Online archiv

Pro děti ve školní družině je zajímavá společná práce na prostorových objektech, které mohou vytvořit atraktivní výzdobu školních hal nebo chodeb.

"Nástrahy pohádkového království budou jedinou překážkou, kterou musí vaše děti zdolat."Transparent s tímto textem umístěný nad vchodem do školy zval rodiče a děti k zápisu do 1. třídy.

V zimním období rádi posloucháme pohádky a příběhy ze světa kouzel a fantazie. Pohádka Sněhová královna se stala částí našeho školního vzdělávacího programu.

Jednou z velkých radostí, které můžeme v zimě prožívat, je pobyt na horách. Dětem z naší MŠ v Dolní Rokytnici nad Jizerou je tato radost každoročně umožněna. Sněhová nadílka je pro ně příjemným zážitkem ať již při sáňkování,bobování, hrách na sněhu, ale zejména při lyžování. Krakonoš má prý svátek, když se na horách"narodí nový lyžař". Naše školka mu dělá hodně radosti každý rok. Dětí jako smetí se už po několik let připravuje na stránipod Studenovem s lyžařskou výzbrojí. Děti zahájí lyžování týdenním lyžařským výcvikem pod vedením lyžařských instruktorů a s pomocí učitelek. Jelikož je o lyžování v naší MŠ veliký zájem, přihlásí se každým rokem přes 30 dětí.Ty se potom rozdělí podle zdatnosti a lyžařských schopností do menších skupinek. Během celého týdne se využívá zábavné formy výuky se spoustou her a na závěr týdne uspořádáme závody na lyžích. Pokud se na nás Krakonoš usmívá amá z nás radost tak jako předešlou zimu, užíváme si krásných zimních dnů na lyžích dál a zároveň rozvíjíme a upevňujeme lyžařské dovednosti dětí. Naše MŠ má velmi výhodnou polohu k provozování sjezdového lyžování a hlavně jsmedosud vždy měli velké pochopení a podporu ze strany majitelů lyžařského areálu Studenov. Další velkou pomoc vidíme také v ochotě a přístupu obsluhy lyžařských vleků. Důležitá je jejich trpělivost a pěkný přístup k dětem.Pokročilí lyžaři již sjíždějí obtížnější terén a naučí se vyjíždět na kotvovém vleku (o délce 1100 m) až na samý vrchol. Nezapomínáme na bezpečnost a všechny děti musí mít lyžařské přilby a seřízené bezpečnostní vázání. Děti sivelmi rychle osvojí organizaci ve skupinkách, jsou k sobě ohleduplné a vytvářejí mezi sebou pěkné kamarádské vztahy. Jelikož lyžování věnujeme velkou část zimní sezóny, vždy se snažíme, aby dopoledne bylo pestré, příjemné aoptimálně pohybově aktivní. Během lyžování pořádáme pro děti různé výlety, což jsou např. přejezdy na lyžích na různá vyhlídková místa, kde nás většinou čeká nějaký mls. Velký úspěch má také karneval na lyžích s pohoštěním, nakterý se děti velmi pečlivě připravují a těší. Většinou se na ně přijdou podívat také rodiče a to je pak jejich úsměv ještě šťastnější.

Zdá se nám, že dítě trochu"zadrhává". Máme dítě upozorňovat na chyby v řeči a opravovat je? Máme vyhledat logopeda raději hned, nebo až v určitém věku?

Do naší mateřské školy nastoupilo mnoho nových dětí. Abychom co nejlépe poznali nejen děti, ale i nové rodiče, uskutečnili jsme několik společných akcí.

Nová role školáka přináší dítěti nejenom vyšší sociální prestiž, ale zároveň změnu životního stylu a zvýšení nároků. Vstup dítěte do školy ovlivňuje život celé rodiny.

Seznamování dětí s počítačem by mělo být postupné a nenásilné. Pokud děti nemají zájem pracovat na počítači, rozhodně je k činnosti nenutíme.

13. listopad je Mezinárodním dnem nevidomých a slabozrakých. ZŠ Zátor na tento den zorganizovala setkání žáků s nevidomými spoluobčany, kteří dětem přiblížili problematiku jejich života. Děti si nejprve vyzkoušely, jaké to jebez možnosti zrakové kontroly přebírat drobné předměty jako Popelka nebo"poslepu"pečovat o své domácí mazlíčky. Některé se spoléhaly na průvodcovské schopnosti svých spolužáků při prostorové orientaci ve škole, jinése snažily se zavázanýma očima rozlišovat předměty. Nejmenší žáčky nejvíc zaujal vodicí pes Dixi. Zástupci o.s. Kafira Ostrava a Okresní organizace nevidomých a slabozrakých z Bruntálu poskytli k prohlídce i knihy psanéBraillovým písmem, zapůjčili dětem slepecké hole a brýle simulující nejrůznější zraková omezení. V bohaté diskuzi děti projevily veliký zájem o způsob a zvládání překážek a úskalí života nevidomých. S pedagogy pak rozebíraly iotázky ochrany zdraví a vzájemné tolerance. Na závěr vyslovily přání dalšího setkání, při kterém si chtějí ověřit v rámci vlastního počítačového projektu, jak mohou nevidomí pracovat s počítačem.

