Online archiv

Projekt naší mateřské školy"Skřítek na výpravách do říše zvířat", který je realizován ve spolupráci s Ochranou fauny ČR, úspěšně pokračuje již druhý školní rok.

Na Světový den knihy 23. dubna připomínám dětem slušné chování ke knížkám. Vždyť jsou to jejich kamarádky. Nejdřív z nich poslouchají říkadla a pohádky, pak se z nich budou učit a číst si samy. Knihy by děti neměly používat kjiným účelům. Neměly by je proměnit v deštník a přikrýt si jimi hlavu, když prší. Neměly by sloužit jako podložka pod nohu houpajícího se stolu nebo skříně. Kluci by je neměli začarovat ve zbraň, kterou využijí při rvačce sespolužákem. Kniha by měla být naše nejlepší kamarádka.Děti si zahrály na spisovatele a vymyslely několik pohádek a příběhů na své vlastní téma. Já jsem je pouze přepsala do této podoby.Vztah ke knize získává dítě již v útlém věku.

Letos již koncem března slavíme Velikonoce. Lidé se vždycky těšili na příchod jara, tancovali a zpívali písničky o jaru, házeli smrtku do řeky a přinášeli do vsi ozdobené větve - líto.

V mateřské škole v Hronově mají děti každý školní rok plno příležitostí vyzkoušet své pěvecké umění v mnoha žánrech i na různých pódiích.Děti nacvičovaly a hrály muzikál Malá mořská víla s velkým zápalem.

Náměty pro rukodělné činnosti čerpáme při vycházkách, především v obchůdcích, galeriích a na výstavách rukodělných prací v okolí naší školy.

K oslavě velikonočních svátků neodmyslitelně patří drobnosti s motivy zvířátek a malovaná vajíčka, která umístíme do papírových košíčků nebo stojánků.Velikonoce nabízejí dětem rozmanité tvořivé činnosti.

Blížící se velikonoční svátky volají po změně zimní dekorace třídy, ozývající se ptačí prozpěvování vítá jaro. Výroba ptáčků, kuřátek a zajíčků je snadná i pro nejmenší děti.Pestrobarevné ptáčky zavěsíme na březové větvičky nebo je připevníme do oken.

Mateřská škola Chválenice na jižním Plzeňsku je veselá školka. Jedním z důkazů jsou i"slavné"výroky našich dětí, které si pečlivě zapisujeme.*Honzík:"Hele, paní učitelko, já budu jako špek tlustej."*Terezka:"Já bych v naší školce chtěla být až do smrti."Nelinka:"Já až do života."*Eliška:"Jé, já mám kuří voko."(Ukazovala si na víčko.)*Při zalévání muškátů v truhlících upozorňuje paní učitelka děti:"Podívejte se, tady na té kytičce jsou oškliví broučkové - mšice a cucají tu kytičku."Kubík vážným hlasem odvětil:"Oni taky cucají paleček."*Tomášek při obědě:"Jé, paní učitelko, Honzík má tu čočku taky v čoudu. Ten je rychlej jako formule."*Eliška:"Paní učitelko, v pondělí vám přinesu ty... Teď jsem to zapomněla."Magdi:"No, přece ty blatníky."(blatouchy)*Dušánek:"Teď ale nebudou ptáčkové vědět, kdo jim nasypal."Učitelka:"Ale ty to, Dušánku, víš a bude tě to hřát u srdíčka."Dušánek si sáhl rukou na srdíčko a řekl:"Jé, paní učitelko, už mě to hřeje."*Až bude Ríša zlobit, tak mu řekněte:"Ríšo, zklidni hormony!"*Stáník:"Ta černá ťopka v oku je zřícenina."(zřítelnice)*Honzík:"Paní učitelko, já si jdu přidat čaj do tvárnice."(do várnice)*Kubík se při obědě kroutí u fazolové polévky a říká:"Paní učitelko, já vám sem přivedu našeho Martina a ten vám sní i slupku od banánu. On je zbytkovej koš."*Filípek si jde pro talíř s obědem a říká:"Jé, paní učitelko, já chci s držátkem."Paní učitelka se diví:"S jakým držátkem, Filípku?""To kuře s držátkem,"vysvětluje Filípek. (stehýnko)S deseti cyklisty jsme uspořádali výlet z Chválenic do Chouzov a zpět. Hned na počátku se objevily první překážky: překonání sedmi schodů, objížďka sekáčů pracujících na farském hřišti. Pak následoval vjezd na polní dálnici. Našestikilometrové trase jsme zažili: třikrát spadlý řetěz, pád do louže, bolesti nohou a zad, stoupající páru nad helmou vlivem pocení, smyky a lehké střety kol. Komunikace však nevázla ani při zpáteční cestě. Zaslechli jsme vpelotonu:Monča:"Takhle daleko jsem ještě nikdy nejela. Já jezdím jen na dvorku nebo cestou k babi."Marťa:"Když jedu s Ivet pod les, tak mamča to tlačí."(kolo)Míša:"To už nemůžete, paní učitelko, nebo držíte s holkama?"Martík:"No, ale ty záda už mě začínají brát."Pepča:"Hlavně že jsem si při tom vykoupání nenamočil helmu."Danda:"Chlapi, to bylo o fous to další koupání."Dojeli jsme špinaví, mokří, ale přesto s úsměvem a plni dojmů.

