Online archiv

Jan VymětalPraha, Portál 2004, 181 s.Publikace významného českého klinického psychologa vznikla především z potřeb praxe. Hlavním cílem autora je přinést podstatné informace o příčinách vzniku nadměrného strachu a úzkosti u dětí a zároveň seznámit odbornou ilaickou veřejnost s osvědčenými postupy, které zmírňují či odstraňují tyto negativní emocionální stavy. Autor uvádí problém do kontextu společenského a výchovného. Příčin, jež vedou k pocitu ohrožení a nejistoty, je dnes celářada. Jan Vymětal se zaměřuje na oblast rodiny, školy i celé společnosti. Apeluje především na význam bezpečného domova pro zdravý vývoj dítěte. V úvodu autor předkládá k zamyšlení pět základních potřeb dítěte, které podporujíjeho zdravý psychický vývoj. V první kapitole vymezuje pojmy úzkost a strach a uvádí aspekty, které ovlivňují jejich charakter. Je třeba ocenit autorovo komplexní pojetí osobnosti v řešení problému úzkosti a strachu. Druhákapitola se věnuje emocionálnímu vývoji dítěte od prenatálního období až po pubertu. V následující kapitole autor přináší poučení o souvislostech mezi zkušenostmi prožitými v dětství a osobnostními a vztahovýmicharakteristikami v dospělém věku. Čtenář zde nalezne informace o některých poruchách zdraví, které se váží k nadměrnému strachu a úzkosti. Čtvrtá kapitola přináší cenné rady zvláště pro rodiče. Věnuje se vztahu mezi dětmi arodiči, charakterizuje zralé partnerství a rodičovství a formuluje některé výrazné osobnostní vlastnosti, jež ovlivňují psychiku dítěte. Poslední kapitola shrnuje obsah knihy a zároveň jej dále rozvíjí o rady, týkající seprevence či odstranění negativních projevů strachu a úzkosti. Dozvíme se také o možnostech odborné psychologické léčby. Kniha přináší velmi konkrétní doporučení jak pomoci dětem překonávat úzkostné stavy a nadměrný strach.Obsah celé knihy směřuje k pozitivnímu rozvoji osobnosti dítěte, odstraňování zdravotních potíží a nevhodného chování. Je na místě ocenit jak psychologický, tak psychoterapeutický přístup k řešené problematice. Jak autorpodotýká, pomoc a řešení je vždy v dospělých. A tak nezbývá, než doporučit knihu rodičům, učitelům, vychovatelům a všem, kdo pracují s dětmi.

Rosemarie PortmannováPraha, Portál 2004, 118 s.K tomu, abych se děti naučily řešit různé situace, jim mohou pomoci hry a cvičení podporující kreativitu. Hraní ve skupině je pro tvořivé myšlení obzvlášť prospěšné. Uvedené hry prohlubují sebepoznání, sebevědomí, tvořivémyšlení, rozvíjejí smysly, komunikaci ve skupině a přispívají k pozitivnímu sebepřijetí. Hry jsou popsány stručně, jasně, k většině z nich nepotřebujeme žádné pomůcky nebo jen papíry, tužky, lepicí pásku, kartičky, nástěnku.Při výběru her bychom měli věnovat pozornost i úvodním textům k jednotlivým kapitolám. Ikony nám napoví, pro jaký věk je hra určena, v jak velké skupině ji můžeme hrát a jak dlouho asi trvá. Často však lze hru přizpůsobit i projiný věk a jinak početnou skupinu, než je uvedeno. První kapitola má název Pozitivní ladění. Předpokladem pro to, aby se člověk naučil tvořivě a"chytře"myslet, je pocit jistoty a důvěry. Druhá kapitola Bystřímesmysly nám svým názvem prozrazuje, na co jsou další hry zaměřeny. Třetí kapitola má název Poznáváme metody. Jedná se o metody, které pomáhají vyvolávat podvědomé nápady a znalosti. Hry uvedené v kapitole Myslíme nově jsoupodnětem k uvolnění a rozproudění našich kreativních sil. Dodávají odvahu k pozitivnímu přístupu k novým věcem. V kapitole nazvané Detaily a hloubání jsou hry zaměřené na analýzu a schopnost úsudku. Šestá kapitola Práce stématy, používání znalostí nabízí náměty, které vedou kreativními způsoby k řešení problému, k porozumění látce a k jejímu zapojení do struktury vědomostí. Poslední kapitola má název Paměť a vybavování vědomostí. Hry námpomohou rozmanitým a zábavným způsobem zachycovat a tím lépe uchovávat v paměti informace. Téměř pětina her je označeno ikonou, která napovídá, že hra je vhodná pro děti od 6 let. Jsem přesvědčena, že kniha je určena nejenvychovatelům, učitelům a vedoucím skupin dětí od 10 let, dětí dospívajících a pro práci s dospělými, jak je uvedeno na zadní straně obálky. Také učitelky MŠ a vychovatelky ŠD v ní najdou zajímavé náměty, např. Asociace, Baleníkufru, Hra na zvířata. Jistě i vy objevíte a využijete nové hry, při kterých budete společně poznávat, objevovat i experimentovat.