Reaguji na článek MŠ v televizi z Informatoria č. 9/03. Zmíněnou reportáž z mateřské školy z Prahy 2 jsem viděla. Mohu říci, že jsem ji přešla bez většího povšimnutí. Pozornému divákovi jistě neušlo, že někdy jsou některé částireportáže částečně hrané. Chápu však rozhořčení pedagogů této MŠ nad neprofesionálním přístupem reportérky. Před více než dvěma lety jsme se ocitli v podobné situaci. Naši MŠ navštívil bez předchozího ohlášení novinář sfotografem s dotazem, zda by nemohli pořídit pár snímků dětí a reportáž ze života naší MŠ. Na chvíli jsem zaváhala, ale možnost prezentovat naši malou mateřinku v deníku kraje Vysočina se mi líbila. Fotograf pořídil několikzáběrů a já dlouze hovořila o dění v MŠ. Jen tak mezi slovy padla otázka, zda děti obědvají hovězí maso. Tehdy se objevila první aféra s nemocí šílených krav. Odpověděla jsem dle pravdy, ale tuto informaci jsem nepovažovala zastěžejní. O to větší nás čekalo rozčarování, když slíbený článek v novinách přinesl sice hezké fotografie, ale pouze informace o tom, zda děti v MŠ konzumují či nekonzumují hovězí maso a proč. Zaslali jsme obratem fax doredakce. Nutno podotknout, že novinář se ozval s tím, že článek o životě MŠ vyjde až následující den. Situace se tedy celkem vysvětlila, ale byla pro nás poučením. Nyní raději případné příspěvky o MŠ zasílám sama. Nebylo byjistě správné, aby se mateřské školy před médii uzavřely. Informovanost o životě a dění v MŠ je pro veřejnost nutná. Na druhou stranu by se měly i mateřské školy bránit a před neprofesionálními reportéry a novináři přibouchnoutdveře.

Jedno lednové odpoledne jsme se sešli s rodiči a dětmi při posezení nad kouzelnými lampičkami. Již týden předem všichni nosili do školky aromatické lampy, domky, sněhuláky, kostelíky. Na chodbě MŠ jsme uspořádali výstavu těchtokouzelných světýlek. Celou budovou se šířila příjemná vůně aromatického oleje získaného z rostlin. Tato vůně nás vítala, osvěžovala a navozovala dobrou náladu. Kouzelná světýlka a vůně přinášela i sladké spaní při odpolednímodpočinku dětí. Potom jsme pozvali rodiče ke společnému stolu. Rozsvítili jsme si kouzelné lampičky, společně jsme si popovídali a zahráli různé hry. Připomněli jsme si také, co nám dávají rostliny, jak nám pomáhají. Čichemjsme poznávali různé vůně bylinek ve skleničkách, sáčcích i polštářcích. Kolem stolu se ozývalo:"Mami, to voní jako žvýkačka, to voní jako mastička."Připili jsme si bylinkovým čajem. Byliny na čaj jsme saminasbírali i usušili. Rostliny nám rozdávají krásu, vůni a pomáhají při bolesti a neklidu. Naučme se společně je mít rádi, tak jako vše živé na naší zemi. Pak určitě přijde chvíle, kdy budeme mít dost lásky pro sebe navzájem.

Prodejní zvykoslovná výstava s ukázkami starých českých řemesel a možností vyrobit si vlastní dárek se konala od 4. do 6. prosince 2003 ve společenském sále Ymca. Návštěvníci mohli sledovat zdobení perníků, výrobu ozdob zpapíru, kukuřičného šustí, korálků, drátování nebo výrobu svíček. Výstava byla přehlídkou dětských betlémů ze soutěže"O betlémskou hvězdu", která byla oznámena také v Informatoriu 3-8 č. 9/03. Vystaveno bylo 42betlémů z papíru, mýdla, keramiky či přírodních materiálů od jednotlivců, rodin nebo tříd z různých koutů republiky. Betlémy hodnotila odborná porota vedená akad. malířem J. Kudláčkem a prof. J. Rákosníkovou. Děti, které přišlyna výstavu, vybíraly nejhezčí betlém tak, že vkládaly vlašský ořech do příslušného očíslovaného sáčku. Nejvíce ořechů uložily k betlému, který vyrobily děti ze Speciální základní školy Don Bosco, internát pro poruchy řeči aspecifické poruchy učení v Praze 8.