Online archiv

MOJE NEJHORŠÍ HODINA:

„Srdce ženy je nestálé, stálá bude vaše kvalifikace, až si ji zvýšíte,“ říkával humorista Jan Vodňanský. Ministerské nařízení o nekvalifikovaných učitelích vyhnalo ze škol stovky, možná už tisíce pedagogů. Další zástupy pak nedobrovolně zamířily do učeben pedagogických škol coby dálkově studující pracující. Jednou z potrefených se stala i vysokoškolsky vzdělaná učitelka s aprobací na druhý stupeň, která se z rodinných důvodů rozhodla učit v mateřské školce. I na ni dopadla novela příslušného zákona. Jelikož může srovnávat pedagogické vzdělávání dříve a nyní, požádali jsme ji o několik dojmů z prvního měsíce studia. Říkejme jí třeba Milena. Své pravé jméno zveřejnit nechce. I to o něčem svědčí v Čechách roku 2014. J. N.

Obchody s hudebními nosiči přetékají písničkami pro děti. Každý, kdo má samohrajku a trochu kuráže, může dnes vydat CD. Ale děti jsou malé, nikoli hloupé. Hned tak něco za své nevezmou. Když jim však pustíte písně někdejší učitelky Jany Rychterové, záhy zpozorní, začnou se pohupovat do rytmu a přidávají se v refrénech. To se možná stává i u Maxim Turbulenc - jen s tím rozdílem, že tady jde o písně původní a rodiče při nich nemusejí skřípat zuby. Text: Jan Nejedlý, foto: T. T. Dohnal, Z. Šolcová, J. Mudra

Čtrnáctiletá žákyně naší školy se svěřila učitelce s obavou z gynekologické prohlídky, neboť již měla dobrovolný pohlavní styk. Bála se, že lékař vše nahlásí rodičům, případně policii. Je tedy skutečně lékař, který při prohlídce zjistí, že dívka ztratila panenství ještě před dovršením zákonné věkové hranice patnácti let, tuto skutečnost povinen hlásit rodičům, případně policii, nebo dokonce i škole? A. S., ředitelka ZŠ

Přiznám se, že v současné době neznám skutečně inspirativní, chronologicky uspořádanou a koncepčně promyšlenou čítanku pro základní školy. Zato znám mnoho tematicky velmi volně rozčleněných souborů literárních úryvků, které jako čítanka mají sloužit. Můžete je v průběhu roku otevřít vlastně kdekoliv - a buď máte štěstí, nebo ne.

O tom, zda z dítěte bude celoživotní čtenář, rozhoduje zpravidla rodina. Co však dělat, když právě v této oblasti rodiče nezafungují? Škola má řadu možností, kterých zřídkakdy využívá. Školní čtenářské kluby se snaží ovlivnit volný čas dětí, je však jasné, že bez pomoci rodičů to prostě nepůjde. Zkrátka, „vezmi vaše do klubu“… Text: Irena Poláková, foto: Ondřej Polák

Obyčejně s nimi nejsou problémy. Při hodinách ožijí, když se začne mluvit o Bibli. Jejich vyznání vyjde najevo nejpozději kolem Vánoc. Řeč je o dětech svědků Jehovových. Text: Jiří Lacman „Paní učitelko, je to obyčejná hvězda z nebe, nebo hvězda betlémská?“ ptá se žák při hodině výtvarné výchovy, když má stříhat motivy na vánoční výkres. Svědci Jehovovi totiž neslaví Vánoce. Neuznávají je za dobu Ježíšova narození. Zavrhují tudíž i všechny symboly a zvyklosti okolo. Kdyby tedy učitelka řekla, že jde o hvězdu, co zářila nad Betlémem, odmítl by žák výkres vytvářet. Tak mu káže víra i rodiče. Ze stejného důvodu na vánoční besídce nedává dárky ani nezpívá koledy. A při hymně nestojí v pozoru. To zas proto, že pocty patří podle jeho přesvědčení jen Bohu, nikoli státu.

1. DÍL

Současná doba nám přináší nové technologie, nové možnosti ve vzdělávání a cizí jazyky se stávají nedílnou součástí našich životů. Díky moderním komunikačním technologiím se hranice ve všech koutech světa stále více posouvají a jedinou bariérou, kterou je třeba překonat, je ta jazyková.

U většiny adolescentů během náročné cesty k dospělosti nastanou období emočních proměn a problematického fungování. Většina mladých lidí se takovými potížemi zvládne propracovat sama, často s podporou rodičů. V některých obtížných situacích může být nicméně užitečná i psychologická pomoc -a v extrémně vysilujících případech lze doporučit i farmaceutickou léčbu.

Tuto otázku si v poslední době kladou odborníci i laická veřejnost, a to především v souvislosti s projektem ministerstva školství „Výzva 51“1, jehož smyslem je vzdělávání pedagogů pro využívání moderních technologií ve výuce.