Online archiv

Na začátku školního roku ožívají mateřské školy atmosférou babího léta. Rozvernou náladu umocňují barevné listy, papíroví draci, podzimníčci.

Na jarmarcích prodávali řemeslníci své výrobky: šátky, látky, boty, košíky, hrnce a dřevěné hračky. Perníkáři nabízeli turecký med a perníčky zdobené marcipánem.

Vytvoříme ke Dni dětí něco, na čem se budou podílet děti, rodiče i mateřská škola. Jeden nápad, druhý, třetí, další a ještě. Gejzír nápadů provázel ten první. Jaký? Bude to Stonožka. Jaký bude podíl dětí? Pomohou vymyslet podobua pracovně se zapojí při realizaci článků těla Stonožky. Samozřejmě, že podmínkou je pár nohou. A z čeho Stonožka bude? No přece z krabice. Jak veliké? Volba je zcela na vkusu dětí a rodičů. A jak? Jak kdo chce, jak kohonapadne. Jak se bude podílet mateřská škola? Vytvoří kolektivně hlavu Stonožky. Články spojíme provázkem průchodným skrz články, který jimi provlečeme. Vytvoříme dlouhou školkovou stonožku, kde bude mít každé dítě své místo.Jak se bude Stonožka jmenovat? Veřejná anketa byla velmi úspěšná. Nápady byly originální. Nakonec porota dětí vybrala jméno Nožkoběžka školková. Kde bude Stonožka vystavená? Na zahradě MŠ. Co když bude pršet? Máme dlouhéchodby. Tety kuchařky a uklízečky to s námi chvilku vydrží a budou dávat pozor při úklidu a rozvozu svačin a obědů, aby Stonožce nepřejely nohy. Co jsme zažili? Cestovali jsme v lese, na poli, v zahradě, v sadu, pod zemí, navodě, ve vzduchu atd. S kým? S písničkou, s pohádkou, kytarou a samozřejmě všemi dětmi. A co dál? Použijeme tento nápad spolupráce dětí, rodičů a mateřské školy při vytváření školního a třídního plánu na školní rok 2004/2005.Budeme cestovat se Stonožkou po celém světě. Od září do podzimu v Asii, zimu prožijeme v severních zemích Evropy a Ameriky, na jaře se vrátíme k nám do střední a jižní Evropy a léto prožijeme v Africe, Austrálii a JižníAmerice. Občas se stane, že se nám světadíly prolnou pro porovnání. Motivačně včleníme výchovné činnosti do každého námětu nenásilnou a přirozenou formou a děti, rodiče i sebe obohatíme o poznatky ze vzdálených částí zeměkoule.Když už je nám dána možnost otevřeného cestování, tak děti na cestování připravíme již od mateřské školy. Nezbytná a velmi důležitá bude spolupráce s rodiči. A závěrečnou cestu Stonožky, která bude velkolepá (zatím nutně tajná)řádně zdokumentujeme a oslavíme. Pak se k vám vrátíme a sdělíme vám, jak šťastně jsme dorazili do cíle a o co jsme bohatší. Naše mateřská škola se jmenuje"Pohoda". Doufám, že i při dlouhé cestě se Stonožkou, od září2004 do června 2005 nás bude pohoda provázet.

Výtvarné a rukodělné činnosti patří k nejoblíbenějším činnostem dětí z mého oddělení školní družiny. Někdy ponechávám zvolení tématu na samotných dětech.

Když jsem před dvěma lety přebírala třídu pro školní družinu, vedoucí vychovatelka i vedení školy mělo pochopení pro mé odhodlání změnit třídu ještě před celkovou rekonstrukcí školy.

Tři roky pracuji jako učitelka MŠ, která integruje děti s postižením. Nyní je v mé třídě integrován čtyřletý chlapec s mentálním i tělesným postižením.Společným životem se děti učí pomáhat druhým.