Lenka Šulová, Chantal Zaouche-GaudronPraha, Karolinum 2003, 472 s.Dvojjazyčná česko-francouzská publikace je završením tříletého výzkumného projektu katedry psychologie FF UK Praha a francouzské University Toulouse Le Mirail. Projekt byl zaměřen na srovnání interakce dítěte v raném věku veFrancii a v České republice. Zatímco u nás je přijímán názor, že pro rozvoj dítěte je nejlepší, když matka zůstane doma s dítětem nejméně do tří let věku, ve Francii je podpora státu po narození dítěte omezena na dobu několikaměsíců a pro ženy, které odcházejí do práce, je nezbytné zvolit pro dítě některý z typů kolektivních zařízení. V publikaci tak čtenáři naleznou nové poznatky z psychologických výzkumů vycházejících z těchto odlišných kulturněhistorických rovin. Společný výzkumný úkol obou pracovišť byl zaměřen na hledání odpovědí, nakolik je vhodné umisťování dětí do kolektivního zařízení. Problém nahlíželi vývojoví a dětští psychologové z mnoha úhlů pohledu. Doc.Lenka Šulová analyzuje vztah matka -dítě v průběhu raného dětství a kvalitu přítomnosti matky považuje pro další psychický vývoj dítěte za klíčovou. Prof. Zdeněk Matějček vyzdvihuje pocit bezpečí a jistoty v rodině, kterýumožňuje dětem vstoupit do světa mimo rodinu ve čtvrtém roce života. Další čeští autoři zpracovávají témata citového vývoje dítěte, vliv rodiny na rozvoj čtenářských dovedností, vývoj"pojetí smrti"či jak se dítěvyrovnává s životními nároky. Hlavní téma společného projektu předkládá prof. Chantal Zaouche-Gaudron, která pojednává o tzv. dvojí socializaci - v rodině a ve vrstevnické skupině v raném věku dítěte. Další příspěvkyfrancouzských autorů zkoumají vztahy mezi dětmi raného věku, formování sexuální identity malého dítěte, roli sourozenecké skupiny, konfliktní interakce u malých dětí. Lze si jen přát, aby nové poznatky o raném vývoji dítětepronikly do nejširší veřejnosti a rodiče vytvářeli dětem vhodné prostředí, aby dítě mělo podmínky ke svému rozvoji a mohlo prožívat šťastné dětství. Kniha zaujme psychology, rodiče, učitelky v MŠ, vychovatelky v jeslích,sociální pracovníky, speciální pedagogy a všechny, kdo se podílejí na péči o malé děti.

