Online archiv

Ke Dni matek vytvářejí děti k dárku pro maminku i hezké přáníčko. Malé dárky mohou být i praktické, jednoduchá přáníčka jsou originální a vtipná.

Krajinu, potok na rozkvetlé louce, vodopád ve skalách a další přírodní útvary můžeme vytvořit technikou muchláže z toaletních a krepových papírů.

Naše mateřská škola spolupracuje s 32. ZŠ v Plzni v projektu Zeměkoule v rukách dětí. V letošním roce byla vyhlášena soutěž O nejtěžší hliníkovou zeměkouli.

Co je to koniklec? Většina malých dětí odpoví, že klec na koně či domeček, ve kterém koníci bydlí. Děti z trnavské mateřské školy však bezpečně vědí, že koniklec je krásná květina.

V lednu 2004 zveřejnily noviny Olomoucký den výsledky výzkumu kvality sluchu středoškolské mládeže, který v Olomouci provedli pracovníci Krajské hygienické stanice s oddělením ORL Vojenské nemocnice na Klášterním Hradisku.Podotýkám, že k mé velké radosti - a jistě nejsem v tomto ohledu jediná - že se o problematiku sluchu ve spojení s hlukem někdo odborně zajímá. Poněvadž, ať chceme nebo ne, slova a názory lékařů mají u občanů mnohem větší váhunež třeba úplně totožné názory učitelů. Výzkum byl proveden u středoškoláků, kteří alespoň jednou týdně navštěvují diskotéky či poslouchají hlasitou hudbu. U (dobrovolně) zúčastněných respondentů bylo zjištěno, že 17 % másníženou kvalitu sluchu, 40 % zalehlé uši, 33 % trpí pískotem či šumy v uších a že jedna dívka má o polovinu sluch snížený. Ačkoliv nelze vyloučit, že někteří získali zjištěné vady díky dědičnosti, nemoci během života či z jinépříčiny, zasluhoval by sluch více pozornosti a péče vzhledem k hluku z jakéhokoliv zdroje. Poněvadž se již téměř půlstoletí zabývám vadami výslovnosti, je dost nemilé, že i u dětí předškolního věku přibylo v poslednímdesetiletí takových, co mají problémy s měkčením a se sykavkami. Myslím takových, co jsou psychicky i fyzicky v naprostém pořádku a nevyžadují žádnou odbornou a zvýšenou péči. V hlučném prostředí, ať jakéhokoliv původu(televize, rádio atd.) nemohou dostatečně rozlišit vzájemně podobné hlásky, zvláště nemají-li dobře vyvinutý fonematický - rozlišovací - sluch. Ale poněvadž móda je móda, tak si někteří rodiče říkají, že když to má sousedůvkluk, proč by to neměla mít naše holka, a tak i předškolákům kupují walkmany, doma hlasitým hovorem překřikují různé hlučící přístroje atd. Žádný celosvětový průzkum se vlastně v tomto ohledu nekonal a jednotlivé hlasyodborníků se doslova podobají hlasu mnicha volajícího na poušti o dopravní prostředek. Třeba si časem náš organismus na ty decibely zvykne, nebo lidstvo na sluchadla jako na brýle.Hlučné prostředí má nepříznivý vliv na vývoj fonematického sluchu dětí.

