Online archiv

Protidrogová prevence v mateřské škole

V jedné písni se zpívá: „Naše Země kulatá je, říká se to…“ O zemi také říkáme, že je nádherná planeta, drahokam, perla mezi perlami… Bezpečně se otáčí, září všemi barvami, voní, je na ní vše, co potřebujeme. Ale staráme se o ni skutečně tak, jak si zaslouží? Je nejvyšší čas něco udělat! Nebýt lhostejní, nebrat některé věci jako samozřejmé. A tak jsme začali i v naší mateřské škole. Jak? Naše raketa odstartovala do vesmíru. Obíhala, obíhala, pozorovala různé planety, ale jen ta jedna byla nejhezčí. Naše Země. Dětem se líbila. Vždyť na ní zažijí tolik krásného. Děti vyjmenovaly mnoho rozmanitých činností, které na Zemi dělají. Na druhé straně viděly obrázek Země plné odpadků a špíny. A už se ozývalo: „To ne, to na Zemi nepatří… Ukazujeme dětem realitu, tak se někteří lidé k naší Zemi chovají. Co s tím uděláme? To bylo návrhů. Stavěli jsme z drobných stavebnic popelnice, sbírali jsme rozházené kostičky (smetí). Do světa jsme vykročili za doprovodu říkanky: „Levá, pravá, levá, pravá, tak se chodí do světa…“ Tento den byl zvláštní také tím, že jsme si do MŠ přinesli plastové láhve. Na školní zahradě nás čekalo překvapení. Jeden z návrhů zněl: „Posbíráme na zahradě vše, co na ni nepatří.“ Tolik šikovných rukou. Za chvíli bylo hotovo. Začala zábava. Děti z víček od plastových láhví postavily zeměkouli, kytičky a sluníčka. Na závěr jsme z plastových láhví udělali dlouhou housenku. Malí, velcí, kluci, holčičky, všichni společně jsme vytvořili hada a spojili jsme se v jednu naši velkou zeměkouli. Zazpívali jsme si píseň: „Naše Země kulatá je, říká se to…“ Otáčeli jsme se a poté ti, kteří měli v sobě více temperamentu, sešlapali láhve tak dokonale, že jsme mohli třídit odpad, o kterém si stále povídáme. Víčka jsme nasypali do našich popelniček, kde třídíme odpad a vypomáháme některým organizacím. Plastové láhve jsme zanesli do kontejneru s plasty. Tak nám vyhládlo, že jsme se nemohli dočkat oběda. Tolik dobrého jsme vykonali pro naši Zemi, pro naše životní prostředí. Po cestě do MŠ jsme se nestačili divit. Pod stromem se něco blýskalo. Země se nám odměnila. Vyrostla nám lízátka ve tvaru zeměkoule. To bylo překvapení a radosti.

Oslava svátku Země patří v naší malotřídní základní škole k pravidelným školním projektům. Děti vedeme k ochraně naší planety, k péči o přírodu. V dubnu jsme se opět vydali do lesa na naši školní lesní paseku, kde jsme vloni zasadili přes devadesát malých stromečků – smrčků. Jelikož během zimy některé stromečky uhynuly, na jejich místa jsme pod vedením hajného zasadili stromečky nové. Pan hajný si s dětmi povídal o lese, jak se o něj dobře starat. Ukázal dětem také lapač na lýkožrouty smrkové a naučil je hru, při které poznávaly různé druhy u nás žijící lesní zvěře. Ve středu 22. dubna jsme se zapojili do projektu DDM Vila Doris v Šumperku „Clean up the world“ – Ukliďme svět. Společně s dětmi z naší mateřské školky jsme se vydali do lesa v okolí Kamenné, abychom přírodě pomohli zbavit se odpadků. Hned na okraji lesa jsme narazili na černou skládku. Rázem jsme naplnili dva pytle plasty, kovovými předměty a sklem. Při sběru jsme samozřejmě dbali na bezpečnost. Děti sbíraly odpadky v rukavicích, při sběru jim pomáhaly paní učitelky. Pytle s roztříděným odpadem jsme nechali u pana hajného, který slíbil, že zajistí jejich likvidaci. Završením oslav Dne Země v naší škole bylo dovezení recyklované lavičky z plastů, kterou jsme získali zdarma za nasbíraná víčka plastových lahví. Jelikož je lavička tmavě hnědé barvy, rozhodli jsme se ji „rozveselit“. Každé z dětí si z lepicí fólie vystřihlo barevný puntík, který na lavičku nalepilo. Lavička je umístěna v prostorách školy, kde si na ni mohou odpočinout nejen děti po vycházce, ale i místní důchodci, kteří si chodí do školní jídelny pro obědy a do sběru se také v hojné míře zapojili.