Již druhým rokem je naše MŠ zapojena do sítě mateřských škol zabývajících se ekologickou výchovou. Využíváme výukové programy Občanského sdružení Vita se zaměřením na poznávání přírody a ochranu životního prostředí, které naučíděti umění zastavit se a vnímat vše živé kolem nás. Děti se zúčastnily setkání s 24 druhy kriticky ohrožených dravců, jejichž volné vypouštění instruktory je velmi zaujalo. Rovněž návštěva hřebčína Občanského sdruženíBrontosaurus se líbila, ti odvážnější jezdili na malém poníčkovi. Do ekologických aktivit se nám daří zapojit i rodiče. Dobrovolnou sbírkou se naše MŠ stala adoptivním rodičem opičky makaka lvího v ZOO Ostrava. Ve vestibulunaší MŠ stojí Hliníko-žrout. Je to roztomilá obludka z veliké krabice a alobalu, s nezbytnou papulou, do které děti z celé MŠ denně přinášejí různá víčka od jogurtů a jiných výrobků z hliníku. Brzy nás čeká již několikátásběrová akce. Všechny děti se také těší na tradiční Otvírání studánek v nedalekém Bělském lese.

Každý z nás ví, co je to popcorn a jak chutná, ať už slaný nebo sladký. Je určený k jídlu, ale v naší mateřské škole se děti přesvědčily, že je s popcornem i skvělá zábava. Uspořádali jsme popcornovou slavnost, na které si dětinejen pochutnaly, ale i zadováděly. Popcornový kamarád Pop pro děti připravil různé soutěže s popcornem. Překážkovou dráhu, kterou děti hravě zvládly, i když musely s popcornem v naběračce překonat různé překážky, házenípopcornu do hrnců nebo foukání do popcornových kuliček brčkem na určené místo. Děti se přesvědčily, že se z popcornu dají vytvořit různé pochoutky, jako například popcornové jednohubky s piškotem a marmeládou, kterými ozdobilysvé talíře. Pestře vyzdobená třída a veselé písničky také přispěly k báječné atmosféře celé slavnosti. Děti se bavily a jejich snaha byla odměněna hostinou. Mísy obložené ovocem, zeleninou a sladkostmi mizely před očima vbříškách spokojených dětí. Každou třídu též odměnil popcornový kamarád omalovánkami, fixy a medailemi.

Všechno začalo loni v červnu týdnem radosti k Mezinárodnímu dni dětí. Vlastně to byly týdny dva, protože do jednoho by se nám všechno nevešlo. A co jsme naplánovali? Výlety do plaveckého bazénu, návštěvu rozhledny, pěší výlet donedaleké vesnice na zmrzlinový pohár, pohádkovou zahradu a s aktovkami na zádech jsme šli navštívit své starší kamarády prvňáčky v základní škole. Mezi akce, na které se jen těžko bude zapomínat, bude patřit výlet historickýmvláčkem"Hurvínek"za kamarády do MŠ v Poběžovicích. S tímto nápadem přišel jeden tatínek, který pracuje jako strojvedoucí. Zařídil nám vše potřebné a ráno jsme se sešli s batohy na zádech na nádraží ve Staňkově.Tentokrát nás doprovázely i tety kuchařky se svačinami a obědem, školnice a uklízečka. Vlak zahoukal, zamávali jsme maminkám a babičkám a vyrazili směrem k Poběžovicím. Jeden ze strojvedoucích připomínal dětem postavu zČetnických humoresek a děti velice překvapilo, že vláček mohl jezdit na obě strany a strojvedoucí si podle potřeby přenášel obyčejnou židli k řídícím pultům. Cesta byla plná dalších překvapení. Čtyři paní učitelky se nechalyodvézt na jednu ze zastávek autem, aby se mohly proměnit v kouzelníka, princeznu, lesní vílu a skřítka. Když vláček v domluvené stanici zastavil, děti s napětím očekávaly, co se bude na peronu dít. A dělo se. Skřítek metal vtrávě kotrmelce, princezna si šla natrhat luční kvítí, lesní víla tančila a kouzelník chtěl začarovat princeznu. O to větší překvapení bylo, když pohádkové bytosti vešly do vagónku. Některé děti ztratily řeč, jiné vykřikovaly:"To je naše paní učitelka."A další:"To není možné, vždyť jsme nastupovali všichni do vlaku."Cestou do cílové stanice jsme si udělali díky ochotným strojvedoucím i několik zastávek navíc na občerstvení. VPoběžovicích už na nás čekali kamarádi, aby si jízdu vláčkem vyzkoušeli také a my jsme si zatím mohli prohlédnout jejich školku a všichni se pořádně vyřádit na jejich zahradě. Cestou zpátky jsme snědli odpolední svačinu,zazpívali si při kytaře, někdo pozoroval krajinu a ty nejmenší výletníky přepadla únava, takže se pěkně prospali. Ve Staňkově na nádraží už na děti čekali rodiče, které mrzelo, že se s pohádkovými postavičkami nemohli setkattaké a užít si s nimi legraci. O zážitcích z výletu si děti dlouho vyprávěly a vzpomínaly na něj.