Děti byly dlouho připravovány na to, že prožijí šest báječných dnů mimo svůj domov, většinou poprvé bez rodičů. Pondělní ráno před odjezdem do školy v přírodě se proto obešlo bez slziček.V přírodě získají děti nové zkušenosti a dovednosti.

Agresivita se nejčastěji dává do souvislosti s negativními způsoby chování a sotva někdo mluví o pozitivní agresi, při níž například v nebezpečné situaci člověk okamžitě přistoupí k činu.

Je známo, že je mnohem snadnější, účinnější a levnější zlu předcházet, než je později odstraňovat nebo proti němu bojovat. Totéž platí i pro prevenci šikany jak v rodině, tak ve škole.

Pracuji jako vedoucí učitelka v mateřské škole v Metylovicích. K původnímu povolání jsem se vrátila po více než sedmnácti letech. Program, podle kterého se učí, mi udělal v hlavě totální chaos. Pamatovala jsem si ještě to staré,to, jak jsem učila hned po maturitě. Začala jsem objevovat rámcový program. Po roce a půl jsem se stala vedoucí učitelkou a opět se v tom"plácám". Vždy jsem tvrdila, že bych nechtěla"papírovat", a ejhle.Netušila jsem, co vše budu muset"proštudovat", vypsat, vyplnit, sama sestavit, zkontrolovat.Naše školka je malá, vesnická, skoro rodinná. Umístěna je ve velmi pěkném prostředí - okolí tvoří kopečky Beskyd. Školka je jednotřídní, tudíž kolektiv je malý (dvě učitelky a naše teta Radka - školnice a uklízečka vjednom). Protože paní učitelka Danka nastoupila v letošním roce a dosud učila na ZŠ, bylo mým úkolem zasvětit ji do nového programu. Tak se v tom"plácáme"obě a společně. Není vůbec jednoduché vysvětlovat druhémuněco, co si sama ještě"osahávám". Musím ale uznat, že paní učitelka zapadla do našeho kolektivu perfektně, ač je nejmladší, a děti ji zbožňují. Dobře se doplňujeme při tvoření plánů a kulturních akcí.Dokonce jsme se shodly i na úpravě naší školky, a tak se stalo, že děti dostaly do rukou štětce a máme tu"nejkrásnější školku na světě"! Takto si naše děti ohodnotily svoji práci. Přála bych vám vidět ty jejichoči, jak jim zářily! Mohly se podílet na něčem, co je"jejich školka". Navrhovaly témata, která by mohla zdobit školku. Nechtěly dělat nic jiného. Moc nás to těšilo a jsme na to pyšní! Každý, kdo nás navštíví, se unás cítí příjemně a nešetří pochvalou.A tak si myslím, že v tom spočívá to krásné, proč toto povolání dělat. Ty dětské oči plné radosti, ta jejich touha přijít věci na kloub, to jejich proč a ta jejich radost a smích. Pak člověk zapomene i na stresy zpapírování. Můj názor je, že papírování je a bude! Ale nedostatky v papírování by neměly ovlivnit kvalitu výuky a náhled na práci paní učitelky. Vždyť jsme studovaly na učitelky, ne na sekretářky!Dobře spolupracujeme se ZŠ, která je nám nadřízenou. V rámci spolupráce jsme navštívili keramickou dílnu, kde děti vyráběly dárky maminkám pod stromeček. Společné máme i kulturní akce, např. návštěvu divadla, skákací hradna Den dětí.Nesmím zapomenout na další důležitou věc, a to je spolupráce s rodiči. U nás máme rodiče bezvadné. Již na první třídní schůzce jsem požádala o pomoc, jak fyzickou, tak finanční. Byla jsem zaskočena, rodiče nás zahrnuliobojím a dělají to stále, každý dle možností. Máme natřený kolotoč, houpačky. Mohli jsme nakoupit krásné vánoční dárky, dokoupit pomůcky. Také kulturní akce jsou možné díky vstřícnosti rodičů, kterým nevadí, že jsme naplánovalina každý měsíc jednu (bazén, kino, divadlo, návštěva kostela...). Doprava je dnes dražší než kultura.Možná to vypadá, že problémy pominuly, ale stále je co řešit. Třeba špatné datum v kalendáři, pak se stane z návštěvy kina dobrodružství, neb děti sedí na zemi. Nebo návštěva z Krajské hygienické stanice.Přála bych každé učitelce, aby měla tak skvělý kolektiv, tak laskavé rodiče a tak úžasné děti! To se hned pracuje lépe a s úsměvem. Takže všem nám"učitelskejm"přeji vše upřímné, krásné, usměvavé a hlavněveselé!