Každoroční pálení čarodějnic patří doposud k velmi oblíbeným zvykům v každém městě i vesnici. Už po staletí se traduje, že z 30. dubna na 1. května, tedy o Filipojakubské noci zlé síly lidem škodily a otevíraly se bájné poklady. Tuto tradici si také připomněly děti z Mateřské školy U sluníčka v Alešově ulici v Chomutově. Za slunečného odpoledne měli všichni přítomní možnost na školní zahradě zhlédnout vystoupení malých country tanečníků, dovednost a poslušnost pejsků a vystoupení dětí s mateřinkovým hudebně-pohybovým představením. Nechybělo ani opékání buřtů a konečně spálení čarodějnice.

Každý rok je v naší školní družině věnován nějakému tématu. Nejinak je tomu letos, kdy většinou činností prolíná historie. Celoroční plán je nazván Toulky českou minulostí. V září jsme si vyrobili stroj času a každý měsíc posouváme ručičku, která nám ukazuje vývojovou etapu, jíž se zrovna zabýváme. Prošli jsme už dávný pravěk, kdy se naše území ukrývalo pod mořskou hladinou. Děti se o tom přesvědčily na vlastní kůži. V přírodě totiž našly opravdové fosilie. Zaujal je také život pravěkých lidí a doba Keltů, kdy si samy namlely mouku a upekly obilné placky, modelovaly venuše, vyráběly pravěké náhrdelníky, kreslily opáleným dřevem, volily nejhezčí pravěkou ženu a muže, pobavily se na pravěké slavnosti, kde tančily za zvuku bubnů, poslouchaly keltskou hudbu, vyhledávaly keltské horoskopy, stavěly oppida ze špejlí. V prosinci jsme se vydali až k samým kořenům Vánoc. Dostali jsme se až do doby Keltů, kteří si stejně jako my zdobili svá obydlí zelenými věnci a jmelím, prošli jsme pohanské oslavy zimního slunovratu, nevynechali jsme ani křesťanskou legendu o narození Ježíška, stavěli jsme Betlém, krájeli jablíčka a krásně si užívali voňavou předvánoční atmosféru. V lednu přišly na řadu pověsti. Četli jsme, dramatizovali, malovali, a dokonce děti vymýšlely pověst o možném vzniku naší obce. V únoru jsme se dostali do středověku, doby hradů, králů, princezen, rytířů a hostin. „Razili“ jsme „stříbrné“ ličenské groše, vyhledávali jsme informace o Karlu IV., o korunovačních klenotech, které jsme pak vyráběli. Děti si mezi sebou volily krále či královnu, připravovaly dobroty na hostinu. Za pomoc nebo dobrý nápad si vysloužily groš. Vše vyvrcholilo maškarním plesem. Tam si děti užily tanec, pochutnávaly si na vlastnoručně vyrobeném pohoštění, došlo i na korunovaci královny, která promluvila ke svým poddaným. K dispozici měly i minijarmark, kde mohly za drobnosti utratit své našetřené groše. Nyní máme v plánu prohlídku místního gotického kostela. Ten sice děti znají z vlastních vánočních koncertů, naše návštěva však bude tentokrát zaměřena na znaky gotického slohu. Pak nás čeká doba husitů… do konce školního roku snad šťastně dorazíme zpět do současnosti. Přesvědčila jsem se o tom, že historie je pro děti velmi poutavé téma. Přestože naši družinu navštěvují děti 1.–5. ročníku, každý si najde to, na co stačí, co ho baví a co mu vyhovuje. Děti si vzájemně pomáhají a jsou k sobě tolerantní. Do činností se zapojují rády a s chutí, zvlášť když se na jejich přípravách samy podílejí. Mám štěstí, že můžu dělat práci, kterou mám ráda, na lidi kolem sebe – na ředitelku, jež podpoří každý náš nápad, na učitelku, která je pro každou legraci, na školnici, jež se našich akcí často účastní a mnohdy má po našich „výletech do minulosti“ spoustu práce s úklidem, a samozřejmě na děti, protože jsou takové, jaké jsou. Zní to ideálně? Mám zkrátka štěstí…

Písničku o nebohé Nanynce, na kterou přišel Pepíček a rozšlapal jí košíček, v sobě nese motivy dupání, tleskání a hrození. Tento taneček z Bydžovska přejal taneční mistr Karel Link pod patronací Jana Nerudy a Bedřicha Smetany do České besedy.

Emílek byl chytrý a šikovný kluk. Chodil do školky blízko náměstí. Trefil by jistě sám, ale maminka ho doprovázela ráda. Slyšívala na něj totiž od paní učitelky jenom samou chválu. „Maminko, ten váš kluk dneska namaloval krásný obrázek. Jen se podívejte na nástěnku. Je úplně nahoře a je ze všech nejhezčí.“