Mezi nezapomenutelné okamžiky patří setkávání našich dětí z MŠ s obyvateli Domova důchodců, pro které každoročně připravujeme vystoupení: jarní veršování, písničky a básničky, oslavy Dne matek - babiček, blahopřání k narozeninámseniorů. Scénky a tanečky v kostýmech jsou přijímány s opravdovým, až dojemným zaujetím. Nejhezčím zážitkem vztahu těchto dvou rozdílných světů dětí a starých lidí jsou jejich společná setkávání při kolektivním kreslení amalování obrázků, modelování zvířátek z plastelíny a opětovných návštěvách obyvatel domova v mateřské škole na divadelních představeních. Své dovednosti si vyzkoušeli i při společných sportovních hrách. Rok bývá zakončenvánoční besídkou a společným zpíváním koled při zdobení vánočního stromu. Je obdivuhodné, s jakou radostí přijímají starouškové všechny tyto akce. Srdečnost a vděčnost ze strany babiček a dědečků smazává věkový rozdíl a děti seučí projevovat a rozdávat lásku v podobě úsměvu a pohlazení. Děti tyto vřelé vztahy vnímají všemi smysly a ukládají je do své paměti pro budoucí harmonii vlastního rodinného prostředí.

Na naši výpravu do hvězdárny jsme dlouho čekali. Důležité je, aby nám obloha odkryla svou tvář a zaskvěla se ve své hvězdné nádheře. Pan hvězdář vítal naši společnou výpravu rodičů, dětí a učitelek již na chodníku předhvězdárnou. Bál se, že nám hvězdy špatně posvítí na cestu a my zabloudíme. Cestou vzhůru po úzkých schodech vyprávěl o skvělé viditelnosti planety Venuše, která je právě nejblíže Zemi, o asteroidu míjícím nás jen o kousíček a odalších planetkách, které asi těžko uvidíme. Děti obdivovaly hvězdářský dalekohled a s otevřenou pusou poslouchaly výklad o planetě Venuši. Myslím si, že naše zvídavé děti, plné touhy po poznání, budou jednou svědky úžasnýchkosmických objevů a v dospělosti se pousmějí při vzpomínce na naši výpravu ke hvězdám, při které jsme jim my dospělí nedokázali odpovědět na důležité otázky. Většinou jsme na dotazy typu zda na Venuši někdo bydlí, je-li tamvoda nebo poletíme tam někdy, jen krčili rameny. Tihle malí zvídálkové jistě pochopí, že jsme nespolkli moudrost světa. Humor nám však nechybí a fantazie máme také dost. A tak jsme se jeden po druhém střídali u dalekohledu.Maminka Moničky přirovnala Venuši k zapečené housce, paní učitelka Maruška tvrdila, že vypadá jako vanilkový věneček. Sláveček byl přesvědčený o své pravdě:"Venuše je jako cédéčko."Jen tatínkové se zdrželi hlasitýchnázorů. Snad proto, že pod jménem Venuše si představují cosi úplně jiného. Závěr naší návštěvy hvězdárny patřil pohádce. Vesmírná pohádka promítaná na starodávné promítačce byla tou nejlepší tečkou za noční výpravou. Spokojenéděti i rodiče se rozcházeli do svých domovů s otázkou na rtech:"Je na Venuši život?"Ráda vám odpovím:"To je ve hvězdách."

