skloňovat stovky (kolikrát už jste slyšeli někoho hovořit o pětseti kusech?) a o tom, že slovo sranda je vulgarismus, nemá ani ponětí a klidně to řekne na kameru? Že vás to zarazilo? Tak schválně, z jakého slovesa je to asi odvozeno? Správně. Nemusíte to říkat nahlas. Jaká paráda by to byla, kdyby naši studenti a žáci měli vyjadřovací schopnosti a slovní zásobu na takové úrovni, jaká se v tom kterém ročníku očekává! Pedagogové by se mohli věnovat svému vlastnímu předmětu, třeba přírodopisu, protože by se mohli spolehnout, že jejich svěřenci jsou vybaveni základním nástrojem nutným pro práci ve škole – jazykem. Jenže to tak není. Můžeme plakat na stránkách odborných časopisů, v koutech sboroven a kabinetů, můžeme donekonečna (a právem) spílat rodičům, že svým dětem odmalička nečetli pohádky a k četbě je nevedli, tudíž děti nemohly slovní zásobu načerpat a jsou špatně jazykově vybaveny. Ale tím situaci nezměníme. Prostě to tak je. Můžeme na to žehrat, ale musíme tu skutečnost také akceptovat a pracovat s ní. Uvědomit si, že nám do školy přicházejí děti jazykově vybavené jinak, než to bylo před deseti, patnácti, dvaceti lety. Neznamená to, že máme rezignovat na snahu přivést je ke čtení, aby si slovní zásobu rozšiřovaly, aby se v nich pěstoval jazykový cit atd. Ale zároveň musíme mít pořád na mysli, že jsou jiné. Opravdu hodně jiné. Snad nikdy nebyl takový rozdíl mezi učiteli a jejich žáky. Dnešní učitel (i začínající) prožil dětství bez internetu, zato s knihami a lítáním po venku. Ale děti, které učí, jsou internetem odkojené. Jejich mozek jinak uvažuje, jinak zpracovává informace. Dá se říct, že učitelé i žáci jsou dnes každý z jiné planety. A pozor, ve velké míře jsou i rodiče na jiné planetě než jejich děti. A tak si říkám, že bychom možná měli na naše žáky, studenty a potomky nahlížet jako na vítané hosty z jiné planety, na roztomilé ufonky, kteří tu s námi chtějí žít, a my jim musíme vysvětlit, jak to tu chodí. Když budete mluvit s ufonkem, který se naučil česky v rychlokurzu ve vesmírném středisku Alfy Centauri, také vám asi v první řadě nepůjde o to, ho ohromit tím, kolik cizích slov znáte a jak složitá souvětí tvoříte při projevu spatra. Samozřejmě že projev pedagoga musí být vždy na vyšší úrovni než projev jeho svěřence, laťka musí být nastavená. Jde o to, do jaké výše. Dítě by na ni mělo dosáhnout. Třeba natažené a vestoje na špičkách, i kdyby si muselo trochu povyskočit. Ale šanci dosáhnout mít musí. Moje dilema zatím vyřešené není. Přemýšlím, jestli ta moje laťka na gymnáziu má být nastavená tak, aby na ni dosáhli i ufonci, kteří se ptají, co je výčet, úkladný a centralizovaný.

Za jedny z nejdůležitějších dovedností pedagoga považujeme otevřenou komunikaci se žáky i s kolegy. Víme všichni, co si představit pod pojmem strukturovaný rozhovor a respektující přístup?

Před děti jsem vysypala hromadu tkaniček, provázků, mašliček, kolíčků, víček, střepů a kamenů. „Jé, děti, co je to za smetiště? A podívejte, kdo se nám v té hromadě schoval? Chlapeček Karlík…“ A rychle jsem poskládala obličej z kamenů, střepů a všeho jiného (na kamenech jsem měla namalované různé oči, pusy smějící se, mračící se, křičící, divící se…). Stačilo jen tak málo a děti se pustily do skládání dalších obličejů zcela samostatně. Pak jsem vytáhla tašku s hadříky a z obličejů se stávali celí panáčci. Veselí, spící, pánové, paní, děti… Zábava pro děti každého věku, ty starší si mohou různé oči a pusy namalovat na kameny samy, ty mladší si osvojí stavbu obličeje a anatomii těla člověka hravým způsobem. Trojrozměrný způsob zprostředkovává informace mnohem rychleji, než když s dětmi pořád dokola kreslíme obličej na papír. Zároveň v dětech rozvíjíme fantazii, kreativitu, smysl pro humor a svobodomyslnost.

Jedním z fenoménů současné doby je určitě obrovský rozvoj informačních technologií. Jak si s tímto faktem mohou poradit školy?

Když jsem si před zahájením školní docházky udělala pracovní výlet do obchodu s učebnicemi, našla jsem v regále věnovaném českému jazyku pro 4. ročník praktické a levné pracovní sešity, které vydala Nová škola, s. r. o.

Proč není sjednocený proces žádostí o zajištění služby asistenta pedagoga? Jiný způsob žádosti platí pro asistenta pro zdravotně postižené, zdravotně a sociálně znevýhodněné, církevní a soukromé školy. T. H.

Společná setkávání a spoluprožívání hezkých chvil, navazování vzájemných kontaktů, obohacování slovní zásoby, nácvik kritického myšlení, čtení a psaní, výtvarné činnosti, pěvecký, taneční a dramatický prožitek, vaření s odhadováním množství ingrediencí, sebeobsluha, péče o pracovní místo a používané nástroje. – To všechno lze využít v projektu svázaném se starobylým obyčejem pálení čarodějnic.

Sledujeme přípravy na přijímačky ve čtyřech rodinách. Kolik času jim zabere učení?

Gymnázium Na Zatlance je čtyřleté všeobecné gymnázium na pražském Smíchově. Ústřední myšlenkou školního vzdělávacího programu „Objevovat a rozvíjet“ je poskytnutí maximálně možného individuálního přístupu ke každému žákovi. Jak se nám to daří, můžete posoudit z odpovědí studentů nebo z osobní návštěvy.

Nová škola, o. p. s., pomohla na třinácti školách po celé republice otevřít 21 čtenářských klubů a pozvala do nich děti, které pocházejí z rodin, v nichž z nejrůznějších důvodů chybí čtenářské vzory, a děti, které se ve škole potýkají s některou ze specifických poruch učení. K překvapení všech zúčastněných zájem předčil očekávání.

Zajímavým a u nás zatím novým fenoménem využití neurovědy ve vzdělávání je aplikace jejích poznatků při výuce jazyků, konkrétně angličtiny. Místo tvrdého drilu při učení slovíček a výuky gramatických jevů se soustředí na vytvoření potřebných neuronových spojení v mozku, které umožňují „nasátí“ jazyka přirozeným způsobem. Text: Jana Becková Senzitivní období pro rozvoj jazyka je od narození do zhruba sedmi let. Během tohoto období mozek nasává řeč se všemi specifiky z okolí zcela přirozeně. Kromě slov absorbuje i pravidla řeči, kterým je dítě vystaveno, a organizující se struktury pro daný jazyk. Schopnost absorpce jazyka se výrazně snižuje poté, co se dítě naučí hovořit v mateřštině. Je to především proto, že mozek poté, co přijme jednu řeč, nemá přirozenou schopnost absorbovat nové zvuky a další pravidla. K přemýšlení nám totiž postačí pouze jeden jazyk.