HVĚZDA SVÉHO OBORU
Ervín Bedrníček, 5/2016Často potkávám lidi, kteří se minuli povoláním. Zakaboněné číšníky, nešikovné zubaře, zmatené taxikáře, kominíky se závratí. A přitom by stačilo, kdyby protivný vrchní, kterého odjakživa přitahují výšky a samota, začal vymetat komíny, z kominíka by zas byl dobrý drožkář, neboť se vyzná ve městě i v tlačenici, a zubař-nešika by mohl dělat třeba na patologii, v Ústavu pro jazyk český či na finančním úřadě, tam by toho zkazil jistě méně než ve vaší ústní dutině. Všichni by byli spokojeni. Jenže to se lehko řekne, ale hůře provede. Vidím to i u nás ve škole. Můj kabinet sousedí s učebnou jazyků. Co chvíli odtamtud slyším anglické skuhrání desetiletých dětí, jak je loupe v kříži a chytají plotýnky, že mají revma, heksnšus, hemoroidy, sklerózu, případně prostatu. Paní učitelka angličtiny se totiž v mládí evidentně chtěla stát lékařkou, a to ještě na gerontologickém oddělení. Krutý osud ji však zavál na úplně jinou fakultu, a tak si na nebohých čtvrťácích alespoň opakuje diagnózy. Děti sice moc neumějí průběhový čas, ale se stetoskopem už zacházejí opravdu zručně. Paní kolegyně v tom ale není sama. Pokud byste se během výuky prošli po školní chodbě, narazíte na celý festival zmarněných ambicí. Za jedněmi dveřmi trápí děti Jiráskem češtinář, co se chtěl stát spisovatelem, z druhých dveří se linou Tři čuníci v podání zhrzené operní zpěvačky, ve výtvarce děti péruje za šišatého sněhuláka paní, již nevzali na AVU, nadějný fotbalista, co měl trable s kolenním vazem, píská na školním hřišti osmákům nohejbal. A tak bychom mohli pokračovat. Kolegyně, co si dobrovolně bere ranní dozory a opozdilcům zamyká dveře před nosem, aby jim mohla dát poznámku, by se možná lépe uplatnila jako bachařka ve věznici s ostrahou než jako vychovatelka dětí. Dějepisářka je zas do kšeftu. O přestávkách nám nutí kosmetiku Oriflame tak zdatně, že mám doma už celou nůši hydratačních krémů, a dokonce i jeden tělový balzám pro kojence, ačkoli mým dětem už raší vousy. Jen nechápu, proč se dotyčná zahazuje s dějinami a radši si neotevře kosmetické studio, obzvlášť když si plete paČ novníky a žákům tvrdí, že sedláci prohráli u Stalingradu. Stejně tak ředitel se minul povoláním. V útlém mládí se nejspíš toužil stát klaunem, z čehož mu dodnes zůstala klátivá chůze, červená bekovka a přeřeky, jimiž pravidelně rozesmává osazenstvo schůzí a třídních schůzek. Jen málokdo se narodil proto, aby se stal učitelem. Snad ten obrýlený doktorand, který u nás vede literární seminář. Jeho rozpravy o genezi staročeského chorálu Hospodine, pomiluj ny jsou nesmírně fundované, akorát by se hodily spíš na univerzitu. Šesťáci jeho profesorský um moc neocení a během výkladu o duchovní lyrice po sobě házejí krabičkami od pitíček. Pak je tu ještě kolegyně Eliška, které už v dětství přezdívali Eliška-poučka. Odmala se totiž účastnila dětských her nikoli jako aktér, nýbrž dozor. Záhy si osvojila zlatý fond výchovných pokynů: „Neběhej uhřátý! Neplav na hloubku! Nedívej se přes lupu do slunce! Houby, které neznáš, nesbírej!“ Tato karatelka logicky vystudovala peďák a stala se kantorkou, bohužel však v poněkud zkostnatělém vydání, a tak ji žáci častují mnohem peprnějšími přízvisky než Eliška-poučka. Jakkoli se to zdá neuvěřitelné, přece však existuje celá armáda občanů, kteří se toužili stát učiteli a jen shodou nešťastných náhod se jimi nestali. Jsou to rodiče našich žáků. Základy pedagogiky mají v malíku a odborných aprobací ovládají hned několik. Přesně vědí, jak učit algebru, v čem je fyzikářův výklad hydrauliky mylný, jak by oni lépe vysvětlili Velkou francouzskou revoluci. Avšak místo toho, aby tito Komenského nástupci stáli před tabulí, marní svůj talent jako account manažeři, pokrývači, manikérky, prodavači hotdogů či krmičky v drůbežárně. Lidí, co se minuli povoláním, existuje mnoho. Proto je člověk na svém místě malý zázrak. Jeden takový ve škole naštěstí máme. Je to sice prase neboli pracující senior, ale svou profesi vykonává stále s grácií. Na mysli mám naši uklízečku, jež tančí po chodbách s koštětem tak hbitě, jako by hrála curling. Nikde není ani smítko a to ještě stačí o přestávkách debatovat s žactvem. Funguje totiž zároveň jako výchovný poradce, linka důvěry, fotbalový sudí či půjčovna svačin a menstruačních vložek. Je to hvězda svého oboru. Kam se na ni hrabeme.