Na první pohled se zdá být týdenní téma"Kdo, co, čím"zcela jasné. Pro nás učitelky běžná záležitost. Máme zkušenosti a víme, jak si rozvrhnout jednotlivé činnosti podle názvu týdenního plánu. Určitě to bude rozhovoro zaměstnání rodičů s využitím obrázků, nápodoba pracovních činností, hádanky, vytleskávání slov. Písnička nebo básnička je úplnou samozřejmostí. Při pobytu venku si všimneme, jak lidé pracují, můžeme se pokusit nakreslit nebonamalovat člověka v pohybu. A to je všechno? Proč nezkusit něco nového? Co kdybychom si upekli třeba chleba? Děti se pro nápad paní učitelky Dany okamžitě nadchly. Co budeme potřebovat? Kdy se pustíme do práce? Otázky a otázky."Děti, zítra si přivstaňte."Je nutno dodat, že ani rodiče nezůstali ušetřeni nadšení dětí. Tatínek Terezky telefonoval ještě pozdě odpoledne do mateřské školy, aby se informoval, v kolik hodin ráno má přivést dcerku,aby nepřišla o pečení chleba. Ráno zadělala paní učitelka Dana kvásek. V míse připravená mouka, voda a další přísady se začaly zvolna měnit v těsto. Děti se střídaly u mísy a s vařečkou podle svých sil podebíraly vzniklé těsto.Zuzanka měla mouku i na nose a vypadala jako opravdová pekařka. Když těsto kynulo pod utěrkou, děti okolo něj chodily po špičkách. To aby se neleklo a nespadlo. Písnička Dělání, dělání vyplnila poslední volný čas předvyklopením těsta na vál. To už umyté ruce dětí hnětly těsto. Malí pekaři si vyzkoušeli, jaké je těsto poddajné a hladké. Vytvořený pecen chleba potřela paní učitelka osolenou vodou a donesla do kuchyně. Zkušené paní kuchařky,ochotné udělat pro děti cokoliv, slíbily, že budou hlídat, aby se chleba dobře upekl. Z vycházky děti tentokrát nezvykle spěchaly. Vůně chleba zaplnila celou školu. Kdo měl nohy, utíkal rovnou za nosem až k upečenému chlebu.Chleba byl pohádkový, do zlatova vybarvený a chutnal jako ta největší lahůdka. Nejvíce chutnal malým pekařům. I já tam byla a chleba jsem jedla. Komu se sbíhají sliny, ať si chleba upeče. Přikládám recept: 1 kg hladké mouky, 6dkg droždí, 2 kávové lžičky kmínu, 2 kávové lžičky soli, 2 polévkové lžíce octa, 1 kávová lžička cukru, 3 sklenky od hořčice vlažné vody. Do mísy dáme mouku, kvasnice, posypeme cukrem, přidáme kmín, půl sklenky vlažné vody anecháme zkvasit. Přidáme sůl, ocet, zbytek vlažné vody a vypracujeme těsto. Necháme kynout asi půl hodiny. Na suchý plech vysypaný moukou položíme těsto a necháme 15 minut kynout. Potřeme slanou vodou a pečeme 55 minut. Vypnemetroubu, potřeme chléb slanou vodou a necháme ještě 20 minut v troubě dojít.

Již potřetí se děti z naší MŠ zúčastnily školky v přírodě. Děti opouštějí svoji rodinu na delší dobu jen obtížně. Proto plánujeme program vždy několik měsíců předem.

V určitém věku děti opustí mateřskou školu a zůstanou v ní jejich mladší kamarádi, někdy i sourozenci. Je nutné přerušovat zcela kontakty a vztahy mezi dětmi? Spíše naopak. Kdy ale najít čas na společná setkání předškoláků aškoláků? Odpověď je jednoduchá - v době mimo vyučování - v čase, kdy děti ze ZŠ navštěvují školní družinu. Stačila domluva s paní vychovatelkou a malí i velcí se nepravidelně setkávají k radosti všech. Malí rádi navštěvují svéstarší kamarády a sourozence v ZŠ. Společně si hrajeme na školní zahradě, kde jsou k dispozici průlezky, závěsné houpačky a žebříky. Naposledy nás paní vychovatelka překvapila i tvořením z papíru. Děti si přímo uprostředpřírody mohly vyrobit kočičky a pejsky. Oblíbené je i společné cvičení v tělocvičně ZŠ. Je téměř dojemné sledovat, jak starší kamarádi pomáhají mladším - podávají míčky, přidržují za ruku na překážce, rychle přinášejí pomůcky,staví dráhu pro předškoláky. Oblíbené jsou i společné pohybové hry - třeba s textilním padákem, který přineseme z MŠ. Na oplátku zveme školáky do mateřské školy. Děti se zapojí rády do běžných hrových aktivit - staví zestavebnic, skládají mozaiky, vyzkoušejí sportovní pomůcky - třeba kbelíkové chůdy. Láká je bohatý výběr hraček, které již škola nenabízí. Vrací se opět k oblíbeným hrám z předškolních let. Nedávno nás chlapci ze ZŠ překvapilistavbou bunkru z velkých cihel, Polikarpovovy stavebnice a závěsů. Děvčata si ráda vyzkoušejí tvořivé nápady - naposledy to byli malí strašáčci na špejlích jako zápich do květináčů. Na setkáních se domlouvám s panívychovatelkou těsně před průběhem návštěvy. Nejdůležitější je radost ze setkání, možnost vidět se, být spolu, nenásilně posilovat dětská přátelství a kontakty mezi dětmi. Vždyť během pár měsíců budou nejstarší předškoláciodcházet do ZŠ. Udržení kontaktu se staršími dětmi je pro ně důležité a jistě jim usnadní přechod do základní školy a adaptaci na nové prostředí. Setkání plánujeme pouze rámcově, děti mohou projevit svá přání, nápady, popovídatsi s kamarády, společně tvořit a hrát si. Starší kamarádi nás navštívili před Vánocemi. Společně jsme si hráli s novými hračkami, pohostili jsme kamarády malým občerstvením, zazpívali jsme si koledy a vyzkoušeli vánoční zvyky.Rozkrojili jsme jablíčko, pustili jsme si po vodě skořápkové lodičky. Hezký je i minikarneval, vítání jara či podzimu, které jsme již společně vyzkoušeli. Školáci nás chodí navštěvovat rádi a naše menší děti se na ně těší.Oznámení o návštěvě školáků vždy vyvolá nadšení. Věřím, že vzájemná setkávání jsou přínosem pro malé i velké. Učit se žít s druhými, komunikovat s nimi a společně se radovat je úkol dlouhodobý, ale naplnitelný.