Svátek dětí slavíme celý týden. Loni to byl Týden plný překvapení. Každé dítě dostalo papírovou květinu s šesti okvětními lístky, do kterých se postupně vlepovaly symboly jednotlivých svátečních dnů. V pondělí nás čekalykoloběžkové závody. Pokřikem"Hola, hola, hola, roztočíme všechna kola"začalo soutěžení na tříkolkách, koloběžkách nebo na kolech. Každý si mohl vybrat, na čem zdolá trasu s překážkami (jízda slalomem, světelnáznamení, poznávání dopravních značek). Řidičům byly předány řidičské průkazy s obrázkem dopravního prostředku, který si vybrali k soutěžní jízdě, a k tomu sladká odměna. V úterý jsme vyrazili autobusem do ZOO. Cesta celou ZOOje dosti dlouhá, ale zpáteční cestu jsme absolvovali vyhlídkovým vláčkem. Do naší kytičky přibyl obrázek rozpustilé opice. Středa byla nejdelším dnem, protože se v mateřské škole spalo. Děti, které se noci v MŠ zúčastnily, sipřinesly spací pytle a už od rána je zkoušely. Po odpoledním odpočinku jsme vyrazili do nedalekého planetária, abychom se podívali na hvězdářskou pohádku Měsíček u krejčího. V MŠ už byl připravený táborák. Špekáčky si děti zapomoci učitelek upekly a s chutí snědly. Po osprchování si samy naskákaly do spacáčků a už se jim klížily oči. Ve čtvrtek nás čekaly stavby z písku. Každá třída si připravila rekvizity ke své stavbě - papírové domy, stromy,vlajky, postavy, dopravní prostředky. Stavby se povedly a každá třída se se svým dílem vyfotografovala. V pátek zbyl na papírové kytičce už jen jeden prázdný lístek. Šli jsme plavat a kdo se nezúčastnil plaveckého výcviku,cákal se v bazénku na zahradě. Všichni jsme si před obědem zatančili na diskotéce na terase a zavolali:"Sluníčko nám svítilo a nám se to líbilo!"

Naše mateřská škola se nachází na okraji Karlových Varů v klidném prostředí. Kousek od MŠ je velká louka a potok, cesta do lesa nám trvá s dětmi 30 minut. Vede přes řeku okolo myslivny až na lesní vyhlídku. To vše nás před třemiroky přivedlo na myšlenku založit přírodovědný kroužek Kamarádi přírody. Náš program pro děti je velice pestrý. Pracujeme se všemi dětmi z naší třídy a při prožitkovém učení vidíme daleko lepší výsledky ve výtvarných ihudebních činnostech. Ze zážitků dětí čerpáme i při plnění vzdělávacích cílů RVP PV. Každý čtvrtek dopoledne začíná naše putování za poznáním. Maskoty třídy U Medvídků jsou dva medvědi - kluk Medoušek a holka Medulka. Ti s námipodnikají výpravy do lesa. Děti je nesou mezi sebou a starají se o ně. V lese získávají děti poznatky o živé a neživé přírodě. Vše, co nasbíráme, také zužitkujeme při výrobě lesních skřítků, korálků, zvířátek, barevných kamenů,mechového království apod. Na podzim děti sbíraly kaštany a bukvice, které jsme donesli do myslivny. Na příkladech života Eskymáků a Indiánů se děti naučily lidské moudrosti a správnému soužití s přírodou. Proto mají děti rádytéma Indiánský podzim a V zemi sněhu a ledu. Všímáme si nesprávného chování lidí, kteří si les pletou s veřejnou skládkou. S dětmi čistíme studánku u myslivny, kterou také na podzim zamykáme papírovým klíčem. Objevili jsmezrenovovaný rumpál s dřevěným okovem; děti určovaly, co je pitná a užitková voda. V zimě medvídci spí, a tak vyrážíme na louku, kde děti jezdí na kluzácích, ale také pozorujeme led na potoce, zapouštíme barvy do sněhu. Děti mocpotěšilo, že jsme na Vánoce nezapomněli na lesní zvířata a ptáky a nazdobili jim stromeček jablky, semínky, kaštany a kolečky mrkve. Za oknem ve třídě máme budku pro ptáky a děti se starají o jejich krmení. Už vědí, co doptačích bříšek patří a co jim škodí. Pokud nám počasí nedovolí jít ven, vyrábíme z PET lahví, kartonů, látek a dalšího odpadového materiálu různé předměty. Na jaře se medvídci probudí a přinesou dětem dárky - semínka, lupu,mikroskop. To jsou další pomocníci při pozorování květin, brouků, rostlin, klíčení semen, rašení trávy a nových listů na stromech. Další cesta vede do Tašovic na naučnou stezku, kde v krásném prostředí řeky, lesa a zahrádekplníme úkoly spojené s přírodou. Naše putování ukončíme výletem do ZOO ve Staré Roli. Když jde malé dítě po chodníku s maminkou a mlsá bonbóny nebo nanuka, většinou odhodí papír bez povšimnutí dospělého na zem. Naše děti to užnedělají a dobře vědí, že přírodu musíme chránit. To je pro nás největší odměna za celoroční práci v kroužku Kamarádi přírody. Věříme, že malá kapička z toho, co jsme dětem předali, v nich zůstane.