Vychovat spokojené a šťastné dítě znamená vychovat zdravého a vyrovnaného člověka, který si váží sám sebe, ale i druhých lidí. Vzhledem k tomu, že většina onemocnění se označuje jako psychosomatická, zaměřujeme se v programunaší MŠ na předcházení psychických zátěží již od nejútlejšího věku. Uplatňujeme různé metody při celkovém rozvoji svobodné osobnosti každého dítěte i v předškolním vzdělávání (kineze, relaxační chvilky, muzikoterapie, barevnécítění, zařazování prvků jógy apod.). Jako ředitelka mateřské školy, která byla zapojena do výchovně vzdělávacího projektu EU Socrates v letech 1999-2002, jsem měla možnost porovnávat přístupy a výchovné metody pedagogů k dětemv různých zemích Evropy (Švédsko, Holandsko a Španělsko). Propagovala jsem celostní přístup a metody, které užíváme u nás. Myslím, že naše metody a přístup k dětem v předškolním věku jsou na vysoké úrovni a byly uznávány izahraničními partnery. Děti přicházejí do mateřské školy z různých sociálních a rodinných poměrů, a proto je potřeba ke každému dítěti přistupovat jako k jedinečné bytosti s individuálními potřebami. Aby se předškolní dítěmohlo zdravě rozvíjet, musí se cítit spokojené. V předškolním vzdělávání hrají důležitou roli dětské prožitky a pocity. To, jak se dítě v mateřské škole cítí a co zde prožívá, hraje klíčovou roli v jeho dalším životě. Připříchodu do naší MŠ usnadňuje vstup do nového dne dětem i jejich rodičům relaxační hudba, která tiše zní ve vstupních prostorách. Do ranních cvičení jsou zařazovány i prvky jógy, které otevírají dětské nitro, a děti senenásilnou formou seznamují se svým tělem a s pochody v něm. Učí se vážit si svého těla, zklidňují se a uvolňují. Všechny aktivity, které s dětmi během dne konáme, jsou umocňovány pocitovými a prožitkovými vjemy. Rozvíjíme udětí pocity sounáležitosti s přírodou, lidmi a okolním děním. Učíme je empatii, lásce k sobě, ale i k druhým, vzájemné pomoci a toleranci. Při odpoledním odpočinku jsou dětem nabízeny programy s prožíváním relaxační hudby,řízená relaxace s léčbou barvami apod. Vhodně volená hudba dokáže vyvést z duševní izolace, uvolňuje svaly, uklidňuje srdeční činnost a kladně ovlivňuje a rozvíjí smyslové vnímání dítěte. Dítě na lehátku tak prožívá odpočinekjako pohádku, ve které účinkuje samo. Rozvíjí se i fantazie, barevné cítění a sebeúcta k sobě samému. Děti po relaxaci výtvarně vyjadřují své prožitky a hovoří o nich. V tomto působení je důležitá i spolupráce MŠ s rodiči dětía velmi záleží i na osobnostních a volních vlastnostech každé učitelky.

Součástí vývoje dítěte je jeho vývoj a rozvoj emocionální, který je jednou z podmínek optimální socializace dítěte - tj. postupného vrůstání do interpersonálních a společenských vztahů.Učitelé a vychovatelé emocionální vývoj dětí podporují, jestliže stanoví jasné hranice a projevují dítěti porozumění.