Emoční a sociální schopnosti jsou významné pro úspěšný život a spokojenost lidí. Proto je důležité rozvíjet tyto schopnosti už v předškolním věku vědomě a cíleně.Děti by se měly naučit vnímat a respektovat své potřeby i potřeby druhých.

Výchovná práce vyžaduje od předškolního pedagoga pedagogickou tvořivost. Ta je ovlivněna obsahem tématu, ve kterém se realizuje, ale i individuálními rysy osobnosti učitelky.

Pod tímto názvem se skrývá výchovně vzdělávací program mateřské školy Heřmaničky. Při tvorbě programu jsme vzali v úvahu přednosti pro jeho realizaci - velká zahrada obklopující MŠ, bezprostřední blízkost lesa, zvířátka jakooblíbené téma u dětí. Navázali jsme spolupráci se Stanicí pro zraněné živočichy ve Voticích. Setkali jsme se s velkým zájmem a vstřícností a během několika společných schůzek dostával program konkrétní podobu. Vzdělávací obsahročního programu je uspořádán do měsíčních tematických bloků, z nichž vycházejí plány měsíční, týdenní a každodenní činnosti. Při plánování využíváme též knihy a publikace související svým obsahem s daným tématem. Do plánůzařazujeme i besídky, výlety, sportovní a kulturní aktivity, oslavy apod. Prostřednictvím zvířátek vedeme děti formou hry a prožitkového učení za poznáním různorodých oblastí. Na začátku školního roku jsme navštívili Stanici veVoticích, jejíž zaměstnanci poutavou formou děti seznámili s tím, k čemu Stanice pro zraněné živočichy slouží, jak mohou děti samy zvířátkům pomoci a jak mohou chránit živou i neživou přírodu. Užší spolupráci jsme navázali seRNDr. Petrou Novou, která jezdí dvakrát měsíčně do naší mateřské školy se zajímavým tematickým programem pro děti. Děti vyráběly ptačí krmítka, učily se poznávat a určovat ptáky a zvířátka, která žijí kolem naší školky, stopyve sněhu a jejich odlévání ze sádry, seznámily se s přezimováním a příbytky zvířat. Velice se dětem líbilo předvánoční zdobení stromečku pro zvířátka v lese. Na jaře děti čeká například výroba ptačích budek, exkurze na žabípřechod, mláďata v přírodě apod. Veškeré tyto aktivity úzce korespondují s programem - děti jsou obohacovány pro ně zajímavou formou poznatky, zkušenostmi a dovednostmi ve všech oblastech předškolní výchovy. Na dané témazdramatizují s učitelkami pohádku, zazpívají písničku, poznávají barvy, modelují, malují, porovnávají, přiřazují, hrají pohybové hry. Potěšil nás zájem rodičů o tento program. Někteří se zapojili například tím, že sbírali sdětmi na podzim žaludy a kaštany, které nosíme zvířátkům do krmelce. Do krmítek umístěných na zahradě školky sypeme potravu pro ptáčky a pozorujeme, kteří ptáčci na dobroty od dětí létají nejvíce. Celý program zastřešuje maskotškolky - skřítek Mecháček, kterého si děti samy vymyslely a pojmenovaly. Mecháček provází děti celým programem, učí je chápat souvislosti se světem a přírodou, učí je vnímat přírodu všemi smysly. Děti se učí logicky přemýšlet,vyhledávat další související informace a pracovat s nimi, prohlubují si a upevňují své znalosti. Uvědomují si, že svým přičiněním mohou přírodě pomoci, ale také ji špatným chováním poškodit. Nejen, že Mecháček sdílí s dětmivšechny radosti z poznání, společných her a slavností, ale děti se zpětně musí o skřítka náležitě postarat - přiměřeně ho obléct, uložit do postýlky apod. Přijetí Mecháčka za svého kamaráda vzbudilo u dětí silnější citovýprožitek a pocit zodpovědnosti. Poznatky a dovednosti, které děti během celoročního programu získají, si ověří na konci školního roku při"miniolympiádě", která proběhne formou her a soutěží. Odměnou za své znalosti apomoc zvířátkům jim bude diplom a sladkosti a hlavně pocit, že se svými silami a přičiněním zasloužily o něco důležitého a potřebného.

"Co máme dělat, aby to bylo správné?"ptají se učitelky MŠ."Jak plánovat, jak psát do třídnice, jak evaluovat? A máme opravdu psát záznamy o dětech a vyplňovat ty hrozné tabulky?"Každá činnost, kterou učitelka s dětmi v mateřské škole provádí, je promyšlená a cílevědomá.