Již druhým rokem pracujeme v naší MŠ podle RVP PV a naplňujeme dvouletý projekt, který jsme nazvali Barvy mého života. V oddělení předškoláků je projekt rozpracován na tematické bloky, které směřují k poznání naší planety, kzákonům přírody. Tak byl realizován tematický blok Cestujeme balónem od pólu k pólu. Pro děti byl nejzajímavější námět Hadi na ostrově. Tento námět jsem sledovala při své hospitaci ve třídě předškoláků. Ve hrách si děti s paníučitelkou vytvořily poušť. K tomu dobře posloužil oranžový krepový papír, zavěšený vertikálně v několika pruzích. Děti si hrály na cestovatele v lodi, kreslily stopy do písku v krabicích, malovaly a vystřihovaly hady, stavělypyramidy. Vytvořily ostrov a spolu se svou paní učitelkou pak na něm prožívaly strach z divoké přírody, z hladu (ztroskotání), poznaly při zatmění, co znamená zahřívat jeden druhého, co je to stesk po mamince. Z hudebníchnahrávek poslouchaly šplouchání moře, zpěv ptactva, bubnování domorodců. Velkým zážitkem pro děti bylo povídání o tom, jak se kdo v přírodě chrání před svým přirozeným nepřítelem. Poprvé děti slyšely slovo"mimikry"avěřte, že mu velmi rychle porozuměly. Pomohla hra na schovávanou. Ve třídě byly rozmístěny barevné kartony a děti si podle barev svého oblečení hledaly nejvhodnější úkryt, zalézaly jako hadi. Hra se dětem líbila, a tak sespolečně s paní učitelkou rozhodly vytvořit vlastní hadí hnízdo. Paní učitelka rozmístila po třídě pruhy velkého balicího papíru a položila dětem otázku:"Která část našeho těla nejvíce připomíná hady?"Zvítězilydětské nohy. Děti si sesedly do kruhu a každý dostal kelímky s prstovými barvami, vlhký hadřík a realizace hry s barvou začala. Na děti působila nejen kombinace barev na holé kůži nohou, ale i doteky prstů, chladivost a vlhkosthusté barvy. Uplatnily symetrii i asymetrii vzorů a porovnávání s ostatními. Vše bylo podbarveno příjemnou relaxační hudbou. To, že krása této neobvyklé výtvarné činnosti nebyla tak výrazná u jednoho dítěte, napadlo všechny.Sesedly si blíž k sobě, nohy-hady semknuly do kruhu a teď to bylo to pravé. Jeden, to je málo, ale všichni dohromady, to už je síla, soudržnost, kamarádství a pocit, že se vzájemně potřebujeme. Pro děti to byl nezapomenutelnýzážitek, který si do své barevné životní mozaiky určitě zasadí. V průběhu své hospitace jsem viděla práci učitelky s dětmi, která na obou stranách přináší radost, a ze které si děti odnášejí i něco do života.