Po čtyřech letech je tu opět olympijský rok, a tak jsme se rozhodli přiblížit našim dětem tento mezinárodní sportovní svátek včetně atmosféry, která provází každé olympijské hry. Uspořádali jsme pro ně dětskou olympiádu podnázvem"Šmouolympiáda". Před zahájením děti malovaly olympijské vlajky, každá třída měla svoji vlastní (v kruhu byl znak třídy) a byla vytvořena ještě velká olympijská vlajka. Děti byly seznámeny s pojmy olympiáda,sportovní disciplíny, olympijská vlajka, olympijský oheň. Na slavnostní zahájení"Šmouolympiády"přišly děti do MŠ jako šmoulata. Na dvorku zazněly první tóny šmoulího pochodu. Děti nastoupily po třídách se svýmivlajkami a sledovaly, jak za doprovodu šmoulí hymny přichází velká vlajka, která byla následně vztyčena. Za ní jeden šmoula nesl pochodeň, kterou byl zapálen šmouolympijský oheň. Po složení šmouolympijského slibu se začalosoutěžit. V pondělí děti soutěžily v atletických disciplínách - v běhu, skoku a hodu. V úterý nás čekaly cyklistické závody na kolech, tříkolkách a koloběžkách. Za své snažení byly děti každý den odměněny. Na středu jsmenaplánovali turistiku, což byl celodenní výlet do Adržbašských skal. Ve čtvrtek dopoledne byly na programu míčové hry jako fotbal, přehazovaná a košíková. Po krátkém odpočinku se děti již těšily na své rodiče. Čekala nás totižrodičovská šmouolympiáda. Rodiče přišli v hojném počtu. Šmoulata jim hrdě předvedla slavnostní nástup, po kterém se začalo soutěžit. Děti rodičům nic nedarovaly a soutěžily ze všech sil, aby si zasloužily slíbené medaile aodměny. Odměny se dočkali i rodiče v podobě pohoštění. Děti odcházely pyšně domů se šmoulími medailemi na krku. Posledním dnem olympiády byl pátek. Na tento den jsme pozvali kamarády ze sousední mateřské školy, s nimiž jsmezměřili síly ve fotbale, přehazované, běhu a ve skoku. I tyto děti byly odměněny medailemi a šmoulími obrázky, které pro ně nakreslily naše děti. Závěrem jsme sundali olympijskou vlajku a společně uhasili šmouolympijský oheň. Ipři tomto soutěžení jsme naplňovali cíle RVP PV. Jsme si vědomi, že nejdůležitějším činitelem vzdělávání jsou děti, jejich potřeby, prožitky, a to jsme respektovali. Vše jsme se snažili promyslet tak, aby každá činnost pro dítěbyla prospěšná, bezpečná, respektovala jeho individualitu a podporovala jeho samostatnost. Z těchto kritérií se vycházelo při jednotlivých disciplínách i v každodenním vyhodnocování a odměňování. Děti byly vedeny ke zdravésoutěživosti, k výhře, ale i k dílčí prohře. Velkou odměnou všem učitelkám bylo, že se děti těšily do mateřské školy, při soutěžení jim zářily oči nedočkavostí, jak ten či onen závod dopadne. Navíc, když vám dítě řekne:"Dnes se budu snažit a chci vyhrát medaili!", můžeme si říci, že jsme zvítězily i my, učitelky.

Pedagogové mateřských škol mají nyní prostor pro projektování práce vlastní školy, ale vyvstává otázka, zda znají dobře podstatu tvorby projektu.

Září je pro mnohé malé děti významným obdobím jejich života. Nastupují totiž do mateřské školy. Věnujme čas společnému zamyšlení nad tím, jak jim tuto situaci co nejvíce usnadnit.Předškolní dítě má potřebu širších sociálních kontaktů a smysluplné činnosti.

V mateřské škole učím už přes dvacet let. Loni poprvé jsem se ale setkala s neuvěřitelnou ochotou rodičů pomáhat zlepšit prostředí, kde jejich děti tráví své dny. K naší MŠ patří veliká zahrada se spoustou stromů a keřů, různýchprolézaček, houpaček a všelijakých"vymyšleností"pro děti. Děti nám s lehčími pracemi na zahradě s nadšením pomáhají, ale kde vzít peníze na údržbu těch krásných dřevěných hracích pomocníků, o prořezání stromů a keřůnemluvě? Právě v den, kdy jsem si s tímto problémem lámala hlavu, přišla za mnou jedna maminka s dotazem, kdy zorganizujeme brigádu, aby zahrada trochu prokoukla. Hned se přidala další maminka, že její muž má několik nápadů naopravení a vylepšení prolézaček. Slovo dalo slovo a já jsem se nestačila divit, kolik rodičů si našlo čas přijít nám pomoci. Proto děkuji za ochotu, za to, jak jste svým dětem šli příkladem, za naši doslova"vyšperkovanou"zahradu, za všechny nápady a pomoc s jejich realizací.